Příspěvek
od Jana.Kabelova » 19 lis 2019, 21:40
Ahoj,
s potěšením přijímám nominaci do RV. Je to pro mě velká výzva a to v pravém smyslu toho slova.
Proč přijímám kandidaturu? Protože v RV cítím možnost zabývat se zase více politikou a přenášet tento proud do ostatních struktur strany a nejenom naplňovat dny svoje i ostatních kolegů činností úřednického typu. Impulsy k uvažování tímto směrem by právě z RV měly vycházet, vznikat tam a procházet diskuzemi.
Zamyšlení se nad tím, proč s tak významnými výsledky v PS a nezanedbatelnými v komunálu nejsme daleko větším tahákem pro aktivní lidi, je další velká agenda. S tím jistě souvisí i náš mediální obraz a dobrání se toho, proč my sami máme v medializace nepatrný zásah ve srovnání s reálnými výsledky.
Další moje snahy by působily směrem do oblasti vnitrostranické administrativy, procesních pochodů a souvisejících systémů. Tady upřednostňuji zásadu čím méně, tím lépe a v jednoduchosti je síla.
Jak fungují naše jednotlivé odbory a proč nejsme premianty v čemkoliv digitálním, s čím se ve straně pracuje? Umíme pracovat s vlastními lidmi? Klást si tyto otázky a dbát na důraz na spolupráci odborů a jejich koordinaci bych taky chtěla v RV podpořit.
Něco víc o mě pro ty, kdo mě neznají vůbec nebo znají jen z části, z našeho společného působení.
Ač jsem poprvé v životě v nějaké politické straně, paradoxně šla poslední dobou politika poněkud do ústraní. Celý život jsem sledování politiky, čtení novin, publicistice atd. věnovala daleko víc času, než tak činím dnes. A stalo se to patrně většině aktivních členů strany. Po loňských komunálních volbách se řada z nás stala zastupiteli, členy různých komisí a výborů nebo zaměstnanci úřadů. K tomu se rozrůstají stranické aktivity. Stali se z nás v podstatě silně vytížení úředníci. Ať agendou municipalit nebo stranickou, ponejvíce jejich kombinací. Jistěže naším cílem v každodenním úsilí je plnit maximum možného z volebních programů a tím naplňovat politiku Pirátů. Stačí to ale? A je „jenom“ takový přístup nosný i pro budoucnost?
Za sebe vnímám absenci širších, obecných, politických debat. A myslím si, že ty by neměly ustávat nikdy. Je potřeba neustále sledovat a reflektovat vývoj ve společnosti a ve světě a posouvat se ve vizích v souladu s procesy všude kolem nás. Nenechávat si vnucovat agendu tím, že jenom reagujeme na někdy nahodilé a jindy třeba i dobře promyšlené kroky našich politických konkurentů, či za jejich zády stojících kmotrů. Potřebujeme neztrácet ze zřetele směřování do budoucna, přemýšlet nad kroky vedoucími k udržitelnému rozvoji a udržování kvality života lidí. A neustále hledat cesty, jak se těmto cílům přibližovat.
O sobě můžu říct, že mám poměrně široký všeobecný přehled i opravdu mnoho zkušeností, životních i profesních. Neznám nic lepšího, než to penzum znalostí a schopností, prakticky jinak nepředatelných, uplatnit v různorodé aktivní činnosti. Záměrně se vyhýbám termínu práce. Nejde o to, že práce to je, a to nijak lehká. Pro mě je však daleko zábavnější než předchozích 40 let strávených ve stavařině.
Prošla jsem praxí projektanta. Tam se člověk naučí koncepčnímu myšlení i smyslu pro detail, hledání jejich nutného souladu a čekání na realizaci. Roli mnohdy hrají spíš roky než měsíce. Ale měla jsem mimořádné štěstí na to, že jsem neprojektovala do šuplíku. Jen výjimečně se něco z toho, u čeho jsem byla, nerealizovalo.
Posledních 20 let jsem se věnovala zpracování nabídek do veřejných soutěží, administrativní i věcné technické a cenové části. Neustálá spolupráce s právníky nad každou nabídkou, kterých byly stovky, od několikamilionových až po miliardové, mě naučila opatrnosti a předvídavosti. Je to svět, kde detail může zvrátit leccos.
Do politiky jsem vstoupila, protože bych ráda iniciovala nějaké změny, týkající se tzv. měkkých cílů. Na ty se zatím nedostalo. Zatím mě i v politice determinuje moje profesní minulost.
Jako opoziční zastupitelka ve stotisícové Praze 6 jsem předsedkyně bytové komise, členka komise územního rozvoje a komise majetkové. V Praze 1 jsem místopředsedkyně komise životného prostředí. Účastním se souvisejících KETů. Občas poradím kolegům z ostatních radnic s veřejnými zakázkami. Máme v Praze 6 dva velké objekty sociálnězdravotnického charakteru, které čeká kompletní stavební rekonstrukce. Sleduji vývoj kolem nich a účastním se některých souvisejících jednání. Výhoda toho všeho dohromady je, že se jaksi čas strávený nad různými problematikami propojuje a navzájem podporuje.
Tomu pomáhá i moje nynější pracovní pozice asistentky místostarosty Prahy 1 Pavla Nazarského s gescí školství, otevřené radnice a participace a problematiky krátkodobého ubytování. To poslední (zjednodušeně Airbnb) je v podstatě unikátní, ale o to kritičtější problematika centra Prahy, území Prahy 1. Tím hůře nacházíme a uplatňujeme opatření proti negativním externalitám z přebujelého turismu, protože často ani zbytek Prahy, natož republiky nemá tušení, o co jde. V tomto směru si je Praha 1 si daleko bližší s Berlínem, Barcelonou, Benátkami než s většinou pražských městských částí. Já mám na starosti především oblast otevřené radnice a participace. Pro mě zcela nová disciplína. Za první rok už jsme si už ale stačili na radnici uhájit svoji pozici a máme první významné výsledky přímé spolupráce s občany.
Celý svůj profesní život můžu shrnout do věty, že jsem získala rutinu v tom, jak přistupovat k neustále novým problematikám a nacházet jejich řešení.
Asi je už zřejmé, že ač třeba zpracování nabídky do veřejné soutěže musí být naprosto bezchybné, takže, není-li zbytí, dávám to, tak zpracování administrativních úkonů, naplňování procedurálních požadavků a obsluze nejrůznějších počítačových systémů se v rozumné míře vyhýbám. Rozumné říkám proto, že jakékoliv nečinění v tomto směru mě nikdy v ničem nebrzdilo, naopak znamenalo asi i citelnou časovou úsporu. Jako člověk sice rebelského nastavení, ale jinak celkem systémově spolupracující, mám ale občas lehký pocit výčitky svědomí, že nemám ohledně předpisovosti vše OK. Proto bych v RV chtěla působit na racionalizaci, efektivitu a redukci jen na nezbytně nutné pirátské procedury, administrativní úkony a požadavky na obsluhu různých systémů. A když už musí být, tak ať ty nezbytné koukají být užitečné a uživatelsky příjemné. Berme se jako laboratoř vyspělé digitální země.
Druhá moje slabá stránka vedle nechuti k lecčemus (občas bůhvíproč) povinnému? Nedělá mi úplně radost účast na jednáních a schůzích, kde se probírá neustále to samé a ve věci není žádný postup. Často je to nad moji trpělivost, to se pak i nabádám k posunu v diskuzi, což pravda někteří cítí úporně. Zásada techniků: věcnost, stručnost, jasnost v řeči je v politice v konfliktu s přístupem většiny. Takže leckdo nemusí mít v oblibě toto moje nastavení.
Nemám ráda zdržovací techniky: to nejde, vždycky se to dělalo takhle atp. I slepé cesty jsou sice zdržením, ale zároveň poučením, nejhorší je rezignace a pasivita. Nejsem z těch, koho baví komunikace pro komunikaci. Snažím se šetřit časem, už proto, že nějaký vždycky chci mít i pro sebe a pro svoji rodinu a přátele i mimo politiku.