Jak by ZP změnil váš život?

[Filip.Krska]

Zajímalo by mě, co byste dělali, kdyby každý dospělý dostal 10k Kč měsíčně jen tak a na dítě do 15 let by dostali rodiče 5k Kč měsíčně jen tak.
Jak by to změnilo váš život?

[Filip.Krska]

Já bych pravděpodobně odešel z práce někam mimo Prahu a spokojil se na nějakou dobu se ZP a pak se věnoval spoustě věcem jako se věnuji teď (což je bohužel v rámci omezených možností)
- věnoval se víc dětem a rodinnému životu
- aktivnější účast v rámci pirátského hnutí a dalších iniciativách
- psal bych open source
- vzdělával bych se ve všem možném
- učil bych se na hudební nástroje
- snažil bych se o soběstačnost (preppering, pasivní bydlení, ostrovní systém, vlastní potraviny) + bych hledal možnosti automatizace
- pěstoval bych konopí i třeba technický
- učil bych se jazyky
- cestoval bych
...

Pak bych pomalu začal hledat způsob, jak si těmi činnostmi výše nějak navíc přivydělat, aby mě to bavilo a naplňovalo, třeba bych nějaké zkušenosti předával dál, takže klidně i nějakej učitel (nebo něco jiného, co mám v povaze a baví mě to jako ENFP) nebo tak něco asi na volné noze nebo jako částečný pracovní úvazek

Až teď mi došlo, že je dost možné, že kdyby tu byl ZP před pár lety, tak mám teď velice pravděpodobně vystudovanej obor "čeština v komunikaci neslyšících" na FF UK a věnoval bych se možnostem zápisu znakového jazyka - Znakopis (SignWriting) a taky bych se věnoval možnosti použít esperanto jako první cizí jazyk pro prelingválně neslyšící (kteří přišli o sluch dříve než si osvojili mluvený jazyk), pro které je mateřštinou znakový jazyk. Esperantu byla v několika studiích a nyní i v probíhajícím výzkumu v Británii prokázána propedeutická hodnota. Tedy pokud se dítě jako první cizí jazyk učí esperanto a pak se tři roky učí třeba francouzštinu, tak po těch čtyřech letech bude jejich francouzština na nesrovnatelně mnohem lepší úrovni než u dětí, které se učí čtyři roky jen francouzštinu. Není mi znám důvod, proč by tohle nemělo fungovat i u prelingválně neslyšících, kteří nemají možnost si jazyk osvojit sluchem a musí se naučit nejdříve písmo a skrze něj se učit cizí jazyk, který se používá jiným kanálem. Zvlášť potom češtinu, která má spoustu skloňování, časování a nepravidelností.

Přínos, který to pro svět neslyšících mohl být, nedokážu posoudit, ale dá se říct, že enormní.
Na FF UK o esperantu a jeho výhodách nikdo neví a neakademika budou považovat za blázna, protože esperanto je přeci nepovedený pokus, že?

Školu jsem opustil, protože obor šel studovat pouze prezenčně, narodil se mi první syn a manželka měla po jeho porodu psychické problémy na základě kterých jsem zůstal asi 14 dní doma a ve škole mě pak odmítli připustit ke dvěma zkouškám, i když jsem na zameškané hodiny měl od doktora OČR. Vzhledem k tomu, že jsem u toho ještě pracoval, jsem z toho byl tak znechucenej a nasranej, že jsem dál nepokračoval (ty psychické problémy manželky neskončily po 14 dnech, ale postupně degradovali tak půl roku, než byla schopná se začít nějak starat). Kdybych nemusel řešit přežití rodiny, dalo by se to ještě udržet a nějak to zkombinovat. Ostatně jsem to začal studovat až ve 24 letech a teď už do toho studia znovu energie není.

Prostě se to ve mě zabilo, protože musím makat a vydělávat. Kolik je mezi vámi takových zabitých ideálů?

[Michael.Polak]

Absolutně pokaždé v životě, když jsem si myslel, že něco bude předpokladem něčeho jiného v mém životě (tedy že na něco potřebuju více peněz, více volného času, více času, více klidu, apod.), jsem se mýlil. Nikdy nic nedopadlo tak, jak jsem to plánoval (resp. nikdy se žádný důvod prokrastinace neukázal jako oprávněný).

[Filip.Krska]

Ještě by se mi zhoršila pracovní morálka.
Na školu bych se asi vybodl úplně, nebo bych se možná s odvahou zkusil znovu ponořit do studia toretické informatiky, nebo bych možná hledal jiný, mě bližší obor.
Dále bych se věnoval občasnému doučování, protože to mě baví.
Pirátům bych se věnoval cca stejně.
Možná bych se víc obul do dlouhodobých plánů na rozvoj DrD, svých prospěšné programátorství, či rozvoj LARP/Fantasy komunitzy.
Možná bych víc chodil ven, mezi lidi.
Možná bych si platil Minecraft server.
Celkově to nevidím jako zásadní přínos pro sebe ani pro společnost. Problémy jsou jinde ne v nedostatku financí.

Studovat něco extra nového, cestovat, nebo něco takového, to asi ne.

[Petr.Karlik]

Asi tak od svých 30ti let jsem si začal řikat - až budu v důchodu vypadnu z prahy. Osud chtěl tomu, že před 10ti lety jsem dostal invalidní důchod. To pro mě byl zásadní impuls k tomu, abych svůj plán uskutečnil. Dokud jsem bydlel v praze a denodenně jezdil do práce, žil jsem v podstatě jen pro tu práci. Vydělával jsem jako zaměstnanec celkem dost a po odseděných hodinách v práci si dělal doma na pc co mě bavilo. Doma jsem se doučil víc než v práci. Co jsem v práci vydělal jsem částečně vrážel i do oprav pražského baráku, který rodina dostala zpátky někdy v roce 95.
Invalidní důchod - každý měsíc jistá celkem slušná částka u mě funguje přesně jako ZP. Přestal jsem chodit do práce ne proto, že bych bral málo, ale proto, že mě to nebavilo. Jako koníčka jsem se tenkrát hodně zajímal o satelity.
Jako první po ukončrní práce jsem udělal mgrab a měl jsem dojem že jsem pro svět udělal víc, než za ty roky v práci .
Pak jsem si udlělal ŽL a začal zas vydělávat. Peněz jsem měl spoustu - šly mi už i nějaké příjmy z baráku. Pak jsem si udělal sro s kolegou, tam jsem zas prodělal (asi 200.000) tak jsem to zrušil . Ale furt jsem makal a přestávalo mě to bavit. Konenčně jsme našli vhodný dům ke koupi v sadský - blízko místa původu. Rok jsem rekonstruoval projebal na to milion a nezbylo mi skoro nic. Ale nevadilo to, protože ta jistota důchodu tady furt je. Prostě je to uplně jinej život, když vím, že dělat nemusím, ale můžu. A o tom to je. Teď si dělám už jen na ŽL, dělám jen to co chci. Zpomalil jsem v práci na rychlost - "tak akorát" a můžu se zajímat o to, jak tento skvělý život se zajištěným příjmem dopřát všem.
ZP je životní styl 2.0.
(skoro stejně by asi vyznělo - "proč jsem začal podnikat" - ale je v tom ten obrovský rozdíl zajištěného příjmu i když by se nedařilo)

[Filip.Krska]

Jak by ZP změnil můj život? Záleželo by na jeho výši, protože mám beztak měsíční náklady přes desítku .. tak nejspíš bych se osmělil konečně vypadnout z Prahy a najít si fulltime práci někde ve StČ kraji.

[Filip.Krska]

Odešel z práce, která mě nebaví nebo bych alespoň omezil čas v ní strávený. Vytvářel vlastní projekty, možná zkusil i fulltime vysokou školu. Rozhodně bych si z těch peněz zaplatil kurzy programování a psaní. 10k zase není takový ranec, abych si díky tomu mohl plnit ty největší sny, ale určitě by to změnilo dost věcí

[Michal.Ketner]

Těžko říct, asi bych se naplno věnoval psaní, z kterýho jsem vypadl, protože na to nemám čas. Asi bych víc rozvíjel svoje duchovno , více meditoval, víc četl, dokonce bych i odešel i na chvíli mimo civilizaci.

[Vaclav.Klecanda]

Ja bych delal skoro ton same co tomas klapka. Jen bych vynechal to esperanto. Vlakno davam do sledovani bo me zajima nazor ostatnich.

[Lenka.Kozlova]

Asi vím, co bych dělala, ještě 2 roky bych pracovala a šetřila a šetřila.

Oprašovala bych angličtinu a případně přibrala ještě jeden jazyk.

Pracovala bych pro Piráty. Do dvou let budou určitě další volby, a to už budeme v parlamentu, mohla bych si možná říct, že je to třeba i trochu mou zásluhou a nechat ostatní na vás

Našla bych si neziskovku někde v teplých krajích, která pracuje s dětmi a přesunula bych se tam.

Nutila bych členy rodiny, aby za mnou dojížděli

P.S. Snít je bezva, přehnaně plánovat je blbost