Jakub Michalek píše:Ivo Vlasaty píše:Navrhuji rozšířit větu
Na druhé straně si uvědomujeme, že svobodný trh a z něj vyplývající hospodářská soutěž nejsou smyslem lidské existence.
, proto budeme otevírat prostor pro podnikovou demokracii, družstevní vlastnictví, komunitní projekty, paralelní měny a zavedení všeobecného nepodmíněného příjmu.
Není mi jasné, co se míní prvními třemi, resp. jaké by to mělo konkrétní důsledky a proč by se demokracie měla aplikovat i na soukromém komerčním pracovišti, kde zatím zásadně rozhodoval investor? Družstevní vlastnictví již existuje a nevidím, že by ho někdo zpochybňoval. Poslední dvě nespadají do tohoto programového bodu, tudíž jejich zařazení by bylo předjímáním.
Z hlediska principů: Zaprvé podporujeme demokracii kde se dá (včetně škol), protože si nemyslíme, že konkurence ani autoritativní přístup musí být nutně efektivnější (natož více etický) než spolupráce. Zastavíme se snad před pracovišti s tím, že zaměstnanec se dobrovolně odevzdal do otroctví a nám nepřísluší ani uvažovat o jiném přístupu? Zadruhé je to (společně s VZP) asi nejnadějnější nemarxistické řešení vykořisťování.
Z hlediska praktického pak
(krom už toho důvodu, že to zkrátka je proveditelné a životaschopné) právě proto, že to rozšiřuje prostor pro podniky, jejichž primárním cílem není ekonomický zisk - protože nerozhoduje investor, který by o maximalizaci zisku usiloval - ale zajištění výdělku pro zaměstnance a uspokojení třeba jen lokální potřeby - například v zemědělství a potravinářství (z čehož pak plyne i větší ohled na životní prostředí a zdravotní nezávadnost výrobků) - což
(společně s rozličnými projekty kulturními nebo pomáhajícími sociálnímu začlenění, které už ale nespadají pod ekonomicky chápanou svobodu podnikání) může být v některých formách chápáno jako komunitní projekt.
Zasvěcenější informace k podnikové demokracii v
článku Postkapitalistické alternativy: ekonomická demokracie ve sborníku a
tomto článku doktora Valacha z roku 1990.
Družstevní vlastnictví podniků je tam asi opravdu nadbytečné, protože to podstatné z něho už je obsaženo v předchozích dvou bodech. Zahrnul jsem jej proto, že je sice legální, ale podle toho, co vím, často v nevýhodě. Komerční banky totiž spíše poskytnou úvěr na rychle návratnou investici, než málo ziskový podnik, i kdyby sebeprospěšnější lokální ekonomice, a ani u nás nejsou třeba podmínky, které by počítaly s převzetím podniku (
pokud vím, podařilo se to u nás v polistopadové historii jedinkrát), který už pro investora není dostatečně ziskový (
a tudíž ho např. raději zavře a prodá stroje do Indie), ale stále je schopný prosperovat, zaměstnanci nebo odbory. V obojím je stát i kdyby v tomhle ohledu chtěl něco podnikat prý navíc omezený EU, protože se dá napadnout, že tím zvýhodňuje v tržní soutěži (což mi připadá absurdní, pokud mohou být velkým investorům poskytovány daňové pobídky a pokud nadnárodní korporace mívají vlastní podnikové banky).
Vypouštím tedy ze svého návrhu "družstevní vlastnictví" a žádám o pomoc s náhradou termínu "komunitní projekty". Napadá mě pojem "samosprávný podnik", který používají anarchisté a libertariánští komunisté a který automaticky počítá s podnikovou demokracií a může zahrnovat jak vlastnění družstvem/zaměstnanci/komunitou, tak místní samosprávou od úrovně obce (obcí) přes kraj až po stát.
"Otevíráním prostoru" (záměrně jsem zvoli takovou měkkou formulaci) mám na mysli ochotu podporovat a diskutovat (jedná se o opomíjené, téměř neznámé téma) tyto možnosti. V nejbližších letech neočekávám, že bychom sami byli schopni či ochotni třeba sami navrhovat legislativu tímto směrem. Dále jsem takovou formulaci použil, protože jsem si vědom, že pro životaschopnost takových podniků je potřeba aktivní zájem zaměstnanců a ani při mnohem větší rozšířenosti a podpoře této myšlenky než je dnes u nás
1) nebude vyhovovat všem
2) nemůžeme k ničemu takovému nutit soukromé podniky
Ovšem formy takové samosprávy mohou být stejně pestré, jako jsou pestré formy demokracie.
Paralelním měnám se v programu (i kdyby jen kvůli BC) nebudeme moci vyhnout, legislativu to nepochybně zasáhne a na svobodu podnikání to nějakým způsobem dopadne, proto mi připadá vhodné tuto komponentu krátkou zmínkou provázat s tou, která se bude zabývat finančním systémem. Ale dobrá, možná to sem nepatří.
Asi je zbytečné z mojí strany protestovat proti zažitému pojímání podnikání (potvrzenému i obchodním zákoníkem) jen jako činnosti za účelem dosažení zisku, ale i pokud u takto úzce pojatého významu podnikání zůstanu, VZP (jehož diskusi směrem ze strany se jistě nevyhneme) by na trh práce a podnikání měl rozsáhlé dopady, tudíž pokud o něm budeme chtít vyvolávat veřejnou diskusi, bylo by opět vhodné tímto krátkým odkazem propojit s patřičnou komponentou.
Především je to ale logické završení věty "Na druhé straně si uvědomujeme, že svobodný trh a z něj vyplývající hospodářská soutěž nejsou jediným smyslem lidské existence." Jestliže ochrana spotřebitele a ochrana před monopolem ohraničuje svobodu podnikání jaksi zevnitř (při podnikání není přípustné vše), pak VZP dělá to samé zvenčí (člověk není podnikání podroben).
Naprosto se ztotožňuji s tím, že máme mít protržní ekonomický program, myslím si ale, že bychom měli nabourávat přístup, kdy hlavním, ne-li jediným měřítkem úspěchu podniku/podnikatele je jeho finanční zisk
(a úspěšnost PR). A mám obavy, jestli věta, kterou se zde pokouším rozšířit (a jejíž zahrnutí jsem dříve sám podporoval), není jen naší bezobsažnou snahou předstírat jakousi alternativnost.