Prolamování mlčenlivosti znovu

[Návštěvník]

Za mě taky pouze vyhovět směrnici a neprosazovat žádné další výmysly nebo přílepky.

[Vaclav.Fortik]

Teda sice ne, že bych zrovna d-fense bral jakkoliv jako bernou minci, protože podle mě je to dost debil a většina našich voličů ho podle mě nečte. Ale faktem je, že jsem Piráty bral vždy jako takové alternativní libertariány - s menším důrazem na věci jako bouchačky a větším důrazem na věci jako svoboda jezdit po městě na kole, apod. (pokud bychom vynechali ty naše informaticko/digitální základy).

Podle mě spravedlivý výběr daní nejen od širokých vrstev obyvatelstva (EET) ale i od ekonomických elit bychom měli být schopni obhájit - v tomhle si myslím, že to bylo jen špatně načasované, ve špatných souvislostech a špatným způsobem, ale jinak v souladu s naším rámcovým občanem. Nejsme z výběru daní nadšení - ale nesmí to být tak, že je budou platit jen chudí, neúspěšní a hloupí, zatímco chytří, úspěšní a bohatí budou obdivováni za to, že se jim dokáží vyhnout. Jsou to čůráci - ne hrdinové.

Ale jiná věc je, jestli jako Piráti skutečně hlásíme étatismus - tedy silný, centralizovaný stát s mnoha úředníky, vysokým rozpočtem, vysokými veřejnými výdaji - a tedy i vysokými daněmi. Protože sice si lze vymýšlet bezpočet různých přímodemokratických a participačních fint, jak se tvářit, že takovýto silný stát není "fašistický" - ale přeci jen, pořád je to silný stát, který když vyhlásí větší množství složitějších pravidel, tak bude mít také větší režii spojenou s jejich vynucováním, bude si na to financovat silný bezpečnostní aparát, apod.

Já jsem od začátku doufal, že některé z těch základnějších věcí, které se nabalily na ten původní proti-copyrightově/proti-patentový základ, právě souvisí s jednodušším státem, který má méně pravidel, pokud se rozhodneme, že s jejich vynucováním je vlastně spojeno více negativ, než která ta pravidla přináší. Příkladem měla být bezplatná MHD, nevytvářející pracovní místa revizorů, nebo (aspoň minimální) základní příjem, který by dále nezaměstnával žádné úředníky, kteří by posuzovali, kdo ho má dostat a kdo ne. Oboje se samozřejmě ukázalo až příliš daleko v budoucnosti, ale byl tam jasný jednotící duch, osekávající stát, aniž by ho zredukoval na funkci policajta. Vynucení copyrightu by znamenalo absolutní šmírování všech aktivit všech uživatelů univerzálních počítačů (problém: trh PC mezitím mizí a objevují se levná zařízení, která ale z pohledu uživatele už nejsou univerzální - nelze na ně instalovat jakýkoliv program bez souhlasu výrobce a dodavatele operačního systému). Vynucení patentů by znamenalo zaručit monopol těm, kdo si nákup patentů můžou dovolit (problém: svět se tímto směre podle všeho už vydal). MHD je něco tak jako tak z větší části sponzorovaného, takže by bylo fér zpřístupnit jí nepodmíněně (problém: velká část obyvatel měst stejně podléhá automobilovému životnímu stylu, jehož smyslem není doprava, ale signalizace sociálního statusu, což bezplatná MHD rozhodně nenahradí). Základní příjem by skutečně snadno nahradil obrovské množství regulací typu minimální mzda nebo omezení pracovní doby a skončily by likvidace lidí skrze dluhy za neplacené zdravotní (problém: korporace by musely být ochotné platit daně, což rozhodně ochotné nejsou - naopak se snaží dosáhnout na jakékoliv dotace, i v rozsahu větším, než je výše daní, které odvádějí... viz např. Agrofert... a současně i skupiny, které se umí v dnešním systému cílených sociálních dávek podporovat, samozřejmě nemají zájem na zjednodušení).

Problém tedy je, že původní pojetí Pirátů jako "skoro-libertariánů bez bouchačkového fetiše" se vytrácí. Nikdy jsem nečekal, že oslovíme nenávistné fanatiky typu D-Fense, takže jeho kritika mě nijak nepřekvapuje - ale čekal jsem, že vytvoříme nějakou obecně srozumitelnou a logicky konzistentní vize udržitelné demokratické společnosti pro blízkou budoucnost. Sice se nám podařilo vytvořit marketingový obraz takové budoucnosti a voliči mu uvěřili, ale pochopitelně se takový program nemůže skládat z čistě asketických záměrů a některé záměry něco stojí a jakákoliv spolupráce na vládní úrovni znamená, že se bude potřeba s vládou bavit i "a kde na to vezmeme?". (i z tohoto důvodu byla řada původních Pirátů opatrných s deklarací otevřené podpory vládě... nakonec se ale dostáváme do paradoxní situace, kdy vládu na jednu stranu okázale nepodporujeme ani tiše, absencí při hlasování o důvěře - ale současně ji vlastně pomáháme s realizací vládního progamu, bez nároku na odměnu).

Vidím tu logický problém už třeba v našem úspěchu protože ten nás nutí hledat lidi obsazovat de-facto polo-úřední, polo-politické pozice a i navrhovat lidi na pozice čistě úřednické. To ale pochopitelně znamená orientaci na jiný typ profesionálů (byť často mladých), kterým ale nejde vysvětlovat, že být umělec, podnikatel nebo živnostník je vlastně děsně cool a úřednící jsou nákladné zlo: když někoho dosazujete jako úředníka, tak pochopitelně mu musíte vysvětlit, že je to super pozice a on na ní bude super užitečný. V podstatě malá opoziční strana si může dovolit být kritická ke státu a navrhovat jeho osekávání - velká parlamentní strana, pokud chce být "státotvorná", najednou zjistí, že píše pravidla pro výběrčí daní a dává jim pravomoc vykopnout jakékoliv jen trochu podezřelé dveře (protože najednou jsou páni poslanci na druhé straně těch vykopávaných dveří, než bývali kdysi, jako mladí podvratní hackeři či huliči...)