Ahoj,
když jsem zakládal úvodní anketu k vláknu Taktika, tak jsem se těšil, jak se tady objeví různé zajímavé návrhy, jak upirátit voličskou podporu konkurenčním stranám a zmocnit se nebohých oveček, jak účinně zatápět krakenům a kmotrům. Kličky, obchvaty, přepady a frontální útoky v pirátském stylu…. a zatím vidím, že nože jsou stále ještě nabroušené spíš směrem do (nebo z?) podpalubí….ale musím zase přiznat, že když jsem se před půl rokem poprvé díval na fórum, vypadalo to tu mnohem hůř, krev tekla proudem….
Nové členy nemá smysl nabírat, dokud nevyřešíme vnitřní problémy
…
...stejný postoj v rodinách povede k vymření národa. Každé lidské společenství má nějaké deficity a nedostatky vnitřního fungování. Pokud je daný jasný směr a smysl činnosti, problémy se vyřeší za pochodu.
Postupné navyšování počtu členů je jedním ze strategických cílů strany. Strana se 400 členy není na celorepublikové scéně bojeschopná, pokud nechcete kopírovat vzory TOP, ANO a Úsvitu, kde se jedná o množství neznámých lidí, často názorové nevyhraněných nebo kariéristů a přeběhlíků z jiných stran, kteří se vezou na vlně celostátní popularity lídra strany. Další slepou uličkou je IMHO fungovat na bázi zednářských loží, kde členové své zájmy prosazují ze zákulisí, kontakty s vlivnými lidmi.
Nabírání nových členů bych neviděl nějakým bleskovým velrybářským stylem. Předpokládám, že každý zájemce o Pirátskou stranu se nejprve podívá na webové stránky, pak se zaregistruje na fóru. Po určitou dobu se zúčastní diskuze na fóru, pak se osobně seznámí s některými členy a účastní se některých společných aktivit. MS nebo KS si klidně může dát podmínku, že bude přijímat pouze registrované příznivce (doba např. 2-5 měsíců), kteří už se představili, projevili na fóru nebo zúčastnily společných akcí. Výjimku bych dělal pouze v případě celostátně známých osobností, blízkých pirátské filosofii (Láska, Michálek) a špičkových odborníků, kteří jsou pro stranu jednoznačným přínosem.
Členství v Pirátské straně klade na člověka, ve srovnání s jinými stranami daleko větší nároky. Je to podle mě dáno existencí Pirátského fóra, kde se stále o něčem hlasuje a tvrdě diskutuje, je zde množství dokumentů k prostudování a chybí zde plnohodnotný mezilidský konktakt. Je to prostě dost psychicky náročné, proto slabší jedinci často odpadají úplně nebo upadnou do pasivity. Tyto ztráty jsou daní za inovativní, otevřený a superdemokratický přístup k řízení strany. Dalším rizikovým faktorem je nízký věkový průměr Pirátů a velký podíl „mladých nevybouřených samců“ s podvědomým úsilím o dominanci nad ostatními...
V rámci úsilí o vertikální směřování strany doporučuji pokorně přijmout myšlenku, že Piráti tu nevznikli sami od sebe a pro sebe, ale jako imunitní reakce české společnosti na stres (nefungující politika, zlodějiny) a adaptační mechanismus na hrozící nebezpečí (zotročení, válka). Piráti přináší i slušnou naději na změnu celkového paradigmatu z kvantitativního (výroba, zboží, peníze, rychlost) na kvalitativní (vztahy, zdraví, život).