Jo, jseš divnej a s tebou spousta dalších (ona je to totiž zároveň móda).Martin.Kucera píše:Možná jsem divnej, ale já vždycky vnímal kolo spíš jako dopravní prostředek než sportovní.
Přičemž v době, kdy jsem byl dítě školou povinné, směly na kole po chodníku jezdit jen děti do 10? 12? (už si tou hranicí nejsem jist) let, takže coby žáci 2. stupně ZŠ jsme běžně jezdili po ulicích (připouštím, nebyla to Praha, jen Ostrava).
V dnešní době ovšem cyklista na ulici často ohrožuje sebe a cyklista na chodníku pro změnu ohrožuje chodce (pár už jich mě málem srazilo).
Zejména ti, co mají horské kolo za 50 tisíc, aerodynamický sportovní úbor za dalších 20 tisíc a řítí se po cyklostezkách a chodnících 30 a víc za hodinu. Pak dorazí upocení do práce, dají si 10 minut sprchu, obléknou kvádro a jdou dělat "manažera".Já vždycky vnímal kolo jako sportovní náčiní (pro ty, co jezdili závodně), jako pomůcku pro rekreační sport (pro ty ostatní), nebo jako dopravní prostředek z nouze (nemají na motorku ani auto). Jak jsem si udělal řidičák M, tak jsem si koupil ojetého Pionýra a na kolo už jsem nesedl. On totiž ten Pionýr jel po rovině 60 a i do největšího kopce nejméně 30, kdežto na kole jsem rychleji než 30 nikdy nejel (to už jsem se bál, přilby tenkrát nebyly) a do velkého kopce to nešlo vyšlapat ani na nejsilnější převod (pětikolečko, dvoutalíř). Později jsem si zakoupil postarší automobil a u toho už jsem zůstal. No a o jízdě za deště a sněžení se netřeba zmiňovat. Ani ta motorka se v takovém počasí nedá použít.
