Jakub Sembera píše:Z Media monitoring emailu:
Kdo vystřídá piráty?
cooltura
Překvapivá čísla nabízejí statistiky ilegálního stahování hudby. Ještě v roce 2005 si nové skladby pirátsky obstarávala pětina uživatelů internetu, předloni toto číslo kleslo na třináct procent a kvalifikované odhady předpokládají, že v roce 2012 se už celých devadesát procent lidí s on-line připojením chovalo příkladně.
Samozřejmě, určitý podíl publika – zvláště v USA a západní Evropě – vyděsila hrozba žalob. Ovšem mnohem více než strach zapříčinila pokles skutečnost, že posluchači teď mohou hudbu streamovat na virtuálních jukeboxech zdarma snadněji než kdy dřív. Jak píše americký magazín Spin: Proč se pídit po empétrojkách z nového alba kapely Cloud Nothings na podezřelých ruských serverech, když si ho můžete zadarmo poslechnout na Spotify? Pirátství se šířilo, protože neexistovala atraktivní legální varianta. Streamovací služby jsou ovšem nyní mnohem pohodlnější a uživatelsky příjemnější než ilegální stahování. Tento trend jde ruku v ruce i s tím, že publikum začíná streamování volit coby alternativu vůči nákupu hudby na iTunes. Prostě jim stačí hudbu slyšet, nemusí ji vlastnit.
Zákonná cesta tak dnes existuje, zůstává však problém, že to, co je legální, nemusí být nakonec zas tak výhodné pro muzikanty. Známý je případ britského písničkáře
Jona Hopkinse, který za devadesát tisíc přehrání svých skladeb na Spotify získal od serveru honorář pouhých osm liber, což je ekvivalent tří prodaných desek. Streamování může pro umělce mimo hlavní proud fungovat jako vítaná reklama, ale v zásadě je finančně obohatí jen o kapku víc, než kdyby si jejich desku někdo ukradl na síti.
Skrze strukturu streamovacích služeb prokape ke skutečným tvůrcům hudby pouze velmi málo peněz. Proto už existuje řada hudebníků, kteří odmítají své skladby na serveru Spotify uveřejnit. To, že se chová legálně, totiž nakonec nemusí znamenat, že jedná fér.
