Fórum Pirátské strany

zní to hezky. Kdo někdy pracoval s dětma, tak asi tuší, že s dospělými je to skoro stejné. Když tam nenecháš tu hravost a impulsivnost musíš to nahradit kázní a uvědomělostí a známkováním (byrokracií a pravidly, hierarchií atd.) konec zábavy, jde se budovat politická strana. nejdřív je to hra, potom soutěž, pak už jen boj. (pro někoho je to furt jen hra, ať děláš co děláš budovat ho prostě nedonutíš) Za to ale už musíš něco slíbit. Pro to už musíš ty lidi sakra nadchnout zfanatizovat/zmanipulovat. nejlépe společnou ideou. Musíš odstranit hráče a extrémisty a nahradit je "poctivě pracujícími pro společný cíl". A tady tě to srazí ke znehodnocení těch cílů. K jejich zploštění a přizpůsobení tak, aby za něj byli ochotní všichni "pracovat".

Ales Jakl píše:..............................
PS: nikomu neupírám možnost zůstat věčným nevinným dítětem, ale v případě Pirátů jakožto politické strany bych dal přednost pomalému dospívání....

S celým předchozím textem souhlasím. Jen spojení ,,věčným nevinným dítětem" bych v tomto případě nahradil ,,věčným hloupým, egocentrickým, intrikánským frackem" . Věk dítěte se sice může pohybovat v dvouciferných číslech zcela libovolně, ale mezi 20-50 už se nedá mluvit o nevinosti.

Martin Shanil píše: Když tam nenecháš tu hravost a impulsivnost musíš to nahradit kázní a uvědomělostí ..........

Hravost a kázeň se navzájem nevylučují. Jen k dospělosti nějak patří, že člověk pozná, kdy je čas na hravost a kdy na kázeň.

Přeju veselé vánice a šťastný nový bod všem našim kůzlátkům, Sněhurkám a šmoulíkům.

Připomínám, že jako každá životaschopná buňka má schopnost bránit se proti infekci, sežrání nebo poškození, tak i politická strana musí mít IMHO

schopnost bránit se útokům zvenčí (agenti, diskreditační kampaně) a pokusům o rozložení strany

Pokud mají někteří čiperní členové chuť hrát jakési vzrušující dvojité, či trojité gambity s fízly z BIS ( a jiných podobných "bohulibých" organizací), doporučuju jim přečíst si o vánocích román Duch Děvky od Normana Mailera...metody tajných služeb se příliš nemění, zájem rozložit a zdiskreditovat jakoukoliv životaschopnou alternativu stávajícím zkorumpovaným politickým stranám tu stále je a v souvislosti s chystanou kampaní proti TTIP lze očekávat zvýšený tlak..(stačí přece sledovat "pohnutý osud" zelených a pirátských stran v Evropě z poslední doby - cui bono?).

Martin Shanil píše:zní to hezky. Kdo někdy pracoval s dětma, tak asi tuší, že s dospělými je to skoro stejné. Když tam nenecháš tu hravost a impulsivnost musíš to nahradit kázní a uvědomělostí a známkováním (byrokracií a pravidly, hierarchií atd.) konec zábavy, jde se budovat politická strana. nejdřív je to hra, potom soutěž, pak už jen boj. (pro někoho je to furt jen hra, ať děláš co děláš budovat ho prostě nedonutíš) Za to ale už musíš něco slíbit. Pro to už musíš ty lidi sakra nadchnout zfanatizovat/zmanipulovat. nejlépe společnou ideou. Musíš odstranit hráče a extrémisty a nahradit je "poctivě pracujícími pro společný cíl". A tady tě to srazí ke znehodnocení těch cílů. K jejich zploštění a přizpůsobení tak, aby za něj byli ochotní všichni "pracovat".

Kolega M.Shánil by si mohl a myslím že i měl vzhledem k jeho věku uvědomit, že v Česku a vůbec v zemích východního bloku byla několika brutálními diktaturami přerušena kontinuita kultivace politické součinnosti spoluobčanů a to na několik generací. Což byl zásadní až fatální zásah do schopností těchto společenství nejen bránit, ale už aspoň poznávat své vyšší zájmy od zájmů nízce sobeckých až zločinných.
Proto považuji cesty k obnovení schopností vnímat a chápat společenské dění a vratit občanům schopnosti-dovednosti ovlivňovat veřejné dění za cestu, kterou je možno oběvovat mnoha možnými způsoby. Pokud ovšem nejde o laciný karierizmus a snahy o zneužívání politiky jen jako výtahu k získání osobní prestiže nebo moci nad životy spoluobčanů. Politika je totiž vysoce společensky zodpovědná vzájemná meziobčanská součinnost právě ke kultivaci tohoto soužití.

I když průměrný Pirát není žádný velký filosof, je podle mě dobré se s takovými zajímavými jevy, jako je filosofie a náboženství nějak popasovat…. Jednou z podmínek naší politické bojeschopnosti je totiž (IMHO):

Mít vlastní, filosoficky rozpracovanou ideologii opřenou o kvalifikovanou analýzu současného stavu společnosti, která dá základní odpovědi na otázky proč lidi mobilizovat a jakým směrem. Takový ideologický text by měl definovat, jaký mají čeští piráti vztah k životu, k práci, rodině, státu, sexu, návykovým látkám, penězům, k Bohu atd. Měl by také definovat způsob reagování na zlo, které ohrožuje uchování a rozvíjení základních „pirátských“ hodnot (mír, svoboda, demokracie, svobodný přístup k informacím).

Vztah k bohu je samozřejmě věcí každého jednotlivce, ale nelze si nevšimnout, že v dějinách lidstva bohů početně nejprve jaksi ubývá a i ten jediný zbylý se spolu s nástupem vědy jaksi decentně stahuje ze scény…ovšem morálka, etika a hodnotový systém se nicotou nebo totálním ekleticismem (z každého něco, jak kdy) nahradit prostě nedá…

http://www.literarky.cz/komentare/ostat ... teisticky-

Článek podle mě definuje realistický a stravitelný postoj ke křesťanskému náboženství. Desatero a kategorický mravní imperativ (Jednej jen podle té zásady, od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem =jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek) platí i bez vnějšího dohlížitele „toho, který je“.

Obřady, doprovázející důležité, zlomové události v našem životě jsou lidské a potřebné. Rovněž meditace, vnitřní dialog se svým svědomím, se svým ideálním "já" či se svými zemřelými blízkými a s jevy co nás přesahují je možný a potřebný. Sdílení vlastních duchovních prožitků s ostatními je rovněž lidské a děje se v různých podobách na celém světě.

Omáčku ze staro- i novo-zákonních podobenství či řeckých a východních mýtů lze doplnit srozumitelnějšími a aktuálnějšími příběhy ze světových dějin a moderní světové literatury. Zázračnictví a tmářství nebrat!

Jsem hluboce přesvědčený, že takový postoj k náboženství je blízký většině naší populace. Současné trapné pokusy mediálního propagandistického mainstreemu o rekatolizaci nebo novou evangelizaci čechů v americkém stylu je třeba tvrdě odmítnout. V boji s konzumeristickým nihilismem a s neschopností lidí v myšlenkové oblasti a v politice definovat, hájit a prosazovat svoje zájmy imho vystačíme s českou filosoficko-náboženskou tradicí ( v myšlenkové historické linii Hus, Chelčický, Komenský, Havlíček, Masaryk, Machovec).

Petr Bajgar píše:

Martin Shanil píše:zní to hezky. Kdo někdy pracoval s dětma, tak asi tuší, že s dospělými je to skoro stejné. Když tam nenecháš tu hravost a impulsivnost musíš to nahradit kázní a uvědomělostí a známkováním (byrokracií a pravidly, hierarchií atd.) konec zábavy, jde se budovat politická strana. nejdřív je to hra, potom soutěž, pak už jen boj. (pro někoho je to furt jen hra, ať děláš co děláš budovat ho prostě nedonutíš) Za to ale už musíš něco slíbit. Pro to už musíš ty lidi sakra nadchnout zfanatizovat/zmanipulovat. nejlépe společnou ideou. Musíš odstranit hráče a extrémisty a nahradit je "poctivě pracujícími pro společný cíl". A tady tě to srazí ke znehodnocení těch cílů. K jejich zploštění a přizpůsobení tak, aby za něj byli ochotní všichni "pracovat".

Kolega M.Shánil by si mohl a myslím že i měl vzhledem k jeho věku uvědomit, že v Česku a vůbec v zemích východního bloku byla několika brutálními diktaturami přerušena kontinuita kultivace politické součinnosti spoluobčanů a to na několik generací. Což byl zásadní až fatální zásah do schopností těchto společenství nejen bránit, ale už aspoň poznávat své vyšší zájmy od zájmů nízce sobeckých až zločinných.
Proto považuji cesty k obnovení schopností vnímat a chápat společenské dění a vratit občanům schopnosti-dovednosti ovlivňovat veřejné dění za cestu, kterou je možno oběvovat mnoha možnými způsoby. Pokud ovšem nejde o laciný karierizmus a snahy o zneužívání politiky jen jako výtahu k získání osobní prestiže nebo moci nad životy spoluobčanů. Politika je totiž vysoce společensky zodpovědná vzájemná meziobčanská součinnost právě ke kultivaci tohoto soužití.

vzhledem k mému věku si plně uvědomuji, že s podobným projevem by tě občani poslali do prdele a že je potřeba spíš zkusit skutečnou spolupráci. Začátkem by mohly být participativní rozpočty. Tak je možné lidi do rozhodování zapojit. Jak do toho začneš motat politické zájmy, tak ti utečou a budou se starat jen o svůj výdělek a zahrádku. Takže houby politická součinost, na tu ti lidi dlabou.

p.s. Bohu se omlouvám, že sem ho v diskuzi přeskočil.

Muž v offsajdu: p.s. Bohu se omlouvám, že sem ho v diskuzi přeskočil.

V pořádku. Já se stále chystám rozebrat na šroubky toho Andrejka, ale nějak mi to nejde. Jednak trpím nezvladatelnou slovakofilíí (sám původem napůl Slovák) a jednak je ta jeho partaj tak prázdná a falešná, že se nějak nemám čeho chytit....tak jsem si odskočil k Perunovi

PS: ambicí kandidovat na pirátského druida se nijak netajím..

Pirátská taktika nám trochu vázne na neexistenci našeho "kanonického" filosofického textu a na absenci aktuálního programového prohlášení. Naše politická filosofie -- strategie -- taktika je zatím jen tušená a nechce se jí do mikrofonu, na papír ani do pixelů.....

Zaujalo mě video přednášky Marka Hrubce z 11/2014 na téma

Žádný mír bez spravedlnosti?

https://www.youtube.com/watch?v=1iLdXLSH3I4

Měly bychom si vymezit nějaké červené čáry, po jejichž překročení už politická reprezentace (skuteční držitelé moci?) musí počítat s naším odporem (pasivním nebo aktivním) nebo alespoň s veřejnou diskuzí . Dobrým východiskem pro takové linie je podle mě Listina základních práv a svobod (EU a všechny demokratické státy), Zákon na ochranu míru (české specifikum) a princip síťové neutrality + volného šíření informací (Pirátské specifikum).
Pokud se nám takové linie podaří uvnitř Pirátů definovat, měli bychom si je rozdělit na ty, které můžeme hájit sami a na ty, kde při obraně musíme spolupracovat s dalšími subjekty i na mezinárodní úrovni..

PS: k Andrejkovi, myslím že do voleb určitě dojde k nějaké veselé taškařici mezi oběma vládními giganty, protože obě strany posilují pozice na ministerstvech, klíčových pro možnost diskreditace protivníků (vnitro a spravedlnost) a vypadne z toho zase mnoho bezprizorních voličů....

Ales Jakl píše:Měly bychom si vymezit nějaké červené čáry, po jejichž překročení už politická reprezentace (skuteční držitelé moci?) musí počítat s naším odporem (pasivním nebo aktivním) nebo alespoň s veřejnou diskuzí . Dobrým východiskem pro takové linie je podle mě Listina základních práv a svobod (EU a všechny demokratické státy) ...

Já si dost nerad stanovuji za základ svého chování pravidla, která formuluje někdo jiný, často bez mého vědomí a mnohdy i proti mé vůli.

Tím narážím na některé "euronesmysly" © Petr Mach ze Svobodných i v Listině základních práv a svobod EU. Také nelze přidávat práva donekonečna. Rovněž jsem dosud nezaznamenal žádnou snahu o sepsání Listiny základních povinností. Pokud bychom to udělali podle tebe a kdosi prosadí do Listiny "právo na vodu", tak si nedovedu představit, jak tohle prosazujeme, znárodňujeme vodárny, rozvody vody, soukromé studny, zvyšujeme daně a z nich financujeme dodávky vody na kdejakou samotu u lesa. A určitě je někde nějaký idiot, který si myslí, že právo na vodu je třeba prosadit. A kdyby jen jeden.

Takže za mě ne. Listina, na jejíž text mám vliv asi jako moucha na těžbu ropy v Iráku, mi jako dobrý základ nepřipadá.

Konkrétně právo na vodu bych viděl tak, že veřejné vodovody a studny nesmí být privatizovány. Ovšem každý má právo si zřídit na vlastním pozemku studnu. Ještě si matně pamatuji na sucha v padesátých létech. Tehdy ve vsi vyschly všechny studny až na jednu - tu naší. Že k nám chodili všichi pro vodu bylo samozřejmé, bez nějakých příkazů a bezplatně. Třeba tehdy měli lidé víc rozumu než dnes. Představitele obcí a měst, kteří prodali vodárny bych nechal zavřít na doživotí. Zkažení studny býval hrdelní zločin.