Naše paní "Olga"…
…
Její poslední odsouzení "stávkové pohotovosti" na Úřadech práce ČR je skutečně těžko pochopitelný postoj političky, která se vždy hlásila ke "skandinávské cestě sociální politiky" a nesnesitelné podmínky na ÚP byly pro ni zásadním argumentem špatné práce MPSV, kterou vyčítala bývalé ministryni MPSV paní Maláčové. ÚP zůstal stejný, neviditelný ředitel Najmon stále sedí na své židli, nový ministr MPSV Jurečka je neznalý sociální agendy a nejvíce ho zajímá číst elektronickou poštu svých podřízených. Vyčerpanost pracovnic a pracovníků je snad ještě větší než před rokem a najednou místo tlaku na zvýšení až ostudných platů slyšíme od O.R. pochopení pro tvrdou, pravicovou medicínu.
Olga Richterová si totiž vůbec neuvědomuje, jakou naději vyvolala mezi skupinami zdrcených, unavených, vyhořelých pracovníků nejen v sociální sféře a jak sympaticky působila její obrovská pracovitost, nearogantni chování, skromné vystupování, život normální ženy z Vršovic se dvěma malými dětmi, schopnost naslouchat a stmelovat lidí k nadějné sociální politice.
Ten politický obrat je pro většinové politiky a političky tak jednoduchý, ti se vždy obhájí neprůstřelným argumentem: Voliči rozdali politické karty a já se musím umět přizpůsobit. Avšak právě u této političky se ukazuje, jak tyto "názorové přeskoky" může dělat politik nedůvěryhodný, typický šíbr, který se jen veze na popularitě své strany, nemá vizi, je prakticky zaměnitelný a názorové změny mu vlastně nikdo nevyčítá.
O.R. však měla zcela jinou pověst, a proto je pro ni paradoxně těžší, bolestivější a asi pro ni "nepochopitelná" kritika jejích bývalých podporovatelů. Možná jejich odklon považuje za zradu. To by však bylo naprosté nepochopení této situace a minimální sebereflexe. Ono totiž opravdu probudit v lidech naději (ač si to tato politička vlastně neuvědomuje a její vnitřní pragmatismus v této chvíli tak brutálně překryl vše ostatní je bolestný pro všechny aktéry a vlastně nejvíce pro ni samotnou..
…
Pavel Veleman
4. května 2022
Britské listy
