Heleďte, tak snad nejsme úplní regulacionisté. Co jsem to pochopil, tak máme snad být moderně středoleví, ale bez vší té buzerace, kterou s sebou nesou tradiční, "názorově vytunelované" sociálně demokratické étatistické strany.
Je jasné, že zrovna do nižší sazby DPH slazené nápoje asi nespadnou. Také teorii, že díky ním poroste HDP, protože zubaři budou mít víc práce (a prodá se víc inzulínu cukrovkářům, či co?) je možná snadno vyvrátit...
Ale jinak prostě jestli si v tomhle nedáme bacha, tak za chvíli budeme zakládat "kluby tradičního české kultury rozmazlování vnoučat prarodiči", které budou usilovat o nějakou vyjímku (či rovnou dotace na limonády).
Pojďte si říct, že tohle prostě ne. To je jako když jsme v prazačátcích Pirátů vysvětlovali těm, kdo do strany vstoupili omylem, že podpora svobody využití torrentu opravdu nejde nahradit požadavkem levnějších CD, dostupných každému....
Chápu, že chcete někde vzít peníze na základní příjem
a že dietologicky začíná být řepný cukr považován stále více spíš za drogu (typu alkoho, nikotin), než za potravinu (ve skutečosti je to někde mezi, ale zdravotní rizika čistého cukru určitě existují). Přístup "vše je mi dovoleno, ale ne vše je pro mě dobré" mi ale přijde pro budoucnost civilizace důležitější a základnější, než přístup "zdaníme limonády, aby si za základní příjem šlo pořídit důstojné zdravé potraviny". Pojetí, co je a není zdravé se v průběhu staletí měnil... role reklamy při formování životního stylu a schopnost reklamy vytvořit návyky, které by si jinak člověk dobrovolně nevybral, je také poměrně málo prozkoumaná.
Je jasné, že chceme ekonomiku, která bude uspokojovat nějaké skutečné lidské potřeby a nikoliv jen vytvářet a následně využívat nezdravé návyky všeho druhu. Ale kde je hranice? Zdaníme jen limonády, nebo i balený cukr, ze kterého si mohou limonádu namíchat, ehm, samolimonádníci a samopěstitelé máty? (např. moje matka). Zdaníme limonády tolik, jako konopí, nebo tolik jako alkohol?
Pojďme toho nechat. Stejně jako by byla blbost přenechat kauzu lithium jen Babišovi a Okamurovcům, tak by byla blbost přenechat myšlenku svobody občana jako jednotlivce (tedy nejen svobody zregulovat a zdanit jiné občany) konzervativcům a libertariánům. Spíš by dávalo smysl nějak sjednotit systém informování o zdravotních rizicích (a to zejména u synteticky vyráběných, nikoliv přírodních potravin). Sjednotit má smysl i přápadný systém spotřebních daní spojených s těmito riziky - ale ta se mohou týkat prostě kritérií zařazování či nezařazování těch či oněch potravin do nižší sazby DPH, přece. Bohatě stačí ponechat limonády zatížené DPH a vybrat ho.
Další možností je regulace (např. zdanění) nevratných obalů. Výrazně zdanění nevratných obalů (nebo recyklační poplatek jak kráva?) by celou situaci kolem slazených nápojů vyřešilo daleko elegantněji, protože nemusíme rozlišovat, o jaký druh návyku přesně jde, ale zaměříme se na snadno a objektivně měřitelnou negativní externalitu (obal).
