Pane Jakle, je-li Vaše zkušenost s myslivci skutečně formována pouze vyjmenovanými extrémy, je mi to upřímně líto. Bez urážky. Trpkou pachuť Vašich příspěvků v tom případě chápu. Opět bez urážky. Avšak vzhledem k tomu, že jste pirátským garantem oblasti zemědělství, jejíž součástí je i problematika myslivosti (výstižnější název by proto byl „krajinné hospodářství“), mi nezbývá, než doporučit, abyste se od svých předsudků pokusil oprostit. Myslivost skutečně není jen o Vámi uváděných extrémech. Na oplátku Vám mohu slíbit, že všechny smysluplné návrhy, které od Vás vzejdou, nemalá skupina slušných myslivců podpoří.
Spárkatá zvěř v ČR přemnožená není. Přemnožení některého druhu vyvolá obrannou reakci ekosystému, k níž však nedošlo (AMP a Aujezkyho chorobu v to počítaje). Úživnost české krajiny je díky způsobu zemědělského a lesního hospodaření dostatečná pro stávající početní stavy spárkaté zvěře, ba co více – snese počty daleko vyšší. V ČR tak můžeme hovořit o celoplošném či lokálním zvýšení stavů některých druhů spárkaté zvěře nad úroveň přijatelnou – jak pro většinu subjektů hospodařících v krajině, tak i veřejnost (někde se hovoří dokonce o kalamitním zvýšení). Takové zvýšení a nutnost jeho redukce nikdo nepopírá a je v zájmu celé společnosti. Nechápu proto, kam svou otázkou směřujete.
Dlouhodobě únosné stavy zvěře jsou stanovovány vyhláškou MZe o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře. V zásadě bych na tomto principu stanovování stavů zvěře nic neměnil. Soudě podle Vašeho dotazu na dlouhodobě udržitelné stavy zvěře v ČR (nikoliv v jednotlivých lokalitách), proti centrálnímu plánování v tomto ohledu nemáte nic ani Vy? Vyhláška si určitě zasluhuje aktualizaci, ale hlavní pozornost si zasluhuje důsledné prosazování principů centrálního řízení, zavádění a uplatňování sankcí v to počítaje. Neefektivní způsob sčítání, na který trefně upozorňuje pan Pávek, nevyjímaje.
Zatímco vysoké stavy jelení, sičí a daňčí zvěře jsou nepochybně zaviněny nevhodným hospodařením mysliveckých subjektů a řešení situace je především v jejich rukou, situace s divokými prasaty je jiná. Od pozdního jara do pozdního podzimu mají myslivci pramalý vliv na vývoj populace divokých prasat. Ta nemají příliš mnoho důvodů opouštět bezpečí zemědělských plodin pěstovaných v rozlehlých monokulturách, takže myslivci mají šanci intenzivně lovit především v zimních měsících. A pokud vím, dělají to. Ať na společných nebo individuálních lovech. Bez změny způsobu zemědělského hospodaření je to ale tak trochu Sisyfovská práce. Nepodaří-li se totiž během zimních měsíců populaci zredukovat na kýženou velikost, ale i věkovou strukturu jaro a léto práci do značné míry zmaří.
Na závěr reaguji na výroky o vyřešeném problému v Rakousku a Německu: Průměrný český zemědělský podnik hospodaří na 2x větší výměře než německý a na 6x větší výměře než v Rakouský. Velikostně jsou nám bližší podniky z bývalé NDR, Rakousku se potom podobají ty z bývalé NSR. Průměrné výměře zemědělského podniku odpovídá i průměrná velikost pole s monokulturou (vizte např. google maps). Produkce řepky v Rakousku činí necelá 3 % celkového hospodaření, v Německu 3,5 %, v ČR je to 4x více. Kukuřičná kultura u nás činí něco přes 14 % produkce, v Německu o třetinu méně a v Rakousku dokonce o dvě třetiny méně.
Co z toho vyplývá? Lze očekávat, že „východní“ Německo by na tom mělo být o poznání lépe než ČR (velká pole a stále dost kukuřice, ale významně méně řepky), „západní“ Německo by mělo být téměř bez problémů (sice celkem dost kukuřice ale méně řepky, to vše na malých políčkách), Rakousko by mělo být zcela bez starostí (malá pole, nejméně řepky, nejméně kukuřice).
Takže si vážně nemyslím, že much v našem království nemáme tolik proto, že máme líné pavouky…
A jestli jsem Vás nějak urazil, tak se omlouvám. Hoďte to za hlavu. Užijte si svátky a třeba se během nich běžte projít s flintou po revíru a pár jich z těch laufů vyžeňte