puzzler píše: ↑29 srp 2021, 13:12
Petr.Vileta píše: ↑28 srp 2021, 14:59
Já bych řekl, že nejsou. Investiční by byly, kdybyste postavil bytovku, zkolaudoval a čekal třeba 5-10 let, až ceny bytů patřičně narostou. 
Stejně tak investiční byt je, když třeba nějaký pirátský 
poslanec má tolik peněz, že neví co s nimi, tak si koupí v Praze byt, ačkoliv je odněkud z Moravy a stejně dál bydlí v poslanecké ubytovně. A drží ten byt roky, než vzroste cena, pak ho prodá. Já osobně si myslím, že pro spekulace se hodí všechno jiné, obrazy, zlato, akcie, kryptoměny, obrazy, auta-veterány, ale byt ne. Jestli někdo nechce byt pro sebe, nebo podnikat s pronajímáním, pak by si měl vyhlédnout na své spekulace jinou komoditu. No a stát by mu pomocí vysokých daní měl spekulaci s byty znepříjemnit. Ale je to můj osobní názor.
Asi by bylo dobré si udělat pořádek v symbolice (definicích). Investiční samozřejmě jsou. Ten, kdo vezme peníze za ně něco pořídí (postaví, zrenovuje, nebo jenom koupí...), a pak to nějakým způsobem zhodnocuje (pronajímá, znovu prodá, nebo jenom drží a prodá, až cena vyroste) je z definice investor. Něco investoval a "těží" zisky. A ty zisky se nějakým způsobem daní. Spekulant je taky investor. A i investor spekuluje na zisk (neb dopředu nemá jistotu, že vydělá), takže ve skutečnosti je taky spekulant. Čistě technicky vzato nelze udělat dělící čáru mezi investor|spekulant. To rozlišení, které se tady snažíme nějak podchytit, je "žádoucí" způsob investování od "nežádoucího". Žádoucí bude (v případě trhu s nemovitostmi) takový, který podpoří dostupnost bydlení (třeba ten příklad s postavením bytovky a následným pronajímáním), zatímco nežádoucí bude takový, který dostupnost bydlení zhoršuje (skupování nemovitostí a jejich "konzervace", která prakticky znamená zmenšení nabídky). Úloha státu je imho v tom, aby nastavoval pravidla (např. daňové zákony) takovým způsobem, aby podpořil to žádoucí a omezoval to nežádoucí. A jednotlivé strany se pak liší v názoru na to, co je [ne]žádoucí a jak moc se má podporovat/omezovat.
Představa Petra Vilety, že byty jsou od toho, aby se v nich bydlelo, je blízká i mě. Přesto ale zase přeci jen nějaké ekonomické zkušenosti mám a tak třeba musím konstatovat, že třeba i pro město jako celek může být zajímavou "spekulací", když v něm eixstuje nabídka určitého množství luxusních bytů, které jsou připravené na moment, kdy se nastěhoval do města někdo, kdo by už jen tím, že by za ten byt (nebo nájem v něm) ty peníze utrácel, přinesl do toho města spoustu peněz. (Je to pravda poněkud merkantilistický pohled na ekonomiku, ale je jeden z možných). Určitě není pravda, že by neměl existovat žádný rezervní bytový fond a za každou cenu by maximum bytů mělo být vždy obývané, majiteli nebo nájemci.
Můžeme se ale zamyslet o společnosti, co o ní vypovídají rezervy na obou koncích "gaussovy křivky" bytového fondu (od luxusních rezidencí po nouzové bydlení... v první řadě, v nějaké rozvinuté společnosti se silnou střední třídou to skutečně bude mít zhruba tvar Gaussovy křivky, ve společnostech sociálně stratifikovaných pak asi poněkud jiný...).
Největší míra obsazenosti nemovistostí podle mě bude někde zhruba uprostřed té Gaussovy křivky... a jak se budeme posouvat buď k luxusnímu, nebo naopak k nouzovému bydlení, tak je úplně normální, že obsazenost bude klesat (v podstatě druhá Gaussova křivka uvnitř Gaussovy křivky). A tohle má určitě význam i pro to město jako celek, jako pro komunitu: určitě se hodí být připravený na "nečekané bohaté hosty" (v určité míře, která nepřeváží nějakou rozumnou míru), mít fond neprodaných bytů, protože v konečném důsledku, pokud přilákáme takto bohaté nové obyvatele, tak zbohatne město jako celek - pokud si tedy namluvíme, že to budou třeba slavní umělci a vědci a ne třeba mafiáni ve výslužbě, apod.. Stejně tak rezervní fond sociálního bydlení má význam v tom, že v případě nečekaného sociálního propadu (ztráta dobře placeného zaměstnání, apod.) lidi neskončí na ulici, ale přestěhují se někam, kde je nájem nižší.
Problém je, jaký typ investorů může mít zájem spekulovat na luxusní bydlení vs. jaký na to sociální bydlení. U sociálního bydlení je např. rozdíl v ceně mezi využívanou a nevyužívanou nemovitostí nižší, takže jediný důvod, proč po sociálním bydlení nebude poptávka, by ve zdravé společnosti byl ten, že lidi si prostě můžou dovolit bydlení kvalitnější a atraktivnější. U sociálního bydlení ale navíc existuje riziko, že lidé nebudou mít ani na to levné bydlení a skončí na ulici (zde vstupují do hry přídavky na bydlení a třeba i jedno velké tabu jménem základní příjem). Otázka je, jestli soukromí investoři vůbec tedy někdy budou spekulovat na růst poptávky po sociálním bydlení - ve skutečnosti by to znamenalo sázet na ekonomický propad, místo na ekonomický růst, a kdo trochu tuší, jak fungujou peníze, apod., tak ví, že mezi podnikateli je prostě tabu o nějakém propadu mlulvit - všichni, neustále a pořád musí mluvit o očekávání dalšího růstu svého trhu, protože to je prostě mantra dnešní korporátní ekonomiky a toho, jak je financována. (Navíc v případě krize se dá očekávat spíše pokles nájmů, než nějaké masivnější stěhování za levnějšími nájmy... toto se ukázalo i na počátku pandemie...)
Vychází mi tedy z toho, že jediný, kdo by měl "spekulovat" na trhu se sociálním bydlením, je v podstatě obec. Soukromé sociální bydlení je v podstatě protimluv a všechny ty různé ubytovny podnikající s chudobou jsou důkazem tohot, že toto je slepá ulička, a že volný trh toho sice vyřeší hodně, ale některé dílčí situace prostě z principu řešit neumí (samotný volný trh ano, ale v kombinaci s trhy finančními to prostě smysl nedává). Město si také případně může dovolit držet neobsazený rezervní fond sociálního bydlení - protože hlavním úkolem města není vytvářet zisk a neobsazené byty vedou ke snížení provozních nákladů, apod. Takže se dostáváme k tomu, že v programu každého městského politika, levicového i pravicového, by měl být nějaký postoj k té otázce rezervního sociálního fondu a práce s nějakými statistikami v jaké cenové hladině je kolik bytů pronajatých.
Pravice by neměla na Piráty vyjíždět, že se snaží v roli městských politiků s takovýmito čísly pracovat, i když v zásadě na to není potřeba vymýšlet nějaké právní hacky, mělo by být možné se na to zeptat prostě Českého statistického úřadu. No a pokud např. politik předvede, že v jeho městě měli obyvatelé prostředky na to se během jeho působení ve funkci přestěhovat ze sociálních bytů do těch spíše kvalitnějších, tak to znamená, že to město něco dělalo dobře, podle mě... naopak, pokud je spekulativně držená příliš velká část bytového fondu, tak je to taky určité znamení, i když pro pravicového politika to bude signál něčeho jiného, než pro levicového. Jde o to, že to stojí za to nějak sledovat - počet bytů jde vyčíst z katastru, počet lidí přihlášených k pobytů je taky známé číslo, skutečný počet obyvatel pak bude "něco mezi", na které pořád má smysl se ptát (i když zase, v normálně fungující společnosti se hodně bude blížit počtu obyvatel přihlášených k pobytu, myšleno ve světě, kde pětina populace není v exekuci..)
Tvrdit, že se obec nebo stát o tahle čísla nemá zajímat vůbec, je podle mě popřením politiky jako takové (a teď ani nemluvím o demokratické politice, ale vůbec o správě věcí jako takových). Pokud bychom na tohle rezignovali, redukujeme město na provozovatele obecní či městské policie (historicky tzv. "ponocný").
