Záchody.

[Oldrich.Fischer]

Záchody.
Když jsem dělal ve fabrice, tak tam nastupovali do práce též zahraniční dělníci. V podstatě to byli lidé s kvalifikací. Svářeči a i zámečníci. Přesto bylo první, že je naši dělníci nejprve učili, že na prkénko na míse se nesedá na bobek. Sedá se přímo na prkénko. Nemuseli být ani tak zdaleka. Vždyť turecké záchody mají i v Bulharsku i Rumunsku. Použité toaletní papíry se neházejí do koše, nebo do kouta, ale splachují. Ti z republik, kde se mluvilo i rusky, to měli na pochopení jednoduší. Když nyní vidím, jak i ze člunů z moře přicházejí zástupy mladých, tak je vidět, jak mají jen trika s krátkým rukávem a na nohou boty Vietnamky. Ani jednoho v zástupu jsem neviděl, že by měl přes rameno třeba tři roličky toaletního papíru. Jak se to asi řeší, aby nevznikly hned epidemie? Při tolika tisíc lidí. To mají třeba dvouměsíční zácpu, že nemusí na velkou? Vždyť jen jiné složení byť i pitné vody vyvolá průjem. Viz pro nás „mamájenka“ v Bulharsku. To na celém severním pobřeží Středozemního moře jsou třeba po dvaceti metrech schránky se zásobami roliček toaletního papíru? Nebo si je utečenci běží hned někam koupit? Jak poznají Drogérii? Jsou tam hned nápisy v řadě řečí jak požádat prodavače o toaletní papír? Jak poznají kde jsou záchodky. Vždyť i u nás jsou téměř utajené. V obchoďácích třeba ve třetím patře. Malinkej oznamovací symbol. U doktorů musí pacient požádat v ordinaci o klíč. Jinak je záchod zamčenej. V hotelech bývá jen pro ubytované hosty. Neprojdete přes recepci. V restauraci často jen pro hosty, jinak za peníze. Televize nezabrala na jediného uprchlíka, který by měl sebou třeba skládací lopatku, aby mohl své exkrementy, po vykonání potřeby zahrabat. Na asfaltovém chodníku by potřeboval krumpáč. Nebo na dálničním betonu. Takže, hned při výstupu na břeh moře, by měli naši vítači být připraveni, každému emigrantovi dát lopatku. Pro jistotu, každému třetímu i krumpáček. Jestli je pravdou, že máme uprchlíků dva miliony, tak i kdyby chodili na velkou obden, tak to je milion exkrementů denně. To bude vbrzsku v Evropě všude jen slalom mezi exkrementy. Asi jako na naší slavné „cyklostezce.“ Tam to ovšem dělají psi. I Asiat, co má Večerku a bydlí v činžáku, smete shnilé zbytky, shnilé maso a odpad z vykuchaných ryb do záchodu. To je vlastně vzdělanec. Umí dobře česky. Asi se u nich všechno házelo rovnou do řeky. Marně mu majitel domu domlouvá. Kdyby ho vyhodil, tak mu Šabatová sebere barák. Takhle časté čistění odpadního potrubí rozpočítá ( jak jinak) na nájemníky.
Když se k záchodové míse přinachomítnou Ti ze Sahary, tak třeba čtyři za sebou nespláchnou. Jednomu tam upadne gumový střevíc, druhý si utře zadek starým trikem. Záchod pak zprovozní leda tak bagr. Zámky pak budou na záchodech tři. Snad tam pak pustěj občany jen s certifikátem „umí chodit na záchod“. Jedině veřejné záchodky zůstanou snad u katedrály na Pražském hradě. Tam jsou poplatky i v Eurech za vyčůrání tak vysoké, že obyčejný člověk se snad rači podělá, a koupí si nové kalhoty. Holt Vatikánskej pánbůh má ty nejvyšší nároky. Chce bejt taky ve vatě.
Dám krásný příklad z osobní praxe:
Náš barák zprivatizoval pan starosta patřičné městské části. Čtrnáct bytů se sklepy. Velkou kotelnou na uhlí, velikým protiatomovým krytem a dvorem. Prý za osm milionů. Pak si nastavil dům o jedno patro. Stavěli to zahraniční dělníci. Nikde neměli záchod. Pan starosta ušetřil. Tak šlo vše do větracích šachet. A to byli pracovníci, kteří již jistě v Čechách byli dlouhou dobu. Nepřišli rovnou ze Sahary. Když jsem pak volal na hygienickou stanici, tak mi i vedoucí kanceláře řekla, že nejsem pro ni partner. Že by to musel nahlásit ten, kdo to způsobil. Můj názor: Všechny hygieniky minimálně na hodinu vyhodit. Nejlépe, hned zavřít.
V jednom starším českém filmu doktor nařizoval pacientovi, který si z ciziny přivezl cizokrajnou nemoc, že každou stolici musí navíc pokrýt desinfekcí, jinak že to pro ostatní též špatně dpoadne. Nerad bych v brzsku chodil po ulici v nějakém protinákazovém skafandru.