next_ghost píše: A proces hlasování přesně takové pocity ve spoustě lidí vyvolává.
Lidi mají přirozený instinkt patřit ke "straně vítězů" a v hlasování se jen dílem řídit tím, co si skutečně myslí a co pokládají za nejlepší a min. zčásti se řídit tímhle "stádním pudem" a "postavit se na tu správnou stranu". Demokracie a hlasování není zcela přirozený, vrozený jev... archaický kmen, smečka či tlupa lidoopů má spíš asi geny akceptovat svého "vůdce", který musí ostatním předvést svojí vyjímečnost nějakým činem, a pak ho následovat. Demokracie má k tomuto jakž-takž blízko ve své reprezentativní podobě, ale přímá demokracie je tomu vzdálená už hodně, a samozřejmě s sebou nese velké riziko "rozpadu tlupy", kdy ti, kdo v hlasování svůj názor neprosadí, prostě skupinu raději opustí (ostatně viz emigrace za éry komunismu, kdy převládala tak či onak ideologie podřízení jedince potřebám kolektivu a jedinou alternativou bylo právě opuštění toho kolektivu).
De-facto demokracie ve své nejjednodušší podobě je opravdu o "následování leadera" - rozhodování, "kdo jde s námi" vs. "kdo se od nás odděluje" (rozuměj: část hejna se prostě oddělí, a kdo tu část nenásleduje, vytvořil nové "hejno") Následovat někoho do projektu, se kterým nesouhlasím, vyžaduje značnou míru sebezapření, a současně odhalení tohoto nesouhlasu psychologicky nepříznivě působí na ty, kteří "do toho jdou s námi", a vyvolává to podezření a nedůvěru. Hlasování aklamací (veřejně, jako v rámci RV) je samozřejmě pro určitý typ lidí psychologicky nesrovnatelně náročnější, než hlasování tajné: ať už se rozhodnete jakkoliv, tak pokud to není jednoznačná věc, budete se někomu muset zodpovídat, proč jste tak hlasovali. (Proto silně kolektivistické režimy když vůbec připouštěli hlasování, a ne jen "projevy následování vůdce", tak alespoň vyžadovali hlasování aklamativní - viz např. Putinovy průhledné urny na Krymu - a právě proto min. v CF chceme hlasování tajné, a nikoliv aklamativní)
V nějaký moment může být odlišnost tak velká, že si člen řekne "já asi do politiky nepatřím", nebo "já sice do politiky patřím, ale vlastně se shodnu víc se Zelenými, Svobodnými, Změnou, KSČM, ČSSD, ODS, whatever" - každý asi s někým jiným, otevřené strany nabírající členy pořád existují...). Přijde mi, ale že ten moment zase nemusí nastávat moc často: podle mě člověk, který fakt používá Bittorrent bez pocitu viny a s hrdostí, nebo hraje v kapele, která vybírá jen dobrovolné vstupné do klobouku, nebo si dal tu práci se naučit používat na desktopu Linux, nebo věří na právo rozvojových zemí vyrábět bezlicenčně generická léčiva, nebo chce aby obce měly transparentní účty, nebo další a další podobné záležitosti, by si vždy znovu měl cestu k podpoře Pirátů najít - protože se tu nehádáme o zásadní programové otázky, ale spíš o "suché z nosu" a jako tak nějak "z nudy" neustále zkoušíme své vedení a naopak i vedení své členy, zda to ještě vůbec myslí vážně, nebo zda už jsou "nad věcí".
Potřebujeme podle mě spoustu změn, každopádně. Změn na webu, změn diskuzního fóra, změn systému moderace. Dovedu si představit, že straně jako projekt předložím vývoj nového diskuzního a publikačního systému, zohledňující určité nové modely moderace - tento systém by měl být použitelný i jako náhrada sociálních sítí a měl by být pro hnutí stejně zásadní, jako třeba Piratenpad, jehož prvky by případně zahrnoval (např. postupné verzování editací, apod.) . Nabídl bych ho i mezinárodnímu pirátskému hnutí (tedy počítalo by se např. s vícejazyčnou podporou), ale nejen jemu - licence by samozřejmě byla GPL.
Přitom by stačilo jen "opravit" ty stávající a zkrátit, ale nikdo na to nemá moc čas a chuť, většinou to není priorita (to by mělo hlavně dělat RV) a nebo i když víme, že předpisy jsou děravé (slušně řečeno), tak se stejně snažíme ty věci dělat podle svého přesvědčení (já třeba kromě založení organizace se snažím vše hlasovat 5 dní online a předtím vést dlouhou rozpravu, i když vím, že bych třeba někdy nemusel...).
)
