Fórum Pirátské strany

Martin.Polak píše:Mohu ti familiérně tykat?

My si tady familiérně tykáme všichni a od založení strany. Jestlis to dodnes nezjistil, obdivuju tvou bystrost, Piráte.

Jinak technická: tato anketa by správně měla mít možnost změny hlasu.

(Ne že bych si já své NE chtěl rozmyslet..)

Martin.Polak píše:Díky za názor od člověka, který opakovaně spamoval a urážel lidi.

Kazdemu, co jeho jest.

Martin.Polak píše:Díky za komentář od člověka, který opakovaně zkoušel kde jsou hranice svobody projevu.

Nejen to! Jako pravy Pirat dokonce podporuji legalizaci detske pornografie. Husty co?

Martin.Polak píše:(Ale nejsme schopni si ani obsadit za pár korun domény podobné té volební)
http://www.cernanabilem2017.cz/

Ano, to bylo velke selhani kampanoveho aparatu.

Martin.Polak píše:Kdo přijímal tebe kamaráde?

Nikdo. Som založil.

Martin.Polak píše:ale to nic nemění na faktu, že ty a ani nikdo jiný mi neposlal ani jedno tiskové PDF své starší práce. Na důkaz toho, že i on reálně podporuje pokrácení svých autorských práv a dává ho volně k dispozici. S možností jeho dílo monetizovat, upravovat a různě používat bez nároku na odměnu pro autora.

Na a uzij si to!

Obrázek

Co ti to zkusit vysvetlit takhle?

Vysvetlis mi ty, co te tak bavi na tom, hrabat se prstickem v tom materialu a byt otrokem sveho ega?

ILUMINATI CONFETIED.

Technická: Jde zpětně změnit možnost u ankety měnit svojí volbu?

Pavel.Moravec píše:
Duševní práce je prací, ale to co vytvoříš nemůžeš vlastnit. Institut vlastnictví nelze vztáhnout na produkty duševní práce. Vlastnit můžeš židli, ale ne informaci, jakmile ji jednou rozšíříš mezi lidmi. A bohužel knihu lze převést na "pouhou" informaci. Duševní vlastnictví je oxymoron - něco jako kdybys měl milion židlí (pokus o analogii s kopírováním informace které je zdarma a rychlé), nechal je volně na náměstí plném lidí, a doufal, že si nikdo na tu židli nesedne (analogie přečtení knihy) nebo nedejbože nevezme domů (analogie zkopírování pro další potřebu). Kdybys ten experiment s židlemi udělal, máš snad právo očekávat od státu nějakou ochranu tvého vlastnictví? OK, jednoho takového člověka a jeho židle by šlo "uhlídat", ale když to budou dělat všichni spisovatelé/majitelé židlí?

Ne, já tady neprotestuji proti pirátskému stahování knih. Proti tomu se dá těžko bojovat, jak sám píšeš.
Já protestuji proti tomu, že podle návrhu Pirátů bude existovat někdo (nový úřad?) kdo řekne: Kniha už měla dostatečnou dobu na vytvoření finančního zisku z díla.
Od příštího měsíce je zdarma.
A co bude dál ptám se opět já?
V ten moment, kdy úřad provede "znárodnění"- což je termín který používám pro stav, kdy stát/zákon/ČPS řeknou, že si autor už nahrabal dost (už měl dostatečnou dobu na vytvoření zisku) a určí že dílo-kniha musí být "volné".
V ten moment, pokud se kniha prodávala jako ebook tak zisk z prodeje prakticky klesne na nulu. Pokud ebook prodáváte přes prostředníka, možná jej dokonce odstraní ze svého katalogu.
Knihkupce a distributory papírových knih může zachvátit panika, že mají na skladě ležák - vaší knihu. Knihu kterou prodávají v komisi vám vrátí, vrátí celý zbývající náklad.
Samozřejmě, že kdyby někdo měl zájem, tak se ozvou a odeberou takové množství na jaké budou mít poptávku.
Kniha po uvolnění může být paradoxně hůře dostupná, než v době, kdy měla jasně danou cenu o které nikdo nemohl pochybovat.
Co bude dál, ptám se já?
Kdo se bude starat o volný text? Kdo se bude starat, aby byl teda volně přístupný? Autor? Myslím si, že autor už se nebude chtít starat o svůj nuceně odebraný majetek.
Stát snad zřídí statní úložiště a trackery, kde bude shromažďovat a sdílet jim určené volné knihy?
Založí stát vlastní vydavatelství, které bude vydávat volné texty a bude je prodávat jen za cenu papíru?
Pomyslel někdo na důsledky umělého nabourání trhu?

Když to řeknu hodně expresivně: Tak piráti jsou jako křižník Aurora, který střílí na Titanic který reprezentuje literaturu ledovec. Střílí Jen proto, že mohou a už se nezajímají kdo bude zachraňovat topící se pasažéry. Pasažéry, kteří reprezentují spisovatele, nakladatele, redaktory, korektory, grafiky a DTP.

Kdo uživí autory, když jim omezíme možnost dlouhodobé monetizace svého díla?
Bude si muset každý najít mecenáše? Na každé dílo se bude dopředu vybírat na kickstarteru? A nebo si budou muset autoři najít nějakou pořádnou práci a své literární choutky ukájet jen po večerech? Budou se muset spoléhat na nejisté příjmy od fanoušků?

Duševní práce je prací, ale to co vytvoříš nemůžeš vlastnit. Institut vlastnictví nelze vztáhnout na produkty duševní práce.

Vskutku? Duševní práci uznáváš to je dobře. Ale co vytvořit vlastnit nemůžeš?

Kupříkladu: Výsledkem práce programátora je kód. Je ten kód jeho a může výsledný program prodat?
Umělec kreslí obraz, je to čistě abstraktní dílo které reflektuje jeho duši. Výsledkem je plátno. Může to plátno prodat?
Spisovatel píše knihu, výsledkem je text. Je ten text jeho? Ano je!

Má výsledek jejich práce nějakou hodnotu?
Hodnota se těžko definuje, ale obecně hodnotou rozumíme rozpoznanou schopnost věci sloužit určitému účelu. Tohoto účelu může věc dosahovat sama díky své podstatě nebo může být někým užívána jako nástroje. V prvním případě hovoříme o hodnotě vnitřní, v druhém o hodnotě instrumentální neboli vztažné. Hodnota věci spočívá v jejím vnitřním uspořádání, protože jen věc určitého typu je vhodná k určitému účelu. Hodnota je rozpoznávána tím, kdo daný účel sleduje. Ne vždy hodnota může být rozpoznána, i když věc potenciálně hodnotu má. To je dáno nedokonalými poznávacími schopnostmi člověka.

Zkrátka a jednoduše jejich práce hodnotu má, hodnotu která je definovaná nabídkou a poptávkou.
Pro každého může mít stejná věc rozdílnou cenu. Ale pokud někdo zasahuje do vlastnictví toho, co má podle obecného vnímání hodnotu/cenu.
Tak zasahuje do jeho majetku.
Text je majetek. Což se dá demonstrovat kupříkladu tím, že existují antikvariáty. Kde můžete prodat své kopie textů autora.
Lidé kupují knihy kvůli textu, kdyby se prodávaly čisté knihy bez písmen, tak by se jim říkalo zápisník a ne kniha.
Cena zápisníku se dá jasně definovat cenou papíru a marží.
Kniha je obecně dražší než zápisník, protože má přidanou hodnotu danou duševní prací.
Což je empirický důkaz toho, že i taková práce má hodnotu a jsou lidí za ní ochotni platit.
Ale to se zase motáme jen ve slovíčkaření a definicích.

Stejně dřív a nebo později musí program každé strany projít revizí.
Těžko v programu spílat nad kvalitou píce pro koně, když venku už jezdí auta.

Před rokem 89 byla kultura nesvobodná. Každá kapela která chtěla veřejně hrát potřebovala zřizovatele, který za ní ručil. Stát plně určoval co může vyjít a co ne.
Pokud chtěl někdo svobodnou kulturu, musel si ji "upirátit" - samizdat, pásky, VHS.
V devadesátých letech už byla kultura svobodná, ale zaostával distribuční a platební model. V devadesátých letech SPT TELECOM určoval kdo bude mít a kdo nebude mít internet. V devadesátých letech bylo běžné, že vzadu v knize byla výzva od vydavatele, že pokud chcete další produkci z jeho vydavatelství, že máte vystřihnout a vyplnit objednávkový kupón. Skutečně dřevní distribuce. :/
Po roce 2000 se situace výrazně zlepšila internet se stával daleko běžnější než dříve a vzniká více a více eshopů, kde je možno vybrat požadovaný kulturní artikl. VHS, DVD, MC, CD, knihy, komiksy. Ačkoliv se sortiment prodává na "rychlém" internetu je omezen na nabídku kterou tvoří "pomalé" kamenné prodejny. Eshop byl tenkrát kamenná prodejna na internetu. :/ Vydavatele tvoří nabídku. Na jejich vůli je, kdo bude a nebo nebude prodáván.
cca 2010 v zahraničí začínají fungovat streamovací služby, kde si každý za paušální měsíční poplatek může pouštět co chce. Netflix 2009.
U nás nedostupné. Každý kdo chce sledovat aktuální seriálovou produkci musí Pirátit. Stav na tuzemské scéně s ebooky je tristní. Kdo chce elektronicky číst, ten musí krást.
Rok 2017 - Služby umožnující sledovat video a poslouchat hudbu za měsíční poplatek jsou i u nás. Nakladatelé knih vydávají zároveň s knihou i ebooky.
Nakladatelé se doslova podbízejí a často jsou ke stažení velmi rozsáhlé ukázky díla. Nikdo nekupuje zajíce v pytli.
Je doslova úžasné, co všechno lze koupit z mobilního telefonu na pár kliknutí uprostřed lesa ve tři hodiny ráno.
Kultura je dnes svobodná jako nikdy dříve, pokud to budeme brát jen po stránce dostupnosti a distribuce. Není potřeba kupovat fyzické kopie, pokud chcete jen digital. Kdokoliv tvoří cokoliv může své dílo nabídnout na internetu.
Nemusíte kupovat celé album, když chcete jednu písničku.

Už dnes je kultura dostupná a svobodná. Kde je tedy problém? Ten, že za svojí dílo chtějí umělci platit? To je ten problém?

Martin.Polak píše: V ten moment, kdy úřad provede "znárodnění"- což je termín který používám pro stav, kdy stát/zákon/ČPS řeknou, že si autor už nahrabal dost (už měl dostatečnou dobu na vytvoření zisku) a určí že dílo-kniha musí být "volné".

Pořád si jedeš svou premisu, že něco vlastníš a máš na to právo. Nevlastníš a nemáš. Viz. můj argument s židlemi na náměstí. Nebo jiný: To je jako řvát na náměstí "zítra ve Sportce padnou čísla .." a pak se divil, že lidi si ta čísla vsadili stejně jako ty a ty se musíš o 1.cenu podělit s tisícovkou dalších. Ukradli ti tvoje "duševní vlastnictví" nebo ne? Jakmile něco volně šíříš mezi lidmi, nemůžeš to vlastnit. A ať se ti to líbí nebo ne, informace lze volně šířit. Pokud ne, je tu cenzura a tu nechce snad nikdo.

Knihkupce a distributory papírových knih může zachvátit panika, že mají na skladě ležák - vaší knihu. Knihu kterou prodávají v komisi vám vrátí, vrátí celý zbývající náklad.

A ono se tot děje u knih třeba Čapka nebo ještě starších autorů, kde už vypršela ochrana? Nemyslím si..

Kniha po uvolnění může být paradoxně hůře dostupná, než v době, kdy měla jasně danou cenu o které nikdo nemohl pochybovat.

Prosím o zdůvodnění. Uvolním podmínky pro šíření knihy, a kniha se přestane šířit? To jako ti chudáci knihkupci co mají knihu v prodejně jak jsi psal výše, ti ji raději spálí? Nebo jak to myslíš?

Proč by nemohl kdokoliv tu knihu vydat stejně jako dřív? Protože se knihy tolik neprodá? A proč? Protože si ji lidé koupí jinde? Kde, jak? Od jiného nakladatele? To by ale znamenalo, že kniha je naopak více dostupná, ne?

Kdo se bude starat o volný text? Kdo se bude starat, aby byl teda volně přístupný? Autor? Myslím si, že autor už se nebude chtít starat o svůj nuceně odebraný majetek.

A kdo se stará o Shakespearovo dílo?

Stát snad zřídí statní úložiště a trackery, kde bude shromažďovat a sdílet jim určené volné knihy?

Klidně, klidně ať stát takto volně nabízí již nechráněná díla. Vyvěsit na webu, ať jsou všem dostupná.

Založí stát vlastní vydavatelství, které bude vydávat volné texty a bude je prodávat jen za cenu papíru?

Ne, proč? Proč by měl stát podnikat? Toto bych nechal volnému trhu, případně předchozímu nakladateli, ať si vydává tu knihu v nákladu jaký mu přijde smysluplný.

Kdo uživí autory, když jim omezíme možnost dlouhodobé monetizace svého díla?
Bude si muset každý najít mecenáše? Na každé dílo se bude dopředu vybírat na kickstarteru? A nebo si budou muset autoři najít nějakou pořádnou práci a své literární choutky ukájet jen po večerech? Budou se muset spoléhat na nejisté příjmy od fanoušků?

A kdo uživí malíře, hmm? Ti navíc jen tak nemůžou udělat fyzickou kopii svého díla, tak jako stačí vytisknout další knihu.

Jinak ano, píšeš o správných možnostech ja by autoři měli získávat peníze.

Přesně jak píšeš v dalším příspěvku: svět se vyvíjí a obchodní model poplatný před-digitální éře dnes zkrátka neobstojí. Už i ten filmový průmysl pochopil, že digitalizaci nemá smysl se bránit, že ji naopak musí využít. Byť ještě ze setrvačnosti brání svůj kopírovací monopol (viz Mickey Mouse Act).

Duševní práce je prací, ale to co vytvoříš nemůžeš vlastnit. Institut vlastnictví nelze vztáhnout na produkty duševní práce.

Vskutku? Duševní práci uznáváš to je dobře. Ale co vytvořit vlastnit nemůžeš?

Tady předpokládáš, že z každé tvrdé práce musí mít onen pracant nějaký hmatatelný užitek či monetizaci. Nemusí. Když uhodnu čísla zítřejší Sazky, sám si potajmu vsadím a vyhraju, je to super. Když tuto informaci začnu předčasně šířit, mám nějaká práva na tuto informaci? Jde ještě o mé "duševní vlastnictví"? Můžu ostatním zakázat si vsadit na stejná čísla? Opět to stejné: informaci "vlastníš" pouze dokud ji nepublikuješ. Pak už na ni nelze aplikovat vlastnické právo, pak už nelze efektivně zabránit, aby ostatní tu informaci 1) kopírovali, 2) používali pro vlastní potřebu.

Kupříkladu: Výsledkem práce programátora je kód. Je ten kód jeho a může výsledný program prodat?

Ano, může jej prodat. Sdílet s někým dalším a získat za to peníze. Čím vícekrát to udělá, tím obtížnější bude zajistit, aby se k tomu programu nedostal někdo kdo si jej nezaplatil. Už i Microsoft vzdal snahy o omezování neplacených kopií Windows či MS Office. Naopak takoví lidé později vyžadují tyto produkty i na místech, kde jsou placené, takže i z těch "nelegálních kopií" má MSFT nakonec užitek. I čtenář knihy z níž autor nic nezískal si dost často koupí novou knihu toho autora, protože se mu kniha líbila.

Umělec kreslí obraz, je to čistě abstraktní dílo které reflektuje jeho duši. Výsledkem je plátno. Může to plátno prodat?

Ano, může. Jednorázově. Nebo snad dělá kopie svého obrazu?

Spisovatel píše knihu, výsledkem je text. Je ten text jeho? Ano je!

Viz. výše. Jednou prodá "informaci", ta se stane časem veřejnou a už ji nelze lehce uhlídat.

Má výsledek jejich práce nějakou hodnotu?

Hodnotu určuje trh. Ideálně neregulovaný, resp. omezený jen takovými regulacemi, které přinášeji v globálu užitek.

Trh s knihami určuje nabídka autorů a poptávka čtenářů. Jednoduchost a nulová cena kopírování snižuje poptávku čtenářů. Tomu nelze zabránit, natožpak to postihnout. Tak vypadá trh.

Chápu, že pro společnost to není nejlepší, a že má smysl tento volný trh regulovat a autory knih chránit. Po nějakou dobu, dokud výhody z regulace (extra příjem autorů z ochrany kopírovacého monopolu, jenž časem klesá) jsou větší než nevýhody (regulace a její vynucování něco stojí). Takže nějakou dobu po vydání knihy je už nákladnější tu regulaci dělat, než jaký z ní je užitek. Proto má smysl mít kopírovací monopol na knihy jen omezený počet let.

Text je majetek. Což se dá demonstrovat kupříkladu tím, že existují antikvariáty. Kde můžete prodat své kopie textů autora.

Text je informace a ne majetek. Majetkem může být leda tak fyzický nosič informace, např. kniha. Antikvariáty prodávají knihy, ne (jen) informace. Kdybych si chtěl pořídit text, knihu si půjčím, zkopíruju a vrátím. Nezjisitelně, nepostihnutelně.

Nebo jinak: pokud je text majetek, co brání autorům si svůj majetek "rozmnožovat" jejich kopírováním? Označím text, Ctrl+C a Ctrl+V a mám další majetek? Udělám to pětkrát a mám pětkrát tolik? Udělám to milionkrát a jsem snad milionářem? Nejsem. Informace není majetek.


Opakuju to pořád dokola, ale.. Autor knihy tím, že zveřejní knihu (ne že sepíše, ale že ji zveřejní) se zbavuje možnosti rozhodovat, kdo se k dílu dostane a co s ním udělá. Obsah knihy už není jeho majetkem, už nemůže rozhodovat, co se s textem stane. Nemůže rozhodovat přímo on ani nepřímo přes stát, jestli si někdo knihu zkopíruje, někomu půjčí apod. Jak tedy chceš tvrdit, že autor je stále "majitelem", když nemůže oplatňovat vlastnická práva? Autor se stává majitelem jen když něco vymyslí/sepíše. Jakmile dílo zveřejní, institut vlastnictví není možné uplatňovat. Jen institut autorství (prosazovat fakt, že tento text napsal dný autor).


EDIT: argumentuješ, že je třeba jednou za čas upravit (pirátský) program. To jistě ano, pokud se najdou nové skutečnosti nebo nové myšlenky. Jenže pirátský program v této oblasti vznikl v reakci na nesmyslné zákony vynucující kopírovací monopol, což je v době informační společnosti těžko udržitelný relikt. Naopak TY chceš náš program vrátit zpět do středověku. Náš program se snaží reagovat na změny ve společnosti a ty jej zde chceš vrátit zpět..

Nejsem člen pirátů, ale byl jsem váš volič. Také jsem autor, jeden z těch "malých" a rád vám řeknu svůj názor na některé výmysly, co zde čtu.

1.) Předpoklad, že se každá kniha zaplatí do pěti let, je mylný, až směšný. U drtivé většiny knih ten horizont může trvat třeba 10 let, anebo se stanou ziskovými až v reedici. První vydání např. fantasy série Stevena Eriksona skončilo v levných knihách. Dnes je to bestseller. Omezením práv na pět let dosáhnete jedině toho, že žádný nakladatel nebude ochoten přistoupit na riziko s autorem, který zjevně nebude "trhák." Výsledek? Tisíc a jedna varianta "Babicových hnusot" a "50ti odstínů smradu", a víc nic. Poškodíte tím přesně ty malé a začínající autory, které údajně chráníte. U překladových knih bude situace ještě horší. Většina titulů k nám přichází už se zpožděním a kvalitní překlad trvá měsíce, i roky. Výsledek? Závod "kdo vydá první", naprosto bez ohledu na kvalitu. Protože za pět let to bude stejně fuk, můžeme nechat přeložit třeba Google Translate plus jednou opicí a vyhodit ven. Stačí, že to bude jakž takž ke čtení, někdo si to vždycky koupí (a na vybranou mít nebude, protože takto budou muset jednat VŠICHNI, jen aby stihli lhůtu), a tím to hasne.

2.) Pokud popřete právo na duševní vlastnictví svého díla, postavíte autory před volbu: Nech si to znárodnit, nebo drž hubu! A tak to také bude. Řada z nich, a věřím, že ne malá, radši jednoduše přestane publikovat, než vidět svá jména pod mizerně zpracovanými, odbytými knihami, které navíc mohou být po pěti letech zneužity kýmkoliv a pro cokoliv bez jakékoliv kontroly. Tohle není jen otázka peněz, ale i cti, a já sám touto cestou půjdu rovněž: Než abych vypustil pod svým jménem něco, co bude zpraseno, a po pěti letech to ještě zprasí kdokoliv další, prostě to vypouštět NEBUDU. A to nemluvím o autorech, kteří přestanou psát z čistě existenciálních důvodů - protože si to nebudou moci dovolit dělat zadarmo, nebo téměř zadarmo.
3.) Nápady na "alternativní financování" knih jsou směšné. Lidé neplatí za knihu, aby někoho podpořili, ale protože jinak tu knihu mít NEBUDOU. Když si jdete koupit boty, nechcete podpořit obuvníka, ale mít co na nohy. Toť vše. Příspěvkové financování bude jen žebrota, a než začnete vytahovat Gaimana nebo Doctorowa, doporučuji si nastudovat, kolik lidí je anglicky čtoucí, kolik česky, a porovnat ta čísla. A také doporučuji zamyslet se, proč asi mají Gaiman nebo Doctorow také své nakladatele? Pokud systém dobrovolného financování funguje tak skvěle, proč na něj nepřejdou i takoví bestselleristé jako King? No, možná proto, že NEFUNGUJE, dokonce ani v anglofonním prostředí. Co se Kickstarteru týče, z komunitního financování se stalo útočiště grafomanů s elaboráty typu "Jak jsem pohlavně zneužíval svou neteř a prošlo mi to." Četli jste některou z knih takto vydaných? Viděli jste, jak vypadá po jazykové i obsahové stránce? Ono to totiž má většinou svůj důvod, proč ti autoři jdou touto cestou: Protože je prostě z každého nakladatelství po právu vyhodili.

4.) S tím úzce souvisí fakt, že kniha, to není JENOM autor a tiskárna. To je také redaktor, korektor, sazeč, etc. Kdo podle vás bude platit tyto profese, a hlavně, Z ČEHO je bude platit, pokud nakladatel ani autor nebudou mít na knihu právo? Pirátská strana? Ministerstvo míru? Koncept "autor sám sobě nakladatelem" je směšný přesně z tohoto důvodu: Vy znáte nějakého spisovatele, co je zároveň vyučeným sazečem? A pokud zůstaneme u příspěvkového financování, kdo rozhodne, který z těch pěti či více lidí, kteří na knize odvádějí práci, si zaslouží jaký podíl z té almužny? Sestaví na to Pirátská strana tabulky?
Nakonec sem repostnu jeden jízlivější komentář z Facebooku - také podle mě dost trefný:

Jinak já, samozřejmě, celou tu změnu koncepce autorského práva z pozice člověka, co dělá pro velkou mediální korporaci a konzultuje pro několik dalších velkých mediálních korporací, zcela vítám a podporuji. Pokud se například autorské právo zkrátí na 5 let, bude to naprosto skvělé. Například televize budou moci poslat do prdele všechny ty namachrované scénáristy. Prostě si vezmeme všechny detektivní knihy starší pěti let a pomocí pár pohůnků, kteří umí ctrl+c a ctrl+v je vykrademe a vytvoříme prakticky zadarmo tolik detektivních seriálů, kolik budeme chtít a nebudeme muset za to autorům předlohy platit. To se dá udělat prakticky s každou knihou. Hollywoodu odpadnou všechny ty trapné tahanice s autory knih, stačí si počkat pět let od vydání knihy a budou k dispozici všechny příběhy zadarmo. To je naprosto geniální. Také si můžeme vzít seriál každé trapné televize, co do jeho vývoje investovala x peněz a po pěti letech ho taky pouštět. Prostě bomba. Skvělá zpráva to bude i pro knižní byznys. Velcí finančně silní hráči na trhu si počkají, až uplyne pět let a pak budou krást, teda vlastně vydávat zcela v souladu se zákonem, knihy autorů, se kterými ani nemluvili. A protože budou velcí a silní, vymandlí to s minimálními náklady a vydělají na tom. V konečném důsledku to asi povede k tomu, že budou trpět nějací ti trapní spisovatelé, překladatelé, ilustrátoři, scénáristé a podobní blbečkové a nejspíš asi i klesne obecně kvalita umělecké produkce, ale koho to zajímá? My ve velkých korporacích si namastíme kapsu a budeme moci ty namachrované autory poslat makat do Amazonu, kde budou balit svoje knihy a posílat jako vánoční dárky a z našeho zisku neuvidí ani korunu. Prostě se Piráti tady stávají pomocníky velkého dravého byznysu na úkor těch blbečků tvůrců a já jsme za. Nevíte, kam jim můžeme nechat poslat nějaký sponzorský dar? Nerad bych aby vyměkli.

PŘEMÝŠLEJTE NAD TÍM, CO DĚLÁTE!