Pavel.Stepanek píše:Musím souhlasit že fix za funkci, který není vázaný jakoukoli činností se mi taky nezdá. Na druhou stranu musím říct, že musíme nalézt způsob, jak práci pro Piráty ohodnotit, protože to už nejde dělat zadarmo ve svém volném čase. Pokud takový způsob nenajdeme, hrozí, že se krajské sdružení omezí na nejzákladnější provozní činnost a nebo se rozsype zcela. Jde o věci jako administrace webů, vedení politických jednání po celém kraji a podobně. Jsou to desítky hodin měsíčně. Já například jen zřídka jdu pod 50 hodin dobrovolné činnosti pro Piráty měsíčně a už to prostě nejde zvládat. Buď se to profesionalizuje a budu se tomu moci věnovat ve svém produktivním čase (nejen já) anebo se nebude dít nic. Za více než sedm let dobrovolnické činnosti jsem svou loajalitu a neprospěchářství myslím dostatečně dokázal a pokud se strana nebude reformovat ve smyslu toho, že takovýmto lidem půjde naproti a jejich přínos ohodnotí, o takové lidi přijde a to nejen o jejich faktickou činnost, ale možná i přízeň.
Je to složité, já to chápu. Některé naše předpisy si například částečně rozporují - například možnost proplacení občerstvení, které jeden předpis povoluje a druhý zakazuje. Uvolnění člena PKS a zaplacení z krajského rozpočtu už má také ve straně svůj precedent a je to i řešení, které nám navrhoval V.Pikal - odborník na naše stanovy.
Asi je trochu jiná situace v krajích, kde jsou desítky aktivních lidí a další desítky dobrovolníků. U nás v kraji to táhneme celé ani ne v deseti lidech. A vzhledem k tomu, že musíme nějak živit naše rodiny (a také se jim věnovat), nelze dál věnovat straně tolik volného času, kolik je potřeba.
Osobně musím ještě dodat, že mě už dost přestává bavit (unavuje mě) škemrat o to, aby byla aktivní činnost pro kraj alespoň nějak ohodnocena. Přijde mi to v situaci, kdy procházíme takovým růstem a profesionalizací a kdy disponujeme prostředky k jejich ohodnocení jako naprosto žádoucí. Trend, že se na všechno najímají drazí externí pomocníci, manažeři, stratégové, koordinátoři podle mě není správný. Ohodnotit a školit by se měli především lidé, kteří pro stranu pracují již léta a mají zájem svoji angažovanost prohlubovat. Je hezké, že jediná placená pozice v kraji je KoDo. Ten však nemá žádnou politickou odpovědnost a je tak dost nelogické, aby vedl politická jednání s potenciálními kandidáty, koaličními partnery, zájemci o členství, aby někdo jiný, za jejich rozhodnutí nesl odpovědnost.
Na mě to dělá dojem, že problém je hlavně velké přetížení konkrétních osob, které je možná důsledkem zbytečně centralizované práce. U nás máme taky jen tři lidi v PKS, a zvládají to, třeba proto, že se do krajské agendy zapojují zhruba rovným dílem, úkolují KoDo a zapojí členy KS. Ale je pravda, že v KS visí je jen cca 10 členů, kteří nepatří do nějakého MS. A MS fungují dostatečně autonomě. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby byli všichni v nějakém MS.
Politickou zodpovědnost mají všichni členové CF stejnou. Že je někdo v PKS nebo PMS je jen nálepka (plus nějaké vnitrostranické pravomoce), která při nějakém jednání s potenciálními koaličními partnery může hrát roli, ale pokud je třeba vyjednávací tým sestaven pouze z členů "bez funkce", ničemu by to nemělo vadit. KoDo klidně může zařídit většinu komunikace a agendy ohledně nových členů, PMS či PKS se s nimi "jen" musí seznámit, a především si je proklepnout při "grilování", aby mohli zodpovědně rozhodnout o přijetí či nepřijetí.
Každý v rámci dobrovolnictví děláme kolik můžeme, často máme rodiny, a snažíme se to skloubit dohromady. A asi každý si dokáže představit, že kdyby byl alespoň trochu zaplacen, a mohl se tomu věnovat částečně místo práce, o kolik víc by toho udělal. Ale tudy cesta nevede, té práce je stejně vždycky nekonečně, a nedalo by se to zaplatit. Je třeba zapojovat členy a práci decentralizovat. Když spousta lidí udělá něco málo, tak je z toho ve výsledku hodně. A když něco platit, tak jen to, co nikdo nechce dělat dobrovolně, nebo to nejde zajistit dobrovolně (kvůli časové náročnosti, či nedostatku schopných dobrovolníků, atd. dle pravidel hospodaření).
