Otevřené vzdělávání: Vyhledávač bezplatných zdrojů

[Janek.Wagner]

Mnoho učitelů si stěžuje, že je těžké nalézt na internetu otevřené vzdělávací zdroje. Aliance pro otevřené vzdělávání se rozhodla proto učitelům trochu ulehčit hledání tím, že vytvořila nad seznamem zdrojů otevřených vzdělávacích zdrojů vyhledávací nástroj a žádá učitele o spolupráci při testování tohoto nástroje.

Viz článek http://www.pedagogicke.info/2017/01/ali ... avani.html

[Petr.Bajgar]

Vyhledávací nástroj v otevřených zdrojích považuji za skvělý počin. Velice doufám, že takových počinů zpřehledňujících nekomerční a tedy z podstaty sdílecí stránky internetu budou přibívat.

Svého času jsem, viditelně naivně a bohužel marně doufal, že jedněmi z iniciátorů takových podnětů a sdílení budou právě členové(aspoň jako jednotlivci) Pirátské strany, když už to jaksi vypadlo z oficiální programové celostranicky organizované činnosti.

Děkuji velice J.Wágnerovi za tuto povzbudivou informaci.

PS: Výsměchem potom podle mého mínění je, že Piráti jako rádoby odborníci na internet a IT nemají ani zpřehledněnou vlastní wiki. Svého času(před zvolením do RP) toto myslím sliboval V.Pikal. Jenže jak se říka "Sliby se slibují a blázni se radují", "Slibem nezarmoutíš", nebo "Slíbené platí třiatřicet let" případně "Kdo si počká ten se dočká".

[lubos.lisner]

Rozcestník pro pedagogické pracovníky:
http://rozcestnik.nidv.cz/

PS: posílal jsem dotaz na NIDV ohledně aktualizací - uvidíme...

[Leo.K]

Chtěl bych, asi trochu off topic, zmínit (i z mé bývalé vlastní zkušenosti), že otevřené vzdělávání je sice hezká cesta, která ale míří jinam. Vysvětlím: Boloňský proces je dohoda 47 evropských i mimoevropských států z 19. června 1999, které chtějí zvýšit dostupnost, přitažlivost a kvalitu vysokoškolského vzdělávání a vytvořit Evropskou oblast vysokoškolského vzdělávání. Na to reagovala evropská komise vyhlášením destileté strategie Evropa 2020, která se zaměřuje na vytváření pracovních míst a hospodářský růst. Byla zahájena v roce 2010 s cílem vytvořit podmínky pro inteligentní a udržitelný růst podporující sociální začleňování.
Za tímto účelem bylo v rámci strategie stanoveno pět hlavních cílů, které by Unie měla do konce tohoto desetiletí dosáhnout. Ty se týkají zaměstnanosti, výzkumu a vývoje, otázek klimatu a energetiky, vzdělávání, sociálního začleňování a snižování chudoby.
Plnění cílů strategie Evropa 2020 se monitoruje prostřednictvím tzv. evropského semestru. Jedná se o roční cyklus hospodářské a rozpočtové koordinace na úrovni EU.
Jedním z cílů je dosáhnout ve věkové kategorii od 30 do 34 let alespoň 40% podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva. zvětšení počtu vysokoškoláků má ve svém důsledku pomoci zvyšovat zaměstnanost a snižovat chudobu a umožnit větší podíl výzkumu, vývoje a inovací v hospodářství spolu s rozumnějším využíváním zdrojů přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti a vytváření nových pracovních míst. Poněkud neorganicky je do toho také zahrnut požadavek na investice do ekologických technologií, které mají pomoci zmírňovat klimatické změny a vytvářet nové obchodní příležitosti a nová pracovní místa.
Navýšení posluchačů vyššího vzdělávání v posledních letech paralelně vedla ke stálému snižování vzdělávacích standardů. Ne proto, že by zpřístupnění středních škol a univerzit v principu nemohlo být spojeno s udržením nároků, jejichž splnění mnozí jednoduše nedosáhnou, neboť na to nemají. Došlo k tomu zejména proto, že se ze školství stal byznys model založený na jednoznačné preferenci kvantity na úkor kvality. Výsledek? Není už možno jednoznačně určit, kdo je vzdělaný a kdo ne. Kdejaký hňup se pyšní diplomem z nějaké univerzity. Držitel akademického titulu a vzdělaný člověk jsou dnes často dvě rozdílné věci. Průnik je spíše menší než větší, přičemž stále existuje jistě i malá, ale nikoliv bezvýznamná skupina autodidaktů s větším faktickým vzděláním a všeobecným přehledem než má 90 % „diplomovaných specialistů“ či bakalářů.
Když už i školy komunikují manipulativním a podbízivým jazykem reklamy a nabízejí zákaznicky orientovaný model, lidé prostě nemají za celý život kde přijít k představě, že racionálně myslet je poměrně značný výkon a že taková činnost má některá jasná pravidla. Od malička jsou celou lifestylovou kulturou vychováváni k tomu, že názor má vždycky pravdu a zaslouží ocenění, bez ohledu na to, jak je (ne)opodstatněný a (ne)kvalifikovaný.
Když se potýkáte s jasnou strukturální chybou institucí trvající celé dekády, nejjednodušší je samozřejmě problém psychologizovat. Pak začnete tvrdit, že „intelektuálové“ jsou na vině, protože málo naslouchají a vciťují se do veřejnosti.
Zcela naopak: Naše školství se až tak ukrutně snaží vciťovat do „klientů,“ že veliká většina vůbec nezíská představu, co to znamená se skutečně vzdělat. Jistě že v jednotlivých případech najdete takové „intelektuály,“ kteří se „málo vciťují.“ Na druhé straně ale fakt, že racionální a deliberativní debata byla zničena, není žádným výsledkem psychického stavu degradovaných intelektuálů, ale kalkulovaným sňatkem se soudobými metodami propagandy.
Co to má společného s otevřeným vzděláním? Myšlenka otevřených zdrojů a podpory kvalitní, levné, vysokorychlostní připojení z domova, ze školy, zaměstnání, na cestách i ve veřejném prostoru je dobrá, vzdáleně připomíná (bez toho internetu) úspěšný gramotnostní program Anatolije Lunačarského ve dvacátých letech minulého století, ale není řešením shora popsané bolesti. Už i proto, že si vláda nechala vzít úlohu providera a jakékoliv pokusy zavést připojení ve veřejném prostoru budou okamžitě napadeny žalobou pro nekalou konkurenci. Ale nejenom proto. Váha peněz z byznysplánu komerčního školství nutně přetlačí vágně a značně utopicky popsanou Stratégii digitálního vzdělávání do roku 2020.