Fórum Pirátské strany

Dílčí dotaz: v každých volbách je přes 5 % hlasů zahozeno ve škatulce "<5%" a je to docela velký deficit, který by šel řešit tekutě a skoro zadarmo - nechat strany pod limitem přesunout svůj mandát na stranu, která se do parlamentu dostala.

Např. takovýhle postup:
- spočítat kdo se dostal
- každý kdo se nedostal definuje podporu
- rozdělí se mandáty ve sněmovně pro každou stranu z jejího počtu voličů a počtu voličů přesunutých od podporujících stran

Jako hlavní plus vidím v tom, že se tímhle dá zajistit to, že ani jeden hlas nepropadne.

Popř. by ta deklarace podpory šla udělat před volbami, ale pak narazíme na problém s cykly (jako když se podpoří dvě stany navzájem a ani jedna se nedostane, tak hlasy stejně propadnou) Trochu problém je, když by vaše propadnutá strana podpořila někoho koho vy byste nechtěli, ale to by se mohlo stát stejně i když by byla v parlamentu a podpořila vládu, kterou vy byste nepodpořili.

Není to úplně ideální, ale aspoň ten mandát propadnutých stran neskončí rozložený u všech (a většinově u těch, které tam opravdu nechcete)

Ideální by to bylo řešit asi pomocí STV, ale to by mohlo být problém spočítat.

Vit.Jurasek: S oběma návrhy bych souhlasil. STV by problém nebyl, to by zvládl spočítat každý osobní počítač, pro ČSÚ minimální investice. Bylo by to zkvalitnění demokracie a nestálo by to prakticky nic. Cykly by se taky daly řešit, např. by měla přednost strana s více hlasy nebo by se podpora mohla dohodnout formálně až po volbách, před nimi by to byl jen slib voličům.

Posledních 20 let se nedaří našemu volebnímu systému vyprodukovat stabilní vládu, průměrná životnost ministra je 58 týdnů, málokterá vláda vydrží celé volební období, koaliční vlády nevytváří na jednotlivých ministerstvech dostatečnou synergii, koaliční vlády si rozdělují ministerstva podle politického klíče, ministři si jdou po krku, ministerstva nespolupracují, ale spíše dochází k dublování agendy. Shrnuto podtrženo.: volební zákon je zralý na nějakou reformu, aby došlo k vytváření stabilních vlád, aby se na ministerstvech netočili ministři jako korouhvičky atd., Za posledních 20 let se vystřídalo 20? ministrů zdravotnictví, reforma žádná, poslední reforma byla v r. 93?,( pojišťovny), od té doby žijeme v nějakém provizoriu, řeší se nepodstatné kraviny, 30 kč poplatky, zavedeme zrušíme, zavedeme, zrušíme.
Má to neblahé důsledky pro vládnutí, přijímání dlouhodobých vizí, vede to k nestabilitě a k diskreditaci demokracie. Chtělo by to nějakou analýzu volebních systémů, výhody a nevýhody jednotlivých systému, analýzu stávajících systému, aby nedocházelo k tomu, co tu bylo posledních 20 let, aby nedocházelo patovým situacím, a vrcholem je to, co vidíme dnes, "(ne)vládnutí" vlády v demisi, ale popravdě nejsem odborník na volební systémy, nicméně nelíbí se mi moc tento systém nevládnutí.

klivan píše: ↑12 bře 2018, 17:25 Posledních 20 let se nedaří našemu volebnímu systému vyprodukovat stabilní vládu, ... volební zákon je zralý na nějakou reformu, aby došlo k vytváření stabilních vlád, aby se na ministerstvech netočili ministři jako korouhvičky atd., ...

Tenhle problém nechci řešit změnou volebního systému - o to se pokoušela dost efektivně Opoziční smlouva. Stabilní neznamená dobrý.

Ta nestabilita je způsobená neexistencí spousty kontrolních mechanismů, které dělají ze spousty pozic silové posty nebo trafiky a to je imho špatně. Naopak navrhuju větší tlak na hledání konsenzu - například kontrolní komise neobsazovat v poměru k mandátům, ale každá strana ať pošle zástupce a šmitec. Jedna stran jeden hlas - není absolutně žádný důvod, aby nejmocnější strana měla největší slovo v kontrole sebe sama.

Zdravím, chtěl bych otevřít téma voleb do Senátu. V současnosti chodí k druhému kolu voleb mizivé procento voličů, což vede k tomu, že senátoři jsou reprezentanty jen minimálního počtu občanů. Systém "první na pásce" není řešením, neb by došlo k propadnutí velké, mnohdy nadpoloviční většiny hlasů (třeba v prezidentských volbách letos Miloš Zeman získal v prvním kole 38,6 % hlasů, v případě systému "první na pásce" by tedy zbylých 61,4 % propadlo).

Jaké je podle mě řešení? Australský model většinového systému. Pro jeho popis cituji anglickou Wikipedii (https://en.wikipedia.org/wiki/Electoral ... _Australia):

Voters are required to place the number "1" against their first choice of candidate, known as the "first preference" or "primary vote".
Voters are then required to place the numbers "2", "3", etc., against all of the other candidates listed on the ballot paper, in order of preference. (Every candidate must be numbered, otherwise the vote becomes “informal” (spoiled) and does not count.)
Prior to counting, each ballot paper is examined to ensure that it is validly filled in (and not invalidated on other grounds).
The number "1" or first preference votes are counted first. If no candidate secures an absolute majority (more than half) of first preference votes, then the candidate with the fewest votes is excluded from the count.
The votes for the eliminated candidate (i.e. from the ballots that placed the eliminated candidate first) are re-allocated to the remaining candidates according to the number "2" or "second preference" votes.
If no candidate has yet secured an absolute majority of the vote, then the next candidate with the fewest votes is eliminated. This preference allocation is repeated until there is a candidate with an absolute majority. Where a second (or subsequent) preference is expressed for a candidate who has already been eliminated, the voter's third or subsequent preferences are used.

Jaké má tento systém výhody? Předně preferuje konsensuální kandidáty. Větší šanci stát se senátorem má ten kandidát, který je přijatelný pro největší skupinu voličů. Nedochází tak k podněcování štěpení společnosti, ba naopak. Další výhodou je fakt, že kandidát je zvolen již v prvním kole, a to bez propadnutí většiny hlasů (jak jsem již zmínil, ke druhému kolu chodí minimum voličů). Jako přednost může být vnímána i úspora papíru: jména kandidátů by byla vytištěna na jednom listu s tím, že by k nim voliči pouze dopisovali čísla.

Novelu volebního zákona, která by měnila systém voleb do senátu tímto způsobem, již navrhli senátoři napříč politickým spektrem (http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/ ... 6951/72904). Chtěl bych proto otevřít debatu i zde, neb je pravděpodobné, že o ní budou poslanci Pirátů rozhodovat.

Socani s Babišem se nedohodli na koalici a Babiš vyhrožuje předčasnými volbami., Je tedy vhodné si připomenout vady našeho volebního systému. Volební systém do PS je poměrný, omezen 5% klauzulí, kterou musí strana překonat na celostátní úrovni, aby mohly být přiděleny poslanecké mandáty.
1. chybou je příliš malé kraje, kvůli kterým se v některých volebních krajích, volební práh zvyšuje až na 10% procent
(Např TOPka v KV kraji musela získat 10% na jeden mandát,)
“Mandáty se přidělují na úrovni volebních obvodů, které jsou shodné s hranicemi vyšších územně správních celků. Např při volbách do Sněmovny v roce 2013 připadalo nejvíce mandátů na Středočeský kraj (25 mandátů), nejméně naopak na Karlovarský kraj (5 mandátů). Kvůli tomu poměrně často dochází k případům, kdy strana (která překonala pětiprocentní hranici celostátně) získá více než 5 procent hlasů v některém menším kraji, avšak nezíská v něm ani jeden mandát Což se opakovaně stalo ve volbách např. 1xZeleným nebo TOPce viz výše poznámka.
Tento systém přidělování mandátů naopak umožňuje získat straně křeslo, i když v daném obvodu pěti procent nedosáhla (např. Úsvit přímé demokracie získal v Praze pouze 3,19 % hlasů, ale přesto byl lídr jeho kandidátky Milan Šarapatka zvolen
2. V současném volebním systému je porušována zásada rovnosti hlasu.

Úspěšnějším stranám stačí na získání mandátu méně hlasů než subjektům s menšími volebními výsledky. Např. ve jedněch volbách (2006) ODS získala 1 892 475 hlasů a 81 poslaneckých mandátů, na jeden tudíž potřebovala 23 363 hlasů. Naopak Strana zelených získala díky 336 487 hlasům šest křesel, na jedno musela získat 56 081 hlasů, V malých obvodech "propadají" hlasy méně úspěšných pro strany s nižšími volebními výsledky.
Dost zmatků jsme si užili při volbách do PS 2017, např . kroužkování na druhé straně volebního hlasovacího lístku kandidátu, kteří se nevešli na první stranu, řada lidí si vůbec nevšimla , že lístek má pokračování na svém rubu, a nebo si to nevšimla volební komise, tj. "kroužkoval, ale hlas nezapočítali" neproškolení volební komise, a nějak to zase upadlo v zapomnění. Lístky s kandidáty, by měli být potištěny jen na jedné straně, aby volič, nebo i komise nemuseli otáčet lístek. My umíme "zvojtit" i "svátek demokracie". Co se děje s urnami přes noc, ale to už jsem asi paranoidní.
https://volby.cz/pls/ps2013/ps51?xjazyk=CZ
http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=300

Tomas.Martinek píše: ↑05 bře 2018, 10:20 Budu rád, pokud mi tuto metodu bude někdo oponovat a navrhne případné vylepšení. Především by bylo vhodné zkusit tuto metodu aplikovat na několik posledních voleb a otestovat k jakým změnám by došlo (jak by se změnili počty mandátů pro danou stranu, jak by se změnili počty mandátů pro danou stranu ve všech určitých kraji, jak by se tak změnila jména zvolených poslanců) - pokud se k tomuto výpočtu někdo dostane, budu velice rád.

Dobrý den,
zcela subjektivní nevýhoda je dle mého v nízké přehlednosti a srozumitelnosti. Ale v tom současná metoda taky zrovna nevyniká. Každopádně jsem se pokusil aplikovat na poslední parlamentní volby s následujícím výsledkem:
Krok 1: Celorepublikové volební číslo je 25304
Krok 2: Z D'Hondta mi vyšlo: ANO 64 mandátů, ODS 24, Piráti 23, SPD 23, KSČM 17, ČSSD 15, KDU-ČSL 12, TOP09 11, STAN 11
Krok 3: Praha 24, StČ 26, JČ 13, Plz 11, KV 5, Úst 13, Lib 8, HK 11, Par 10, Vys 10, JM 23, Olo 12, Zlín 12, MS 22
Krok 4: Není třeba to vypisovat celé, ale jako podstatné mi připadá, že takto by se rozdělilo pouze 126 mandátů.
Krok 5: Ze začátku to jde poměrně hladce, ale s použitými zbytkovými hlasy v jednotlivých krajích přibývá paradoxů:
- V pátém kole rozdělování dostali Piráti mandát v Jihočeském kraji za 7839 zbytkových hlasů, zatímco ČSSD na mandát v Olomouckém kraji v témže kole spotřebovala 22760 hlasů
- Poprvé v šestém kole (ve chvíli kdy bylo rozděleno 178 mandátů) nebylo možno využít nejvyšší zbytek - 15100 zbytkových hlasů ANO v JČ se nepoužilo (JČ už měl vyčerpané mandáty), to bylo nejvyšší "zbytkové číslo", ze kterého nevznikl mandát. Oproti tomu (opět ANO) stačilo 3639 na zisk mandátu v Par v 11. kole
- klíčový problém metody nastal těsně předtím, kdy v 11. kole už nebylo možné přidělit ČSSD její zbývající mandát. Totéž pak v kole 12. v případě ANO. Tedy metoda nezaručuje rozdělení všech 200 mandátů

Je tam ještě jeden háček, který není na první pohled viditelný - při větším množství propadlých hlasů stranám, které neprošly kvórem, může být nemožnost rozdělení všech mandátů patrná už po kroku 4 (docela dobře se může stát, že po kroku 4 bude počet nerozdělených mandátů vyšší než (počet_krajů * počet_stran_které_prošly_kvórem)

A protože nemám rád oponenturu bez návrhu alternativ, připojím možné řešení (které je opticky úplně jiné, ale v důsledku se od návrhu tolik neliší):
- v Kroku 1 počítat celorepublikové volební číslo jen z počtu hlasů stranám, které prošly kvórem (nebo ještě lépe, kvórum zrušit, ale to dost možná není politicky průchozí)
- Krok 2 a krok 3 zcela přeskočit
- Krok 4 použít tak, jak je
- v Kroku 5 postupně přidělovat mandáty od nejvyššího zbytkového čísla pro danou stranu a kraj až do celkového počtu 200

Výhody:
- bude vždy rozděleno všech 200 mandátů
- snazší výpočet
- "spravedlivější" přidělení co do počtu hlasů dané straně v daném kraji

Nevýhoda:
- mírné odchylky celkového počtu mandátů pro stranu/kraj oproti teoretickému "nároku" - ovšem podstatně menší než v současném modelu. Pro rok 2017 by Praha získala o 2 mandáty míň, ostatní kraje by byly +-1 mandát na svém. U stran by to bylo (oproti celorepublikovému D'Hondtovi) ANO +3 mandáty, ODS -1, Piráti -2, SPD 0, KSČM 0, ČSSD +1, KDU 0, TOP09 +2, STAN +3
Za podstatné považuju, že odchylky jsou náhodné - dlouhodobě nevýhodňují malé ani velké kraje ani strany.

Ještě k reformě volebního systému do Senátu: zajímavý názor Karla Janečka, autora Demokracie 2.1: http://blog.aktualne.cz/blogy/karel-jan ... emid=31446

Vit.Jurasek píše: ↑12 bře 2018, 12:48 Dílčí dotaz: v každých volbách je přes 5 % hlasů zahozeno ve škatulce "<5%" a je to docela velký deficit, který by šel řešit tekutě a skoro zadarmo - nechat strany pod limitem přesunout svůj mandát na stranu, která se do parlamentu dostala.

Chceš jako napsat, že když volím stranu A, protože nechci stranu B, tak když nebude mít 5 procent, že zasedne předsednictvo strany a přenese své hlasy na stranu A bez toho, abych to mohl ovlivnit? To myslím, že je spíše špatnej vtip...
Osobně raděj ať můj hlas skončí v koši, než bez mého osuhlasu nějakej bafuňář rozhodne že ho dá komu chce on... To rovnou můžem zrušit volby

Karel666 píše: ↑20 čer 2018, 11:24

Vit.Jurasek píše: ↑12 bře 2018, 12:48 Dílčí dotaz: v každých volbách je přes 5 % hlasů zahozeno ve škatulce "<5%" a je to docela velký deficit, který by šel řešit tekutě a skoro zadarmo - nechat strany pod limitem přesunout svůj mandát na stranu, která se do parlamentu dostala.

Chceš jako napsat, že když volím stranu A, protože nechci stranu B, tak když nebude mít 5 procent, že zasedne předsednictvo strany a přenese své hlasy na stranu A bez toho, abych to mohl ovlivnit? To myslím, že je spíše špatnej vtip...
Osobně raděj ať můj hlas skončí v koši, než bez mého osuhlasu nějakej bafuňář rozhodne že ho dá komu chce on... To rovnou můžem zrušit volby

Tak pokud volíš stranu, která je schopná přenést svůj mandát na svého úhlavního nepřítele, volíš nejspíš špatnou stranu. A pokud volíš stranu, která tohle je ochotná udělat bez konzultace s členskou základnou, volíš nejspíš špatnou stranu.

Nicméně souhlasím, že to není ideální stav, ale ideálního stavu dosáhnout nejde, protože volební zákon kombinuje často zcela protichůdné požadavky na volby: anonymitu, pouze jeden hlas, jednoduchost a pochopitelnost, cenu, legitimitu (přepočet názoru voliče na mandáty).