Co je štěstí?

Moderátoři: Rada resortních týmů - členové, Resortni tym Kultura

Odpovědět
Oldrich.Fischer
Uživatel fóra – není člen Pirátů
Příspěvky: 153
Registrován: 26 zář 2013, 21:14
Profese: Konstruktér
Dal poděkování: 323 poděkování
Dostal poděkování: 131 poděkování

Co je štěstí?

Příspěvek od Oldrich.Fischer »

Co je štěstí ?
Pro každého něco jiného. Když jsem pracoval jako člen ostrahy, měli jsme skupináře. Ten nám také vyprávěl o svých nejšťastnějších dnech života. To bylo tenkrát - v listopadu 1989. Zatímco se lidi bouřili a policie je zpracovávala obušky tak v té době byla dle jeho vyprávění ohromná kasárna na Náměstí Republiky plná milicionářů. Tudíž všechny události byly pod kontrolou a vše bylo v pohodě. Nic zvláštního se nemohlo stát. Když nám vyprávěl, jak : žrali řízky a celé dny koukali na americké kovbojky , tak mu v celém obličeji naskočil výraz , jaký vidíme na církevních obrazech , když světec klečí, modlí se a ve tváři má svatý zápal vzhlížející do stratosféry. Místo práce, celé dny tento soudruh traktorista milicionář koukal na filmy ze žánru z kterého obyčejní občané, do té doby, znali jeden, možná dva kusy. Ani já, ani kolega, donedávna žurnalista, jsme se ho neodvážili zeptat, jestli byl též vzorný samopalník s patřičnou medailí. Do středu událostí by přeci neposlali nějakého milicionáře – nýmanda. Tendle byl až od Plzně. Mezi další šťastlivce patřili zdatnější soudruzi z fabriky , co v tyto dny chodili po práci na hodinu ,možná dvě, nadávat lidem za to že nejsou spokojeni, bouří se, a beztrestně je urážet na Václavák. Dle šeptandy za to měli : 500 Kč ( tehdy čtvrtina měsíční mzdy) a navíc dva dny dovolené. Domnívám se že šeptanda přeháněla. Možná dostali jen jeden den. Další vrstvě štastlivců nastaly dny štěstí jakmile se dostal k moci Havel a vyhlásil všeobecnou amnestii. Tímto jeho činem bylo znemožneno jakékliv soudní vyrovnání s těmi co mlátili lidi. Nejenže zůstali na svých místech , ale ještě udělali zářnou kariéru. Divím se, proč byl takový pokřik , když vyhlásil amnestii Klaus. Po amnestii Havla se též vypařilo jakékoliv stíhání za tehdy současnou hospodářskou kriminalitu. (Nevzpomínám si , že by někdo pípnul, natož štěknul.) Tím nemyslím odsouzené zato ,že si například chtěli autogenem opravit plechový kryt na své studni, ale kteří například cenově vydávali první jakost za třetí a o rozdíl v ceně v celé produkci se bratrsky podělili. O této masivní kriminalitě se tenkrát nemohlo mluvit. To spadalo pod státní tajemství. Tato kasta i jeho zásahem zůstala na svých místech a díky vlastně nezákonům se dál z Havlova a božího dopuštění řádně pakuje. Dnes prostřednictvím i jejich synů a dcer. Odpustky bohu do Říma možná v řádu deseti procent národního bohatství by tomu asi napovídaly. Takže, máme splněné desátky z každého nezákonného obohacení odvedené pro boží církev ?
Obrovské štěstí jsme též měli , že kontrarevoluci , ( revoluce – za posledních nejméně sto let byla vždy sociálně vlevo ), řídili naši nejkvalifikovanější odborníci. Přečteme-li si Dienstbierovu skvělou a napínavou knihu „ Noc začala ve tři ráno „ zjistíme ,že většího analytika na průběh převratů jsme neměli a nemáme. To považuji za skutečný zázrak, že kniha směla vyjít. Asi chvilkový kolaps cenzury.Jeho osobní nasazení při analýze i nejpodrobnějších kroků řízení převratu je úžasné. Zdokumentování každé minuty generála Suharta, plukovíka Untunga , generála Janina, i velitele výsadkových sil a dalších ve mně vzbuzuje obdiv. A to vše v obtížných podmínkách asijské země. Vždyť tam sice někteří mluví anglicky , aby se s ním domluvili, avšak nedělejme si iluze. Jejich indonéská angličtina bude podle mne i horší než česká. Provádět analýzy politických kroků a projevů presidenta Sukarna jistě nebylo peříčko. Tento charizmatický politik se určitě nevyjadřoval se slovní zásobou prváka v kursu Angličtiny. I v Čechách jsou již dnes nejrůznější klony anglického jazyka. Například u Mníšku pod Brdy dnes občané nepracují v: Jé Zé Dé ale v : Dží Zí Dí . Když potom takový jazykový fenomén musel bok po boku Havla absolvovat v ústavu pro odvykání alkoholu kurs angličtiny pro začátečníky, tak se mu jistě protáčely panenky. Když tam směl vyučovat Žantovský , tak i ten musel být extra prověřenej proti úniku jakékoliv informace. Třeba to vyjadřovalo bezmeznou důvěru v jeho osobu. Diensbier měl zpočátku možná větší ambice v získání osobního pašalíku jako to svedl Ševarnadze při novém parcelování SSSR , avšak jeho energi asi vyssál lihvý ódér v němž se musel stále pracovně pohybovat. Nemůžeme mu nikdy být dost vděčni , ani odměnováním jeho potomků, po pět dalších generací. Abychom byli v obraze, tak zaměstnanci fabrik ve Vysočanech se v pracovní době zůčastnili před vrátnicí závodu Elektrotechnika shromáždění, kde z amplionu k nim promluvil Havel dávno předtím, než stanul na politickém výsluní.
Odpovědět

Zpět na „Svoboda informací“