Jako řešení navrhuji použití preferenčního systému, který by fungoval zhruba takto:
- Každý volič by měl "několik hlasů", resp. by určil pořadí. Např. 1. Pirátská strana, 2. Strana Zelených, 3. SSO...
- To by se dalo realizovat
- vložením několika kandidátek do obálky a u každé napsat pořadové číslo (s možností zachovat prefenrence jednotlivým kandidátům, o něco složitější, zároveň by fungovalo jako "upgrade" současné metody).
- volebním lístkem, kde by byly pouze strany a mezi těmi by se volilo pořadí (jednodušší, ale ztráta možnosti ovlivnit kadidáty)
- Strana s nejmenším počtem hlasů se "škrtne" a její hlasy se přidělí stranám, které volič určil jako další v pořadí.
- Se škrtáním se končí, dokud strana s nejméně hlasy nepřesáhne hranici pro volitelnost (třeba 5 %) v případě poměrné volby, nebo dokud jeden kandidát nedosáhne nadpoloviční většiny v případě volby většinové.
- Díky tomu výsledky o něco lépe reprezentují rozložení názorů ve společnosti a lidé se tolik nebojí dát podporu menším stranám. (odstranění argumentu "kdo volí malé strany, volí vlastně komunisty")
Systém na stejném principu lze uplatnit jak na volbu prezidenta, tak komunální, krajskou, senátní a poslaneckou úroveň. Samozřejmě prezident a senátoři se volí většinově, tzn. potřebují získat 50 %. Jedná se vlastně o vícekolovou volbu v jednom kole, takže odpadá druhé kolo (postranní efekt: ušetří se peníze na organizaci voleb). Možné negativum je, že se lidi více odváží volit extrémnější strany (které např. navrhují odvážné reformy, nebo revoluční přístup v určitých oblastech, ale třeba i strany jako je DSSS).
Hodně záleží na koncovém kritériu tohoto algoritmu - tedy kdy se přestanou hlasy přerozdělovat:
- Australské kritérium směřuje k silné vládě jedné strany a systému dvou stran.
- Nižší kritéria, např. 5 % pro nejmenší stranu, nahrávají koaliční vládě a více stranám.
Opokoalice a podobné hnusy jsme tu už měli a není to dobré.
)