Jak z toho ven? To by se jednomu zamotala hlava!Začneme názorným příměrem. Co se vám vybaví, když se řekne obarvené peníze? Třeba Mikulášovi se vybavily peníze, které byly barvou znehodnoceny, protože je zloděj ukradl z banky, kde měli nastraženou bezpečnostní rozbušku s barvou. Takto znehodnocené peníze pak v podstatě nejde ukrást a využít, protože je nikdo nepřijme. Také obarvené peníze podle rozpočtových pravidel Pirátů jsou bezpečnostní pojistkou. Bezpečnostní pojistka brání tomu, aby veřejné prostředky byly užívány na propagační plakáty a bannery, placenou inzerci, volební kampaň a byrokracii.
Dovolil jsem si sepsat důvody, proč osobně věřím, že je morálně správné s penězi od státu zacházet jinak než ostatní politické strany. Se smutkem v očích pozoruji, jak jsou Pirátské ideály o transparentním a odpovědném hospodaření někdy nahrazovány představou, že ze státních příspěvků má politická strana právo platit sebestředné reklamní bilboardy. Jediným cílem je udělat takovou reklamní mašinérii, která převálcuje ostatní politické strany tzv. na sílu. Zatím se tak děje jen v úvahách některých členů Pirátů. Nicméně stále se objevují lidé přitahováni vidinou jednoho pomíjivého volebního úspěchu, jehož politická strana dosáhne tím, že utratí státem darované peníze za bilboardy s reklamními slogany a usměvavými tvářemi.
Politická strana musí z povahy věci hospodařit s veřejnými penězi, ať už ve státě s penězi ve státním rozpočtu nebo sama s příspěvky ze státních dotací. Právě schopnost hospodárně nakládat s vlastními prostředky podstatnou měrou předurčuje, zda politická strana po získání zastoupení v ústavních orgánech obstojí v kontaktu se světem obrovských peněz státu. Je jasné, že při každých pravidlech budou někteří lidé zkoušet, kam až mohou zajít. To ale řeší přezkumné orgány, které hospodaření kontrolují.
Dosud každá politická strana skončila tím, že se její ideály změnily na hnilobu. Státní příspěvek, který měl podporovat politickou činnost, se stal krmivem pro nenažraný byrokratický aparát. Ten připravoval mediální kampaň „charismatického předsedy“. Byrokratický aparát byl řízen vedením politické strany, které mělo neomezenou možnost ho používat k upevňování své vnitrostranické moci. Na tuto chybu se prakticky oddělala strana Zelených, která inkasuje každoročně další peníze, o volbách vylepí pár plakátů a je v suchu. Mě tahle cesta odpuzuje. Věřím, že obarvené peníze to mohou změnit, i když to je bezprecedentní politický experiment (který už 2 měsíce funguje
).Obarvení peněz je z dlouhodobého hlediska politicky výhodné
- Více peněz na skutečné projekty. Pokud se přirozeně rozhodneme. Paradox současných politických stran spočívá v tom, že dávají spoustu peněz na stranický aparát. Přitom ve výsledku dávají jen velmi málo peněz na přípravu kvalitních návrhů zákonů, což je činnost, kterou od nich občané očekávají. Nedejbože, aby do přípravy zákonů zapojily veřejnost, umožnili se jí vyjádřit a navrhnout úpravy. Také v České pirátské straně již pozorujeme tento trend, např. částka v rozpočtu krajského sdružení Praha, které pobírá polovinu dotace na senátora Libora Michálka, na přípravu zákonů činí z celkových výdajů 500 tisíc korun pouhých 30 tisíc korun, přičemž oproti předchozímu roku podstatně klesla. Snížení výdajů na reklamu a byrokracii jde ruku v ruce s možností zvýšit výdaje na projekty členů, např. participativní rozpočet apod.
- Žádné sebestředné reklamní bilboardy z veřejných peněz. Řada lidí pamatuje volby 2010, kdy byla města plná velkých bilboardů a agresivní reklamy za stovky milionů korun. Tyto náklady jsou v konečném důsledku placeny ze státních příspěvků. V posledních volbách 2013 se reklama částečně přenesla do rozdávání pečiva a jiných v podstatě úplatkářských metod, které politické strany po skončení voleb opět financují ze státního příspěvku. Zákon neurčuje účel, za kterým stát peníze politickým stranám dává, a ty si zpravidla ani žádná vnitřní omezení nestanoví. Skutečnost je taková, že u všech politických stran to skončilo bilboardy nebo polepenými tramvajemi.
- Jediná zábrana proti bujení byrokracie. Byrokracie je známa tím, že je schopna pohltit libovolné množství peněz. Pokud tedy politická strana získá veřejné peníze, okamžitě se najde "nezbytná" provozní činnost, za kterou je třeba peníze utratit. Byrokracii lze omezit prostě tím, že jí dáte jen velmi málo peněz. Pak budou byrokracii dělat dobrovolníci (tak, jako nezbytnou byrokracii dělají v Pirátské straně dobrovolníci od roku 2009) a vedení strany nezíská byrokratickým aparátem moc vůči veřejnosti ani svým členům využitelnou na všechny účely.
Účelové určení předchází rozmařilému utrácení. Často se objevuje argument, že by se voleným představitelům měla nechat úplná volnost ohledně nakládání s penězi. Prý může být každý neúspěšný hospodář, zloděj nebo podvodník odvolán. Skutečnost je ovšem taková, že odvolání již nevrátí způsobený následek. Rozmařilé utrácení státních peněz je v případě úplné volnosti představitelů odhaleno zpravidla teprve dodatečně a odvolání představitele nijak nepomůže straně obnovit důvěru ve financování či ztracenou pověst. Proto je dobré, když je pro použití veřejných peněz nastaven i přísnější filtr, díky němuž nám nemůže prakticky nikdo nic vytknout a představitelé strany si nemohou z veřejných peněz nechat proplácet každý nesmysl, protože finanční odbor jim na to peníze zkrátka nepřevede. Účelové určení tak i výrazně snižuje riziko diskreditace z důvodu způsobu použití veřejných peněz. Je však také pravda, že existuje riziko, že některé veřejné peníze budou nesprávně použity na jiný účel, média to zjistí a zveřejní, nicméně tomu by měla předejít předběžná kontrola u finančního odboru.
- Důraz na veřejnou prospěšnost v celé naší činnosti. Politická strana není charita. To ovšem neznamená, že by její činnost neměla být vedena veřejnou prospěšností. Pokud zachováme zásadu účelového určení veřejných peněz, budou lidé hledat na svých záměrech veřejně prospěšný účel a někteří také své záměry upraví tak, aby požadavku veřejné prospěšnosti vyhovovali. Například z pronajatého místa na schůzování se stane kontaktní místo, kde si budou moci lidé vyzkoušet svobodný software, vyzvednou si letáky o provozování svobodné hudby, vyslechnou si veřejně přístupnou přednášku o šifrování, budou ho moci za výhodných podmínek použít pro externí neziskové projekty apod. Ovšemže budou hledat také cesty, jak omezení obejít, nicméně pro obcházení pravidel hospodaření má strana již mnohokrát osvědčené kontrolní nástroje.
- Občan má právo vidět, kam tečou jeho peníze. Sledování veřejných peněz v rozpočtech a účetnictví je stejně jednoduché, jako je sledování peněz krajského sdružení či některého orgánu strany. Pokud však nebudou veřejné prostředky odděleny od ostatních peněz a jejich využití nebude sledováno, občané se nikdy nedozví, co konkrétně se s penězi od státu stalo. Politická strana je prostě semele jako všechny ostatní peníze. Myslíme si, že lidé mají přirozené právo vědět, co konkrétně politické strany dělají s penězi od státu a mají právo požadovat, aby tyto peníze (zaplacené všemi občany) byly použity na veřejně prospěšný účel, nikoliv na rychlé občerstvení členů nebo nový účes předsedy, jak k tomu dochází v bohatých stranách bez vnitřních omezení. S penězi, které strana dostane od dárců nebo které vybere, ať si dělá, co chce, ale s veřejnými penězi by zkrátka neměla zacházet libovolně.
- Piráti si uvědomují svou společenskou odpovědnost. Účelové určení veřejných peněz je také vyjádřením, že státní příspěvek je pro nás závazek vůči občanům, kterým ho chceme vracet a pro které politiku vlastně děláme. Dnes si každá společnost pečlivě buduje pověst firmy se společenskou odpovědností. Není to jen klišé, ale idea, která by měla být patrná na celé naší politické činnosti. Pokud bude odpovídajícím způsobem vyzdvižen a medializován, přinese nám tento přístup mnoho příznivců a ocenění i od našich kritiků.
- Slib o hospodaření s veřejnými penězi bychom měli dodržet. Česká pirátská strana přijala v dubnu 2013 rozhodnutí, že peníze ze státních příspěvků bude dávat výlučně na veřejně prospěšné účely. Chtěli jsme prostě dělat jinou politiku, než ostatní politické strany. Jakmile nám na účtu přistálo 14 milionů, tak se některým protočily panenky, na tento slib zapomněli, zlehčují ho nebo ho prostě chtějí zrušit.
Část voličů o tomto slibu možná nevěděla, část voličů nás volila právě za tímto účelem. Po parlamentních volbách jsme tento svůj slib mediálně potvrdili (viz Česká televize) a tedy se od nás i očekává, že ho splníme. A volební sliby se mají plnit.
Jde mi o konstruktivní a věcnou diskusi, která v některých tématech poněkud chybí. Určitě si neosobuji patent na rozum, jen jsem se pokusil sepsat důvody, pro které jsem příznivec současného obarvení peněz. Podle mého názoru je obarvení peněz z dlouhodobého hlediska politicky výhodné, ale hlavně morálně správné.
Let the flame begin!
(Pak to totiž bude patrně to jediné, co budeme moci dělat.) Ono totiž utrácet z cizího kvůli vlastnímu zvolení je až moc „přirozené“.
To nepřijala Česká pirátská strana, nebylo to rozhodnutí CF. Byl to návrh Republikového předsednictva, doslova 
