Muži mohou k porodu vyjádřit jedině svůj strach a pochybnost nebo důvěru ve schopnost partnerky přivést na svět jejich dítě. Vše ostatní je diktát, o který spousty žen nestojí a je tristní, že navzdory letitým světovým statistikám o bezpečnosti porodů, které jsou příznivě nakloněny také těm domácím, ještě pořád naši muži pochybují.Jistě v tom hraje roli účelová manipulace, které se dopouští přímo ministerstvoJiri.Janecka píše: ↑10 srp 2018, 18:21 Proč by se muži neměli vyjadřovat k porodu? To je přece jenom takový sociální konstrukt. ....
Porodník či porodní asistentka má být průvodcem/kyní a nikoliv rodícím. Tou je rodička. Na to se pořád zapomíná. Ona rodička totiž není pacientka, protože porod není nemoc. A nebo mám chápat ochranu rodičky jako přebírání odpovědnosti porodníkem? Z toho pak logicky vychází ovládání nikoliv provázení. Porodník má zasahovat v okamžiku, kdy vidí, že to jinak nejde. Je to hodně subjektivní rozhodování a je zřejmě ovlivněno nějakými emocemi nebo dovednostmi konkrétního porodníka.Jenomže takový stav není možný. Jsme chycení ve vlastní pasti. Dost dobře není možné "chránit" dítě před plácnutím na zadek a zároveň rezignovat na ochranu jeho zdraví a života při porodu.
Budu citovat z článku v odkaze:
A pokud se chtějí muži k porodům vyjadřovat, pak je jistě na místě, aby si co - to o tématu nastudovali. Uvedené webové stránky zpracovává zkušená lektorka.Za skutečně významnou informaci pro rodičky v ČR považuji zjistění, že existují objektivní rozdíly ve způsobu poskytované péče nejen mezi různými zdravotnickými zařízeními, ale i uchopitelné rozdíly regionální. Tyto rozdíly jsou přitom takové povahy, že je nelze vysvětlit pouhou náhodou (zůstávají konzistentní v průběhu let) nebo výhradně velikostí a specializací pracoviště. Je zřejmé, že v nich bude hrát výraznou roli jednak geografická tradice, jednak lokální vedení zdravotnického zařízení. Například v Jihomoravském kraji je zřetelně nižší míra ukončování porodů císařským řezem a vyšší preference ukončování i složitějších těhotenství – poloha koncem pánevním, dvojčata – vaginálně v porovnání například se Středočeským krajem včetně Prahy. Jižní Morava a Zlínsko si přitom udrželo i tradici silné role porodní asistentky jako hlavní pečovatelky o rodící ženu. Vliv konkrétního vedení porodnického oddělení je přitom ještě silnější. Jak jinak si vysvětlit, že porodnice ve Vyškově užívá císařského řezu v míře nižší než 10% všech porodů, zatímco porodnice v Neratovicích v míře přes 40%? Obě zařízení jsou přitom podobně veliká a podobně daleko od krajského centra specializujícího se na riziková těhotenství a porody. Pokud si rodička vybere vaginálně porodit ve Vyškově, je její šance neplánovaně porodit císařským řezem 3-4x nižší než v Neratovicích ( 5% vs. 15-20 %). Znamená to, že se neratovický personál více bojí nebo má méně trpělivosti a volí raději operativní řešení? Znamená to, že vykázáním akutního porodu císařským řezem ve skutečnosti maskuje plánovaný císařský řez z vůle rodičky? To jsou otázky, které by si měly klást jak klientky porodních oddělení, tak jejich vedení a tak i zdravotní pojišťovny, a nejen v otázce císařských řezů, ale i dalších úkonů a skutečností souvisejících s porodem: nástřihy hráze a vznik vaginálních poranění, aplikace různých postupů tlumení bolesti, užití vaginálních operací včetně zákroků typu tlak na fundus, využívání časných odchodů matky a dítěte do domácího prostředí (ambulantní porod) a dalších. Proto považuji za velmi důležité, aby byla podrobná data o těchto úkonech centrálně a jmenovitě pro každé zařízení pravidelně zveřejňována, poskytována k další analýze a diskutována. Zpětná vazba z řad odborné i klientské veřejnosti totiž prokazatelně přispívá k nastavení péče tak, aby byla zdravá a komfortní pro všechny zúčastněné.
Děkuji panu doktorovi, že se tohoto tématu ujal. Zejména, že je to muž. Naplňuje mne to nadějí v lepší zítřky v porodnictví u nás
- 
