Z tímhle nemůžu otevřeně souhlasit. Mícháš tu dohromady ekonomiku/management nějakých zdrojů (pojmy jako "parazit") s politikou.Daniel píše:Podotýkám, že aby mohli paraziti ve smečce vůbec žít, musí svědomitě potlačovat demokracii a snahy o její zavedení, a pokud už zavedena je, tak ji upravovat tak, aby nefungovala. Protože v opačném případě by se jich smečka zbavila.
Demokracie absolutně není zárukou, že "smečka" udělá nejlepší možné ekonomické rozhodnutí (pro všechny zúčastněné). Důkazem je přírodní evoluce: vezmi si např. takovou smečku vlků - tam je hierarchie poměrně přísně daná, občas se vůdcovství přesouvá na jiného jedince, ale má to svoje jasná pravidla. Není to žádné "hejno" - lov je právě "energeticky náročná" kolektivní ekonomická aktivita - a protože mechanismy demokratického rozhodování (pokud nemá jít o davovou psychózu - tedy dav, který je právě tak chytrý, jako jeho nejhloupější člen) jsou zdlouhavé a musí nutně zahrnovat nějakou verifikaci/autentifikaci, apod., tak vlci prostě při lovu nehlasují, ale chovají se (asi v nějaké směsi vrozených instinktů a naučeného chování) v závislosti na pozorování chování vůdce smečky.
Naštěstí - my nejsme smečka masožravých šelem, a můžeme si dovolit demokracii aspoň v politice (v ekonomii je to trochu složitější, viz dále). K ekonomickému parazitismu vedou mimochodem dvě cesty: jednou z cest je samozřejmě nerovnost dělení (např. v případě, že všichni vynaložili stejné úsilí, což nebývá pravidlo), druhou z cest ale může být naopak i rovnost v dělení (v případě, že někdo vynaložil menší úsilí, než jiný). Evoluce samozřejmě myslela na obě situace takže samozřejmě, spousta evolučně zdatných "neparazitů" si hlídá, aby nevynaložila ani o chlup více úsilí, než ostatní (nebo nevynakládala úsilí, pokud ho nevidí ostatní) - protože kořist se přece rozděllí v rámci smečky/tlupy/komunity vždy rovným dílem.
Tohle je ale spíš evoluční antropologie, než politika Každopádně bych byl opatrný. Demokracie je složitý mechanismus. Já tvrdím, že demokracie je dobrá v rozhodování o tom, co dělat nebudeme (i kdyby to nakonec bylo něco tak trapného, jako nezobrazování proroka, což věřím, že v autentické demokracii ale neprojde). Ekonomie je vhodnější pro rozhodování o tom, co dělat budeme - protože prostě sebedemokratičtější rozhodnutí které vede k chybnému investování úsilí může snadno vést k horšímu evolučnímu výsledku celé party, které se to rozhodnutí týkalo (kompromisem mezi ekonomií, hospodařící se vzácnými zdroji a demokracií či prostě politikou, stanovující stejná pravidla pro všechny je právě třeba ZP... ale to už se dostáváme mimo).
Podotýkám, že ačkoliv to může vypadat, že píšu jen "paraziti nejsou, čím se zdají být", tak mi jde o něco jiného: samozřejmě že lze kolektiv "vzdělat", naučit životaschopnému chování - ale pak je stejně hlasování jen projevem "souhlasu s nevyhnutelným", bájná Marxova "svoboda jako poznaná nutnost" - a s tím nemohu souhlasit, já jako filosof ) nevzdávám hledání nějaké lepší definice svobodné vůle (byť by nakonec muselo jít o částečně kolektivní fenomén).
Smyslem hlasování v demokracii je dát lidem šanci občas udělat třeba i pitomost, a tím vnést do situace prvek náhody: racionální, deterministickéí chování, lze mj. snadno emulovat, tedy předvídat, tedy demokracie vnáší do rozhodovacích mechanismů prvek nějaké, dejme tomu, "emocionálně ovlivnitelné náhody" - což je dobře, protože pokud např. máme nějakého protihráče, tak ten může chování stále jen racionálně se rozhodujícího hráče předvítat a dopředu s ním počítat. A když už náhoda, tak mi "demokratický šum" přijde lepší, než třeba když si osvícený vůdce hází kostkou (nebo dokonce konzultuje s věštcem na telefonu, apod.)
Každopádně, jsem celkem zvyklý, že jsem označován za "parazita"... v Pirátech jsem se snad tak daleko ještě nedostal, ale jakmile člověk podniká a spolupracuje s dalšími lidmi, dozví se ledacos. Fakticky bych při používání toho slova byl opatrný, ať už v politickém, nebo v ekonomickém smyslu. Příroda předvádí, že dělící čára mezi čistým parazitismem a symbiózou je tenká: čistý parazit rychle zahubí svého nositele, tzn. evoluce se snaží zajistit jednak nějakou zpětnou vazbu, regulující miru parazitismu (a tady jsme opět u ZP a hledání zpětné vazby, která pohlídá, že ZP neubude likvidační vzhledem k ekonomickému fungování společnosti), jednak se paraziti obecně stávají symbionty, protože mohou mít nějakou speciální schopnost, která je pouze v průběhu času potřeba méně často, než na první pohled zjevné snažení "neparazitů". Prostě nejde o to, kolik práce kdo odvedl, ale spíš o výsledek (ať už naplánovaný, nebo náhodný).