Tak se pusťme do diskusí - poměrné vnitrostranické volby: přínos nebo hrozba?
Roman Kucera píše:Zajímavé vlákno. Máš tam spoustu positivních věcí, ale já uvedu i nějaké protiargumenty
1. Když se frakce promítnou i do výkonného orgánu (V našem případě RP), způsobí to jeho faktickou nefunkčnost.
Prosím o dovysvětlení tohoto nepodložené tvrzení. Ve většinové volbě se "frakce" (tj. rozdílné názorové proudy) taky promítají do výkonného orgánu, tím, že někteří jsou zastoupení a někteří nejsou.
Roman Kucera píše:Čili členstvo je spokojeno, každý tam "někoho má", ale strana se nikam neposunuje.
Tvrzení je nepodložené a zřejmě nepravdivé. Strana se rozhodně neposouvá, když někteří jedinci mohou vládnout bez opozici a i ovládnout kontrolní orgány strany. Tím se i odstraní hlavní mechanismy dělby moci, které mají zabránit korupce, svévole a autokracie ve straně.
Roman Kucera píše:Nechci být nějak škodolibý, ale koukněte na volební výsledky SZ.
Propojenost mezi volebním výsledkům SZ a poměrným volbám není doložená a, řekl bych, že případná propojenost je obrácená. Takto bych např. mohl řici, podívejte se na Švédští Piráti a na Němečtí Piráti, kam se se svým většinovým systémem dostali. Jsou několik ne-zelené strany světa, kteří volební systém používají (např. britští Demokraté). Můj vlastní názor, na osudu SZ, je ten, že to, co strany ničí je nepřipravenost straniských struktur omezit a dělit moc ve straně a v zastupitelstev/Parlamentu a neschopnost řadových členů strany kontrolovat a korigovat osob strany, kteří u moci jsou.
Roman Kucera píše:Mám dojem, že je lepší, dát každému možnost, aby se "historicky znemožnil", popřípadě "historicky uspěl", i za cenu toho, že značná část členstva se v určitou chvíli bude cítit nespokojena a bude hejtovat navenek.
Klíčová otázka je do jaké míry má strana být založená na spolupráci nebo na konkurenci. Věřím, že spolupráce a zapojení celé strany je předpokladem pro dlouhodobou stabilitu a úspěch. Tím se taky ušetří čas na stranické šarvátky, a strana se může věnovat jiným věcím, jako například je získání veřejné podpory.
Dále se většinovými volbami zvyšuje polarizace ve straně. Když má strana předsednictvo a kontrolní orgány, které všechny byly zvoleny těsnou většinou, tak si může dělat co chce a i manipulovat s financemi a členskou evidenci ve vlastním prospěchu. Potom, když se změní vítr ve straně (třeba změní názor jen pár členů, pokud ta většina byla těsná), tak hrozí, že vládnoucí příchází o všechno a proto raději přistoupí k nekalým praktikám. I v akciových společnostech mají minoritní akcionáře silná práva na audit a kontrolu, aby právě nedošlo k nekalosti.
Je vhodné si zapamatovat, že většina voličů bude taky mít většinu ve voleném orgánu, takže ani není potřebné, aby většina vzala všechna místa. Poměrný volebním systémem umožňuje, aby většina ve voleném orgánu se v každé otázce může měnit, obdobně jako v referendech.
Roman Kucera píše:Ve skutečnosti se význam toho hejtování přeceňuje, když vedení dobře táhne, veřejnost to vnímá pozitivně a hejty ignoruje.
Další nepodložené a zřejmě nepravdivé tvrzení. Podívejme se třeba jak ČSSD dopadla, když před sněmovními volbami začali na veřejnost hejtovat.
Roman Kucera píše:2. Když je systém tak složitý, že ho voliči nechápou včetně jeho skrytých zákonitostí, je to dle mého názoru na škodu demokracie. Otevírá se prostor k taktizování. Lepší je mít nedokonalý, ale křišťálově jasný systém, než teoreticky dokonalý systém, kterému rozumí 1% voličů.
S tím souhlasím, jenže volební systém jednoho přenosného hlasu je méně složitý, než Piráti požitý „pluralitní“ volební systém. Volební systém Pirátů je jako stolní hra „Go“. Pravidla jsou jednoduché ale taktika je nesmírně složitá. Prostor pro taktizování a zákulisním dohodám (které ani nemusejí být dodrženy) je obrovský ve volebním systému Pirátů. Proto je de facto tento volební systém mnohem složitější, než poměrný volební systém jednoho přenosného hlasu, který pouze je způsobem jak zajistit, aby každý hlas měl stejnou váhu a nepropadl a aby každý volič byl stejnou mírou zastoupen.
Většinový volební systém podporuje stranický elitismus, kde koaliční dohody obvykle pouze uzavírají stranické špičky, jako vedoucí základních organizací, vedoucí krajů a členy nejvyššího vedení. Řádové členové mohou potom pouze odsouhlasit neprůhledně dojednanou koalici.
Poměrný volební systém jednoho přenosného hlasu je odolný proti taktizování, na rozdíl od volebního systému Pirátů. Volič prostě uvádí kandidáti na hlasovacím lístku v pořadí ve kterém je preferuje. Odolnost poměrného volebního systému jednoho přenosného hlasu (STV) proti taktizování je i věděcky doloženo. Pošlu i na požádání studie, které toto dokazuje.
Další výhodou STV je rychlost, stačí pouze jedno kolo, vícekolové volby které praktikují Piráti jsou časově velmi náročné jak při zákulisního vyjednávání koalic tak při samotné volbě.
Tak jak funguje poměrný volební systém jednoho přenosného hlasu?
Volba
jednoho mandátu funguje stejně jako vícekolová volba, kde volič může hlasovat pro pouze jeden kandidát a kde v každém kole je vyloučený kandidát s nejnižším počet hlasů. Tím, že volič uvádí pořadí ve kterém preferuji kandidáti na hlasovacím lístku stačí hodit hlasovací lístek pouze jednou. Pokud nejpreferovanější kandidát získá nejmenší počet hlasů v jednom kole, tak je vyřazen z dalších kol, a hlas voliče přechází na další kandidát v pořadí.
Pokud volíme více mandátů rovná se počet hlasů potřebné ke zvolení jednoho kandidáta cca počtem hlasů děleno počtem mandátů.
Příklad: pokud volíme 9 mandátů a jsou odevzdané 99 hlasů stačí 11 hlasů pro zvolení do orgánu. Pro přijetí rozhodnutí, je však potřeba mít většinu ve voleném orgánu, tj. 5 hlasů zastupující většině voličů (na rozdíl od volebního systému Pirátů). Když jeden kandidát dostane více hlasů, než je potřebný počet, tak je přebytek hlasů poměrně přenesen na další kandidáti v pořadí.
Příklad: Pokud kandidát potřeboval 11 hlasů pro zvolení, ale získal 33 hlasů, tak se přenáší přebytek, tj. 22 hlasů další kandidát v pořadí poměrně na 33 hlasovacích lístcích, které kandidáta zvolili, konkrétně se to dělá tak, že každý hlasovací lístek dostane zlomkovou hodnotu jednoho hlasu, která se rovná přebytku děleno počtem hlasů, v tomto konkrétním případě dostane každý hlasovací lístek váhu 22/33 = 2/3. Tím je zajistěno, že žádný hlas se neztrácí a že všichni zvolení kandidáti zastupují stejný počet voličů.
To je vše, trochu matematiky 3 třídy základky a trochu zájmu je to co je potřeba.
Dále ohledně složitosti:
Kdo dokáže vysvětlit, jak funguje toto forum do každého detailu? Řekl bych, že maximálně nějáký geek a admin. My ostatní forum rádi používáme, protože jsme s tím spokojené. Obdobně to je s STV. Lidé jsou s ním spokojené.
Poměrné volby jsou jednoduché a férové a vede ke stabilizaci organizaci, která je konsekventně používá.
Žádný volič není bezmocny, co se týče složení volebného orgánu.
Některé, kteří patřili k zvýhodněných osob, kteří získali více moc v starém systému, ztrácí část své moci ve prospěch dříve bezmocných.
To si myslím, že je dobré.
Poznámka pod čarou: Technický popis volby jedním přenosným hlasem
a) Obecně:
- Při zahájení sčítání mají všechny hlasovací lístky váhu rovnu jedné.
- Počet hlasů pro kandidáta se rovná součtu vah všech hlasovacích lístků, na nichž má kandidát nejvyšší preference ze nezvolených a nevyřazených kandidátů.
- Kvóta při obsazování určitého mandátu je rovna podílu počtu platných odevzdaných hlasovacích lístků děleným počtem volených mandátů zvýšený o jedna.
b) Zvolen je kandidát s nejvyšším počtem hlasů, pokud překročí Kvótu. Váhy hlasovacích lístků, které byly započteny do jeho počtu hlasů, jsou přepočítané podle následujícího vzorce: stávající váha hlasovacího lístku násobená [počtem hlasů pro zvoleného kandidáta sníženým o Kvótu] dělená počtem hlasů zvoleného kandidáta.
c) Pokud žádný z kandidátů nemá počet hlasů vyšší než je Kvóta, je kandidát s nejnižším počtem hlasů vyřazen.