Rozhodčí nálezy

[Petr.Springinsfeld]

Rozhodčí nález v řízení o stížnosti #27239

Rozhodčí komise České pirátské strany ve složení: Ondřej Ručka jako zpravodaj případu, dále pak Milan Daďourek, Viktor Derka, Jan Lejčko, Petr Springinsfeld, ve věci Stížnosti #27239 – Stížnost na Petra Tkadlece ze strany Předsednictva Krajského sdružení Zlínského kraje podané dne 1. 2. 2020 tímto vydává následující

Rozhodčí nález:

1) Odpůrce Petr Tkadlec, nar. 17. 10. 1987, porušil svým jednáním ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) Rozhodčího řádu, na základě čehož se dopustil závažného porušení stanov a v souladu s čl. 8 odst. 2., Rozhodčího řádu se tímto zakazuje veřejně vystupovat či právně jednat jménem České pirátské strany na dobu 18 měsíců.
2) Odpůrce je povinen uhradit stěžovateli náklady řízení ve výši 100,-- Kč do 5 dnů od doručení rozhodčího nálezu.
3) Stěžovatel je povinen uhradit náklady řízení ve výši 200,-- Kč.

Odůvodnění
Stížností Krajského sdružení Zlínského kraje svou stížností ze dne 2. 1. 2020, která byla Kontrolní komisi doručena téhož dne se stěžovatel domáhá toho, aby po přezkoumání přípustnosti stížnosti Rozhodčí komise vydala nález, ve kterém bude konstatováno, že odpůrce svým jednáním poškodil dobré jméno České pirátské strany, a to úmyslným a opakovaným jednáním v rozporu se stanovami, dále pak žádá o zákaz plnění zakázek pro Českou pirátskou stranu a zákaz příjmu prostředků odpůrcem po dobu 5 let, následně pak žádá vyloučení odpůrce z České pirátské strany, úhradu nákladů řízení a nakonec pak žádá, aby rozhodčí komise zvážila podání trestního oznámení z důvodů údajného porušení ustanovení § 356 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Podaná stížnost byla Kontrolní komisí vyhodnocena jako přijatelná a dne 9. 2. 2020 tak byla delegována k rozhodnutí Rozhodčí komisi. Rozhodčí komise považuje danou stížnost za přijatelnou.

Stěžovat i odpůrce byli dne 26. 3. 2020 vyzváni k vyjádření ve věci, kdy odpůrce odkázal na své vyjádření ze dne 3. 1. 2020 a stěžovatel doplnil svou původní stížnost směřovanou Kontrolní komisi o některá další vyjádření odpůrce na Facebooku a Pirátském fóru. Odpůrce požádal o svolání jednání RK ve věci, dne 8. 7. 2020 dále doplnil své vyjádření, přičemž svá vyjádření dále doplnil dne 28. 7. 2020 a nakonec 29. 7. 2020. Odpůrce zároveň dne 4. 6. 2020 požádal o svolání jednání Rozhodčí komise v dané věci, přičemž tohoto jednání se konalo online dne 28. 7. 2020 od 18:00. Datum konání bylo oznámeno s předstihem dne 17. 7. 2020 jak stěžovateli, tak odpůrci, přičemž ani jeden z těchto subjektů se posléze jednání nezúčastnil, kdy odpůrce zaslal svou omluvu v 15:59 dne 28. 7. 2020 a stěžovatel se ke své neúčasti nevyjádřil vůbec.

Ve své stížnosti stěžovatel dokládá opakované vulgární projevy odpůrce na sociální síti Facebook, v nichž jsou kromě obecných vulgarismů hrubě napadáni i jiní členové Pirátské strany, stejně tak jako je bezdůvodně urážena skupina obyvatelstva - vegani. Z kontextu předložené komunikace Ivana Bartoše vyplývá i možné obtěžování jeho osoby odpůrcem.

Odpůrce se ve svém vyjádření ke stížnosti zabývá více různými tématy a osočeními, zejména těmi o jeho údajném alkoholismu, řeší údajné vzájemné útoky mezi ním a různými členy, stejně tak jako konstatuje závažné slovní napadání Ivanem Bartošem. Navzdory závažnosti svých tvrzení, k těmto nedokládá žádné důkazy a proto je nelze považovat za prokázané.

Dne 2. 7. 2020 byl Ivan Bartoš vyzván k písemnému vyjádření ve věci, toto však do vydání Rozhodčího nálezu nebylo poskytnuto. Tvrzení týkající se Ivana Bartoše, a to ať už ze strany stěžovatele, tak i ze strany odpůrce proto Rozhodčí komise nepovažuje za zcela prokázány nebo vyvráceny, z toho důvodu se jimi nebude nadále zabývat.

Z předložených důkazů považuje Rozhodčí komise za prokázané, že odpůrce vystupuje způsobem, který představuje opakované porušení ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) Rozhodčího řádu, tzn., jde poškození dobrého jména strany a pravidla Komunikačního minima. Odpůrce opakovaně a veřejně prostřednictvím sociální sítě Facebook a Pirátského fóra uráží různé členy strany, vystupuje krajně vulgárním způsobem a hrubě slovně napadá skupinu obyvatel.

Rozhodčí komise zároveň konstatuje, že způsobilým k porušení norem strany jsou i hrubě urážlivé a nepodložené výroky stěžovatele, týkající se údajných zdravotních a psychických problémů odpůrce. Expresivní forma zvolená stěžovatelem není ani tak popisem případného skutkového stavu, nýbrž záměrnou dehonestací a urážkou odpůrce.

Rozhodčí komise dále poukazuje na fakt, že není způsobilá posuzovat trestněprávní rovinu jednání odpůrce. Pokud se stěžovatel domnívá, že odpůrce způsobil svým jednáním trestný čin, má tento fakt sám oznámit příslušným orgánům činným v trestním řízení a nikoliv alibisticky delegovat posouzení jednání odpůrce na Rozhodčí komisi. Nad rámec své povinnosti Rozhodčí komise zároveň konstatuje, že pokud by skutečně odpůrce spáchal trestný čin a tento podléhal ustanovení § 368 zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, tzn. neoznámení trestného činu, pak by se stěžovatel své trestní odpovědnosti za neoznámení trestného činu zcela jistě nezprostil tím, že by věc nechal posoudit někým třetím, v tomto případě Rozhodčí komisí, naopak takovéto jednání by mohlo být posuzováno tak, že ačkoliv si stěžovatel byl své zákonné povinnosti vědom, rozhodl se ve věci nekonat a tímto nekonáním spáchal zmíněný trestný čin.

Z důvodu částečného procesního úspěchu stěžovatele v řízení proti odpůrci je odpůrce povinen stěžovateli uhradit náklady řízení ve výši 100,-- Kč. Stěžovatel je povinen uhradit 200,-- Kč, neboť jeho stížnost byla důvodná jen v menší části, kdy některá jeho tvrzení nebyla prokázána a část stížnosti, týkající se údajného trestního jednání odpůrce, byla zcela mimo kompetence orgánů Pirátské strany.

Poučení o opravném prostředku:

Toto rozhodnutí je přezkoumatelné na základě žádosti o nápravu, kterou může posoudit Rozhodčí komise, pokud to navrhne kterýkoli člen rozhodčí komise. Každý člen strany může ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí získat podporu skupiny členů strany pro mimořádný přezkum tohoto rozhodnutí celostátním fórem.

Záznam o hlasování:

Pro nález: Petr Springinsfeld, Viktor Derka, Milan Daďourek, Ondřej Ručka
Proti nálezu: 0
Zdržel se: 0
Vyloučena vlastním rozhodnutím pro možný střet zájmů: Linda Matušková
Nehlasoval: Jan Lejčko

[Petr.Springinsfeld]

Rozhodčí komise České pirátské strany,
ve složení Milan Daďourek jako zpravodaj případu, Petr Springinsfeld (předseda), Viktor Derka, Jan Lejčko, Linda Matušková a Ondřej Ručka,
ve věci stížnosti #14062 na způsobení závažné újmy členovi,
stěžovatel: Hanek Kliment,
odpůrce: Tomáš Svoboda, Petr Kapounek, Antonín Štěpán,
schválila dne 3.10.2020 na základě § 19 písm. b) Rozhodčího řádu následující

Rozhodčí nález

Stížnost se zamítá.
Žádná ze stran nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění
Předmětem stížnosti je tvrzená závažná újma stěžovateli, která měla vzniknout podáním PKS OlK ze 6.9.2018 a případně jednáním RV 62/2018, které proběhlo 6.9.2018 - 14.9.2018 (hlasování 14.-16.9.2018).
Rozhodčí řád v §6 odst. 3 stanoví: "Odpovědnost za porušení předpisů, které nebylo vysloveno, zaniká uplynutím 2 let od okamžiku, kdy porušení předpisů vyšlo veřejně najevo, ..." Ze znění stížnosti je patrné, že uvedená lhůta již uplynula. Její zmeškání nelze podle RŘ zhojit a následkem je zánik odpovědnosti odpůrců.
Je-li vyloučena odpovědnost odpůrců, znamená to, že nejsou splněny podmínky pro výrok RK, neboť nelze vyslovit, že odpůrci jsou odpovědní. V situaci, kdy nejsou splněny podmínky pro výrok je z §10 odst. 1 in fine nutno vyvodit, že stížnost je nedůvodná. Nedůvodnost stížnosti je dle §14 RŘ důvodem k odložení stížnosti, resp. dospěje-li řízení o stížnosti před rozhodčí komisi, která má rozhodnout, musí takovou stížnost podle §19 písm. (b) RŘ zamítnout.
Protože k uplynutí lhůty dle §6 RŘ došlo vzápětí po předání stížnosti RK, má RK za to, že není namístě přiznávat některé ze stran náhradu nákladů řízení.

Poučení
Každý člen České pirátské strany může ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto nálezu iniciovat jeho mimořádný přezkum Celostátním fórem České pirátské strany na základě čl. 8 odst. 5 písm. h. Stanov.

Hlasování
Pro přijetí rozhodčího nálezu: Milan Daďourek, Viktor Derka, Linda Matušková, Ondřej Ručka, Petr Springinsfeld
Proti přijetí rozhodčího nálezu: nikdo
Zdrželi se: nikdo
Hlasování se nezúčastnili: Jan Lejčko

[Petr.Springinsfeld]

Rozhodčí komise České pirátské strany (dále jen „RK“) ve složení: Viktor Derka jako zpravodaj případu, dále pak Milan Daďourek, Ondřej Ručka, Jan Lejčko, Linda Matušková, Petr Springinsfeld, ve věci Stížnosti #24020 ze strany Kontrolní komise jakožto stěžovatelky, zastoupené zpravodajkou M. Nepejchalovou proti odpůrci zastupitelskému klubu hl. m. Prahy, zastoupenému členem MS Praha 10 D. Satkem ve věci napadení výběrových řízeních konaných odpůrcem podané dne 4. 5. 2020 vydala dne 14. 10. 2020 následující

R O Z H O D Č Í N Á L E Z

1. Odpůrce porušil při pořádání výběrových řízení do dozorčích rad obchodních společností s majetkovou účastí hl. m. Prahy zásadu transparence dle čl. 2 odst. 2 písm. g) Stanov a § 6 odst. 1 bodu 1 Pravidel hospodaření.
1. Ve zbytku se stížnost zamítá.
1. Odpůrci se přiznává náhrada nákladů ve výši 2/3 paušální částky.
1. Stěžovatel je povinen uhradit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč.
1. Stěžovatel je povinen uhradit RK náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč.

Odůvodnění

Kompletní spisový materiál je k dispozici zde: https://redmine.pirati.cz/issues/24020

Stěžovatelka v předmětné stížnosti namítá porušení Stanov a dalších vnitřních předpisů v rámci konání výběrových řízení do dozorčích rad právnických osob s majetkovou účastí hl. m. Prahy, dále pak do asistentských pozic na Magistrátu hl. m. Prahy, a na manažerský post ve společnosti Operátor ICT, a.s. Mimoto stěžovatelka shledala přístup odpůrce či jeho členů jako nevstřícný k dalším orgánům České pirátské strany během objasňování a řešení situace spojené s tímto řízením. V návaznosti na to stěžovatelka navrhuje odpůrce shledat zodpovědným za uvedená porušení předpisů, doplnit chybějící informace k výběrovým řízením, projednat situaci ve společnosti Operátor ICT, a.s. se stranickými programovými garanty a PKS Praha, vést měsíčně aktualizovaný seznam veškerých pozic spojených s Piráty, M. Krausové a V. Mahrikovi shodně zakázat pořádat výběrová řízení a oběma shodně společně s odpůrcem uhradit stěžovatelce a Personálnímu odboru (dále jen „PO“) náklady řízení.

V první řadě se RK zaobírala otázkou pasivní legitimace odpůrce v rozhodčím řízení. Stanovy v čl. 13 odst. 3 upravují, že RK rozhoduje ve stranických sporech mezi fyzickými osobami navzájem, či mezi fyzickými osobami a organizačními jednotkami strany a orgány. Organizačními jednotkami strany jsou oblastní sdružení na základě čl. 5 odst. 2, orgány strany jsou jednak jednotky vyjmenované v čl. 5 odst. 1 Stanov. Není pochyb, že odpůrce nespadá do zmíněného výčtu orgánů strany. Zastupitelský klub je útvar, kterému jsou v návaznosti na §5a Předpisu o zřízení komisí a odborů stanoveny jisté povinnosti (které jsou dále rozvedeny § 24 Organizačního řádu), ovšem mají také nárok na zajištění materiálních podmínek pro svou činnost od orgánů strany na příslušné úrovni. Tím v případě odpůrce jsou orgány KS Praha, tj. KF a PKS Praha na základě čl. 5 odst. 3 Stanov. Odpůrce je tedy organizačně spojen s KS Praha jakožto organizační jednotkou strany, která sama o sobě má legitimaci jak aktivní, viz § 10 odst. 2 Rozhodčího řádu, tak pasivní, která vyplývá z čl. 13 odst. 3 Stanov, čímž vzniká také pasivní legitimace odpůrce, který je útvarem KS Praha jakožto organizační jednotky strany. Stanovy dále přičítají organizačním jednotkám strany samosprávu dle čl. 6 odst. 2, do čehož spadá také volnost vytvářet vlastní podřízené útvary (existenci některých předvídají různé předpisy jako např. Pravidla hospodaření, Volební řád, atp., v případě odpůrce Organizační řád). Bylo by absurdním závěrem, kdyby výše uvedeným způsobem vytvořené útvary nebyly legitimovány pro účast v rozhodčím řízením, neboť by tím byla výrazně znesnadněna kontrola popř. náprava jejich činnosti. Dále je možné vykládat pojem orgán materiálně jako jakýkoliv útvar, jenž je nadán vymezenou působností a pravomocí, nebo který se tváří být takovým útvarem. Analogickou úvahu je poté nutné aplikovat na vymezení pasivní procesní legitimace organizačních jednotek strany dle čl. 13 odst. 3 Stanov, kterou je co do určení pasivní legitimace jakýkoliv vnitřním postupem vytvořený útvar, který je nadán jistou působností a pravomocí, nebo který se takovým orgánem tváří být, mezi což se odpůrce řadí, tudíž je pasivně legitimován pro vedení rozhodčího řízení.

Dále se RK věnovala otázce přijatelnosti stížnosti. V souladu s § 11 odst. 1 Rozhodčího řádu spadá spor do působnosti RK, jedná se o první rozhodčí řízení, ve kterém je spor řešen, pokus o smírné řešení učiněn byl, stížnost byla podána včas, neboť nedošlo k promlčení případné odpovědnosti dle § 6 odst. 3 Rozhodčího řádu, a záloha na náhradu nákladů řízení se dle § 18 odst. 2 Rozhodčího řádu neskládá, je-li stěžovatelkou Kontrolní komise.

Stížnost dále splňuje předepsané náležitosti dle § 13 odst. 1 Rozhodčího řádu, neboť označuje stěžovatele i odpůrce, vyličuje rozhodné skutkové okolnosti a označuje některé důkazy. Taktéž obsahuje tvrzení, čím došlo k porušení stranických předpisů a návrh výroku rozhodčího nálezu.

RK musí ovšem stěžovatelce vytknout, jak došlo k naplnění některých těchto zmíněných povinností, neboť některé byly splněny na hranici samé únosnosti. Povinnosti pokusit se o smírné řešení se nelze zprostit tím, že stěžovatel učiní jakýkoliv návrh, který označí za smír, nýbrž že se v dobré víře pokusí situaci vyřešit kompromisně bez nutnosti vést rozhodčí řízení. V případě návrhu smíru ze strany stěžovatelky z března t. r. přitom lze o dobré víře mít jisté pochybnosti, když navrhovaným trestem byl mimo jiné zákaz M. Krausové kandidovat po dobu 1,5 roku do veřejných i stranických funkcí a tříletý zákaz účasti či organizování výběrových řízení (toto ve dvouleté době se taktéž navrhovalo u V. Mahrika). Nelze pominout, že návrhy se pohybují v rozmezí od poloviny do celé maximální hranice takovýchto trestů, které může udělit RK.

Stěžovatelka také ve stížnosti poněkud zmatečně označila odpůrce, když jedním dechem je za něj označen Zastupitelský klub hl. m. Praha, dále ale uvádí, že odpůrce zastupují dvě konkrétní fyzické osoby, které následně ještě činí odpovědnými za tvrzená porušení předpisů. Zde je nutno dodat, že zastoupení útvarů neurčuje stěžovatel, nýbrž relevantní vnitřní předpisy, tj. v tomto případě § 6 odst. 3 Jednacího řádu RK. Dále není možné v jedné stížnosti automaticky směšovat větší počet od sebe izolovatelných odpůrců, je-li ve stížnosti tvrzeno, že došlo k většímu počtu samostatných skutků. Tak tomu v tomto případě není, neboť stěžovatelka v jedné stížnosti společně brojí proti způsobu organizace výběrových řízení, za což je dle ní odpovědný odpůrce, dále ale také proti nedostatečné spolupráci M. Krausové s Republikovým výborem (dále jen „RV“) a PO, kde se nemůže jednat o odpovědnost odpůrce jako celku.

Na závěr je nutno zkonstatovat, že vylíčení rozhodných skutečností a jejich vazba na porušení předpisů bylo provedena také spíše povrchně. Stížnost by správně měla označit zcela konkrétní jednání, a čím konkrétně toto jednání porušilo které ustanovení předpisu, což ve stížnosti pohříchu absentuje. Stěžovatelka nadto uvádí poměrně nadbytečně časovou řadu svého vnímání průběhu sporu, která ale bez další analýzy není s to sdělit, o jaká pochybení šlo a ve vztahu k jakým předpisům tato pochybení byla. Tímto způsobem „nasypu to tam, a oni si něco z toho vyberou“ si ovšem stěžovatel nemůže zjednodušovat práci. Přestože je RK vázána návrhem stěžovatele pouze co do samotného předmětu řízení, není úkolem RK, aby v rámci jednotlivých stížnostních bodů a důkazů pitvala, v čem spočívají jednotlivá konkrétní pochybení. Ilustračně je toto možné naznačit na příkladu souhrnné tabulky zachycující informace o výběrových řízeních (jedná se o soubor „20-DR-Prehled.xlsx”). Stěžovatelka označila v tabulce chyby či chybějící informace, ovšem pouze abstraktním způsobem, že označila políčka, která dle stěžovatelky nevedou k informacím, ke kterým by měla. Tvrdí-li někdo obecně nesprávnost jistého jevu, pak nepostačí pouhé označení, že jev je nesprávný, nýbrž je nutno uvést, co zcela konkrétně v jevu chybí, přebývá, či je uvedeno mylně (tj. v případě uvedené tabulky měla stěžovatelka sdělit, jaké informace obsahuje odkaz ve zmíněném souboru, proč se nejedná o informace, ke kterým má daný odkaz směřovat, a eventuálně na kterou informaci by odkaz směřovat měl). Relativně podobného se stěžovatelka dopustila ve vztahu k analýze výběrových řízení J. Konieczneho.

Přesto všechno je stížnost možno shledat za přijatelnou.

RK v rámci řízení posuzovala, zda je možné, aby člen zastupoval v řízení orgán, když § 6 odst. 3 Jednacího řádu RK vychází ze situace, že orgány a týmy v řízení zastupuje pověřený člen daného orgánu či týmu. Zde shledala RK teleologickou mezeru v § 6 odst. 4 Jednacího řádu RK, neboť se nejevilo racionálním odpírat orgánům či týmům možnost zastoupení (nadto by takový postup nemístně preferoval orgány, do nichž byli zvoleni členové s právním vzděláním), a proto RK umožnila toto zastoupení analogicky k § 6 odst. 4 Jednacího řádu RK.

Jistou výtku je ovšem nutné mít také ve vztahu k některým vyjádřením odpůrce. Ve vyjádření z 12. 6. t. r. odpůrce (ústy zástupce D. Satke) na několika místech se vyjadřuje o stížnosti jako nekvalitní (popř. uvádí její „pochybnou kvalitu“), dále pak tvrdí, že „[z]pravodaj a někteří další členové kontrolní komise si tak bohužel svoji funkci kontrolního orgánu strany pletou s inkvizicí […]“. Mimoto o stížnosti namátkově ve vyjádření z 14. 7. t.r. mluví jako o „smyšlené a nepodložené“, v témže vyjádření zpravodajku M. Nepejchalovou označil za podjatou v důsledku jejího referování o případu na stranických komunikačních kanálech (k tomuto se odpůrce vyjádřil také na samotném zasedání k této věci v srpnu t. r. V rámci vystoupení na zasedání odpůrce několikrát narážel na tvrzenou vykonstruovanost celého sporu a zaujatost stěžovatelky, resp. svědka J. Nováka (popř. že si chtějí členové stěžovatelky „užívat moc“), což dokládal mimo jiné tvrzenou kumulací funkcí ze strany předsedy stěžovatelky R. Řehy, dále tím, že někteří (resp. někdejší) členové Kontrolní komise výběrová řízení neprovedli, a že se v těchto věcech neprovedlo vyšetřování ze strany stěžovatelky.

Takováto emotivně a útočně laděná obhajoba není v případě rozhodčího řízení na místě, neboť je v zásadě zbytná. Shora uvedené argumenty směrem reportování o případu na stranických komunikačních platformách, tvrzená (ne)kvalita podání, či arbitrární přístup stěžovatelky k potenciálním dalším porušením předpisů nejsou totiž relevantní pro toto řízení. Odpůrce tyto argumenty může případně předestřít Celostátnímu fóru, a na jeho platformě usilovat o nějakou formu vyvození důsledků. Rozhodčí řízení není pro tyto námitky relevantním platformou, protože RK nemůže z tvrzeného vyvodit žádné důsledky – RK posuzuje pouze důvodnost předložené stížnosti, ne kvalitu personálního obsazení stěžovatelky. Odpůrcem opakovaně zmiňovaná nekvalita činnosti stěžovatelky potom šla za jistou hranici vzájemné vnitrostranické loajality. **RK na okraj musí také zmínit, že stěžovatelka je orgánem strany důležitým pro výkon působnosti v oblasti vnitrostranické kontroly a nebude proto připouštět dehonestaci či bagatelizaci její činnosti.** Výše učiněné výtky nemají být chápány jako podnět k dalšímu zlehčování činnosti stěžovatelky.

Následně RK přistoupila k posouzení důvodnosti stížnosti. Stížnost je dílem důvodná. Úvodem se zamítá celý obsah stížnosti, který se týká odpovědnosti jiných osob, než je odpůrce. To v tomto jsou zejm. otázky tvrzené nedostatečnosti spolupráce M. Krausové s RV a PO. Důvodem pro to je, že M. Krausová není odpůrkyní, přičemž nebylo prokázáno, že by za toto jednání byl odpovědný zastupitelský klub jako celek, což ostatně ani nebylo ze strany stěžovatelky tvrzeno. Stejný osud má námitka, že odpůrce a M. Krausová porušili práva O. Profanta dle § 17 Organizačního řádu. Obdobně platí, že M. Krausová není odpůrkyní, tudíž její případná pochybení nemohou být předmětem tohoto řízení. Dále je nutno korigovat názor stěžovatelky, že z citovaného ustanovení § 17 písm. b), c) a f) Organizačního řádu vyplývají subjektivní práva. Jedná se o katalog určující působnost garanta programové oblasti. Z ustanovení proto nevyplývají práva svědčící garantovi, ale naopak jeho povinnosti. Z citovaného ustanovení ovšem nelze vyčíst subjektivní povinnosti třetích osob či útvarů.

Stížnost se taktéž zamítá v rozsahu tvrzených pochybení V. Mahrika a M. Krausové v oblasti týmového vedení, resp. porušení Pravidel pro placené úkony, neboť individuální pochybení obou osob nejsou v přímé souvislosti s tvrzeným pochybením odpůrce.

Stanovy obsahují v čl. 2 odst. 2 písm. g) Stanov obligaci podporovat transparentní výběrová řízení ve veřejném sektoru. Společný komunální program pro volby 2018 v kategorii „[t]ransparentní společnosti“ dále výslovně uvádí, že v řídících orgánech nemají figurovat politici a povinnost usilovat o stanovení závazných pravidel pro nominaci osob pověřených k výkonu činností v orgánech společností s majetkovou účastí územních samospráv. Vůle obsazovat funkce ve společnostech s majetkovou účastí Prahy vyplývá také z kategorie „[f]ungující městské firmy“ v komunálním programu 2018 pro volby do zastupitelstva hl. m. Prahy. Obdobně povolební strategie pro volby do zastupitelstva hl. m. Prahy v kategorii „souběh funkcí a obsazování dozorčích rad“ omezuje možnost souběhu funkce zastupitele a členství v jedné dozorčí radě Prahy je možná za podmínky, že nominace bude výsledkem otevřeného a transparentního výběrového řízení.

Otázka povinnosti pořádání výběrových řízení na funkce ve veřejné správě jednak spadá do politické oblasti. Na základě znění pražského komunálního volebního programu 2018 je proto možno uzavřít, že na úrovni hl. m. Prahy byla povinnost uspořádat transparentní výběrové řízení, a tuto skutečnost je nutno považovat za součást rozhodného práva dle § 3 Rozhodčího řádu. Mimoto otázku pořádání výběrových řízení upravuje § 6 Pravidel hospodaření, který slouží jako obecný předpis pro pořádání výběrových řízení, což již RK rozebírala v předběžné otázce č. 25000 (dostupná zde: https://redmine.pirati.cz/issues/25000). Zastupitelský klub je přitom týmem ve smyslu § 6 odst. 1 Pravidel hospodaření ve spojení s § 24 odst. 1 písm. a) Organizačního řádu, v důsledku čehož se na jeho činnost vztahují plně vnitrostranické předpisy. RK neposoudila individuálně, zda s každým jednotlivým výběrovým řízením funkci v dozorčí radě byly spojeny náklady alespoň ve výši 100 000 Kč, neboť pořádá-li orgán veřejné výběrové řízení, potom se na něj vztahují povinnosti vyplývající z § 6 odst. 1 Pravidel hospodaření, i kdyby celkové náklady nedosahovaly výše 100 000 Kč. Rozdílem je tudíž hledisko, že do výše zmíněné částky není povinnost uspořádat veřejné výběrové řízení, ovšem pořádá-li daný orgán přesto výběrové řízení, pak se uplatní ustanovení § 6 odst. 1 Pravidel hospodaření v plném rozsahu.

Stížnost se dále zamítá se ve věci výběrových řízení na asistentské posty na Magistrátu hl. m. Prahy a na manažerské pozice ve společnosti Operátor ICT, a.s., neboť odpovědnost za jejich vedení neležela na odpůrci. V prvním případě se jednalo o výběrové řízení v gesci Magistrátu, ve druhém případě o řízení v gesci samotné společnosti Operátor ICT, a.s. Odpůrce by v těchto věcech mohl být odpovědný toliko subsidiárně, tj. že zařídil dostatečné podmínky, jaké byly slíbené volebním programem, a které by byly závazné pro dané subjekty, ovšem toto není předmětem stížnosti.

Stížnost je důvodná v rozsahu napadení výběrových řízení do dozorčích rad společností s majetkovou účastí hl. m. Prahy. Z výslechu svědka M. Kubíčka vyplynulo, že naplnění kritérií vycházelo ze srovnání zaslaných písemných materiálů a osobního pohovoru. Danými hodnotícími kritérii dle vyhlášení výběrových řízení na stranickém fóru (viz viewtopic.php?f=572&t=44802) byly:

Odbornost 30 %,
* Znalost pirátského programu a argumentace 15 %,
* Celkový dojem 20 %,
* Reference členů a příznivců Pirátů 15 % a
* Praxe v oblasti správy majetku, řízení podniku nebo práva 20 %.

Prvotním přečtením a kategorizací písemných materiálů byl dle svého vlastního výslechu pověřen J. Loužek, nad jehož činností nepanoval žádný organizovaný dozor. Takové nastavení je nevhodné, neboť dává do rukou jedné osoby moc výběrové řízení již v předstihu ovlivnit tím, že některé materiály zatají. Rovněž se takto zvyšuje nebezpečí lidské chyby, resp. se výrazně snižuje pravděpodobnost jejího odhalení. Totéž je možné říci k roli protikorupčního analytika, který samostatně dělal background checky jednotlivých uchazečů a také v této věci nebylo možné vyloučit lidskou chybu či účelové ovlivnění.

Z výslechu M. Kubíčka a M. Krausové dále vyplynulo, že mechanismus stanovení výběrové komise byl proveden narychlo a do velké míry neformálně (dle slov M. Krausové „organicky“). Takovýto postup opět není vhodný, neboť má-li za výběrová řízení odpovědnost zastupitelský klub jako celek, měly by výběrové komise mít jasnou vazbu na vůli zastupitelského klubu. Živelná a neformální tvorba výběrových komisí podle toho, kdo zrovna „měl čas“ tuto kvalitu nevykazuje. M. Krausová sice uvedla, že ona s V. Mahrikem byli součástí tzv. nominačního týmu, který měl výběrová řízení na starosti, ovšem toto nelze počítat za způsobilé ustavení výběrové komise. **Odpůrce se tímto v zásadě zcela vzdal odpovědnosti za pořádání výběrových řízení na dotyčné funkce, kterou kompletně převedl na členy nominačního týmu, což ovšem neměl pravomoc učinit, neboť platí, že je-li orgán nadán pravomocí, nemůže tuto bez dalšího kompletně převést na orgán jiný, čímž by se efektivně zbavil veškeré odpovědnosti.**

Problematickou se také jeví nedostatečné vedení záznamů z výběrových řízení. Z výslechu M. Kubíčka a M. Krausové vyplynulo, že neprobíhala archivace informací jako jsou hodnocení jednotlivých členů komise, popř. složení jednotlivých výběrových komisí, či způsob hodnocení udaných hodnotících kritérií. Aspektem transparence je ovšem také zpětná ověřitelnost výsledku, což vyplývá také z § 6 odst. 1 bodu 2 Pravidel hospodaření, neboť nelze přezkoumávat na základě stížnosti výběrové řízení, nejsou-li i po samotném výběrovém řízení zachovány relevantní informace. Toto v případě projednávaných výběrových řízení nebylo dodrženo, neboť složení výběrových komisí se zaznamenávalo až následně, hodnocení jednotlivými členy výběrové komise pak dnes již věrohodně není rekonstruovatelné vůbec.

Souhrnně je proto možno uvést, že výběrová řízení vykazovala výše uvedené vady, které ovšem jsou pro transparenci výběrových řízení významné, neboť provedená řízení sama o sobě jsou nyní jen obtížně přezkoumatelná. Pochybení jsou ovšem vcelku pochopitelná v souvislosti s jejich poměrně hektickou organizací a vzhledem k tomu, že výběrová řízení v takovémto rozsahu byla Piráty v Praze pořádána poprvé. Taktéž nebylo prokázáno, že by výše uvedená pochybení vyplývala ze snahy o účelovou manipulaci, nebo ze zlé vůle.

Uvedená porušení předpisů nevykazují takovou intenzitu, aby bylo nutno rozhodnout o nápravě ve smyslu § 7 odst. 1 Rozhodčího řádu, lze také seznat, že samotného účelu řízení bylo dosaženo jeho samotným vedením. Proto není nutné dále zjišťovat, jakou míru odpovědnosti nesou jednotliví členové odpůrce.

Na okraj RK zmiňuje, že pro transparenci řízení je důležité nejen stanovit hodnotící kritéria, ale také uvést metodiku hodnocení daných kritérií. Z výslechu M. Kubíčka v tomto případě vyplynulo, že body za kritérium „reference členů a příznivců Pirátů“ byly udíleny v zásadě všem osobám napojeným na Českou pirátskou stranu, ačkoli to z kritéria samotného nutně nevyplývá. Takový postup je bezpochyby věcí orgánu, který stanoví podmínky výběrového řízení, ovšem potom toto by pro případné uchazeče ve výběrovém řízení mělo být zřejmé. Dále je vhodné doporučit, aby komise postupovala po celou dobu dle předem stanovených podmínek. Tj. pokud mají jednotliví členové komise vypracovávat samostatně hodnocení jednotlivých uchazečů, není vhodné, aby jeden člen ostatním zpřístupňoval (byť nevědomky) své individuální hodnocení, jako se tomu stalo v případě V. Mahrika ve výběrovém řízení do dozorčí rady společnosti Obecní dům, a.s.

RK shledala dílem důvodný bod 1. petitu stížnosti. RK zamítá body 9. – 11., neboť o náhradě nákladů rozhodla odlišně (viz níže), dále pak body 7. a 8., protože stížnost nevyžaduje omezení práv žádného člena odpůrce, dále pak zamítá body 3. – 6., neboť uvedené jednání nelze přičítat odpůrci (popř. náprava nespadá do jeho působnosti), na závěr zamítá bod 2., neboť tato náprava již částečně byla uskutečněna vypracováním tabulky 20-DR-Prehled, která je součástí spisového materiálu, dílem ji pak již nelze uskutečnit (v rozsahu zachycení bodů udělených jednotlivými členy výběrových komisí).

Závěrem je nutno rozhodnout o nákladech řízení, zejm. o jejich náhradě dle § 4 odst. 1 písm. c) Rozhodčího řádu. Jelikož měl odpůrce úspěch ve většině předmětu stížnosti, přiznává se odpůrci náhrada nákladů řízení ve výši 2/3 nákladů. Odpůrce uplatnil toliko náklad na právní zastoupení ve výši 21 450 Kč plus DPH. Tento náklad RK neuznává, neboť jej nelze považovat za užitečně vynaložený náklad ve smyslu § 18 odst. 3 Rozhodčího řádu. Pravidla pro hospodaření v § 2 odst. 1 stanoví, že plnění úkolů se zajišťuje přednostně dobrovolnicky. Řešení toliko vnitrostranických sporů nepředstavuje záležitost takové intenzity, aby pro jejich řešení bylo přípustné poptávat služby advokátů za komerční sazby, neboť účast na rozhodčím řízení je konstruována jako povinnost každého člena ve smyslu § 2 Rozhodčího řádu. Přestože není bezpodmínečně nutný osobní výkon této povinnosti, jen těžko to znamená, že se rozhodčí řízení smí stát kolbištěm placených advokátů.

Na okraj se RK musí vyjádřit k uplatněným nákladům stěžovatelky. Cestovné a náklady na ubytování se poskytují pouze v případě cest na oficiální zasedání, popř. v zájmu provedení důkazu, neboť RK vychází z toho, že mimoto mohou členové konzultovat pomocí videokonferencí nebo jiným vzdáleným způsobem. Proto by nebylo možné uznat za náklad cestu M. Skokanové za J. Novákem 15. – 16. 11. 2019, jelikož je zřejmé, že daná cesta nebyla učiněna v zájmu konání zasedání. Rovněž by nebylo možné uznat náklady na cestu J. Nováka na zasedání RV v Praze 1. – 6. 11. 2019, protože z daného zasedání nebyl učiněn protokol ve smyslu § 17 odst. 1 Rozhodčího řádu, a tedy v důsledku dané cesty nemohl být proveden žádný důkaz. Stravné taktéž není možné uznat za užitečně vynaložený náklad – na činnost členů orgánů strany se neuplatňuje zákoník práce, přičemž lze vycházet z toho, že by daný člen tento náklad učinil v obdobné výši, i kdyby nejel na žádné zasedání.

Jelikož nejsou RK známy další náklady, přiznává se tudíž odpůrci náhrada nákladů řízení ve výši 2/3 paušální náhrady nákladů ve smyslu § 18 odst. 3 Rozhodčího řádu, tj. náhrada ve výši 200 Kč. Rovněž se RK přiznává paušální náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč. Povinnost nahradit tyto náklady má stěžovatelka, neboť v řízení byla převážně neúspěšná.

Hlasování

* Pro přijetí rozhodčího nálezu: Derka, Lejčko, Springinsfeld, Ručka, Daďourek
* Hlasování se nezúčastnil: Matušková

Poučení

Každý člen České pirátské strany může ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto nálezu iniciovat jeho mimořádný přezkum Celostátním fórem České pirátské strany na základě čl. 8 odst. 5 písm. h) Stanov.

[Petr.Springinsfeld]

Rozhodčí nález v odvolacím řízení o stížnosti #31050

Rozhodčí komise ve složení Petr Springinsfeld jako zpravodaj případu, Marian Babic, Milan Daďourek, Viktor Derka, Jan Lejčko a Ondřej Ručka rozhodla dne 11. ledna 2021 o odvolání odpůrkyně Jany Komrskové podaném dne 4. září 2020 proti rozhodčímu nálezu Krajské rozhodčí komise Praha ze dne 20. srpna 2020 ve věci stížnosti Kontrolní komise na Janu Komrskovou pro porušení programu takto:

Výrok

Rozhodčí komise v souladu s § 7a odst. 6 písm. b) Jednacího řádu Rozhodčí komise z r u š u j e rozhodčí nález Krajské rozhodčí komise Praha ze dne 20. srpna 2020 a vrací jí věc k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Rozhodčí komise zrušila rozhodčí nález Krajské rozhodčí komise Praha (dále jen „KRK“) a vrátila jí věc k dalšímu řízení z následujících důvodů:

1) Výrok rozhodčího nálezu obsahuje omezení práv odpůrkyně (zákaz kandidatury), aniž by bylo tvrzeno a doloženo závažné porušení Stanov, které je dle § 8 Rozhodčího řádu podmínkou pro omezení práv.

2) Rozhodčí komise se shoduje s názorem odpůrkyně, že argumentace napadeného rozhodnutí ohledně účinnosti změny povolební strategie je neudržitelná. Rozhodčí komise považuje za prokázané, že účelem textu kodexu kandidáta „8. se zavazuji řídit Volebním programem, Povolební strategií a Kodexem zastupitele Pirátského klubu v podobě, v jaké budou před volbami schváleny krajským fórem.“ byla primárně informace pro kandidáty, že tyto dokumenty budou schváleny před volbami. Vnímat toto ustanovení kodexu kandidáta jako sebeomezení krajského fóra, že nebude přijímat změny výše uvedených dokumentů, nelze. K takovému sebeomezení není krajské fórum nijak oprávněno, resp. by takové sebeomezení nemělo účinky.

Odpůrkyně tedy povinnost rezignovat na mandát porušila a toto porušení nebylo zhojeno rozhodnutím krajského fóra ve věci změny povolební strategie, nicméně tato změna povolební strategie má bezpochyby vliv na politický dopad i celkovou závažnost výše zmíněného porušení. KRK by v novém rozhodnutí měla zvážit, zda je za této situace nezbytné odpůrkyni omezovat její práva. V případě, že KRK rozhodne o omezení práv odpůrkyně, je nutné náležitě odůvodnit, v čem KRK spatřuje závažné porušení Stanov.

K dalším argumentům uvedeným v odvolání

Odpůrkyně namítá, že členové KRK v průběhu jednání přišli o svou nestrannou pozici, kdy doplňovali podání stěžovatelky a stali se tak její součástí. Odpůrkyně tak popisuje situaci, kdy si zpravodaj KRK vyžádal od zpravodajky Kontrolní komise (dále jen „KK“) doplnění stížnosti tak, aby obsahovala v souladu s § 13 odst. 1 písm. c) tvrzení o tom, jak byl porušen veřejný zájem. Taková žádost o doplnění a následné doplnění samotné není ničím nestandardním, byť by tyto úkony měly být pro účely přehlednosti a zpětné dohledatelnosti provedeny přípisy do spisu a ne jen ústně na zasedání. Ze zasedání však byl pořízen zápis, ve kterém je doplnění této náležitosti stížnosti zaznamenáno.

Odpůrkyně zmiňuje, že KRK bagatelizovala její námitky. Toto však není v textu odvolání dále doloženo.

Odpůrkyně označuje přímé reportování na Zulipu o průběhu zasedání KRK ze strany předsedy KRK jako „za hranicí tolerovatelného“. Tento report však proběhl na stranické platformě, kam se může každý člen připojit a přečíst si jej, bylo jím zodpovězeno na přímý dotaz a celá situace byla popsána nestranně. Jednalo se také o report z veřejného zasedání KRK, kdy jím tedy nebyly vyzrazeny žádné tajné informace. Rozhodčí komise se tedy neshoduje s argumentem odpůrkyně, že by se jednalo o nepřijatelné jednání.

Odpůrkyně dále namítá absenci zápisu z ústního jednání. Tento zápis je však součástí spisu pod poznámkou #37. Odpůrkyně také uvádí, že možnost stěžovatelky zasahovat do zápisu, nemá nic společného s principem demokratického soudnictví. Rozhodčí komise považuje za prokázané, že určité manipulace se zápisem, kdy zápis je částečně v rozporu s realitou, se dopustil pouze zástupce odpůrkyně, který pak dále v rámci odvolání označuje stížnost za zamítnutou právě na základě zápisu, který byl zástupcem odpůrkyně neoprávněně upraven, aby informaci o zamítnutí obsahoval. Odpůrkyně dále namítá, že bylo nadržováno stěžovatelce, což dále nijak nedokládá. Rozhodčí komise však dává odpůrkyni zapravdu, že prohlášení o zbytečnosti ústního jednání a odmítnutí zápisu v části jednání bylo ze strany KRK neprofesionální. Z jednání by měl být pořízen zápis, který bude obecně co nejvěrněji popisovat průběh jednání, požádá-li pak účastník řízení o explicitní uvedení některých skutečností či výroků do zápisu, mělo by mu být vyhověno.

Odpůrkyně uvádí, že KK na základě jejích kompetencí uvedených v čl. 13 odst. 2 Stanov nemá právo vyšetřovat ex officio. Uvedené ustanovení přitom obsahuje obecnou úpravu KK coby orgánu, který dohlíží na hospodaření strany a dodržování právních předpisů, dále pak určuje, že KK „vyšetřuje stížnosti na porušení předpisů týkajících se činnosti strany“, přičemž nijak neomezuje okruh stěžovatelů. Stížnost pak dále upřesňuje Rozhodčí řád, kdy v § 10 odst. 2 je uvedeno: „Stížnost podává kontrolní komise ve veřejném zájmu, případně ji podává kontrolní komisi některým z uznávaných způsobů člen, registrovaný příznivec nebo organizační složka vlastním jménem; kontrolní komise do takového řízení přistoupí jako účastník řízení, vyžaduje-li to veřejný zájem.“ Z konstrukce této věty je patrné, že Rozhodčí řád počítá s KK dokonce jako s primárním orgánem, který podává stížnosti, a nejedná se o nějaký výjimečný případ, jak tvrdí odpůrkyně. Pravomoc KK podávat stížnosti je dále potvrzena § 18 odst. 2 Organizačního řádu: „Kontrolní komise (...) podává stížnosti ve veřejném zájmu podle rozhodčího řádu.“

Odpůrkyně dále namítá, že stížnost podaná KK neobsahovala tvrzení o porušení veřejného zájmu, které je jednou z náležitostí stížnosti. Toto tvrzení však bylo doplněno na ústním jednání, jak již bylo uvedeno výše.

Odpůrkyně výše uvedené doplnění vnímá a v odvolání s ním dále pracuje. Uvádí, že veřejný zájem byl doplněn zpravodajkou KK takto: „Veřejný zájem spočívá v plnění slibů, které dáváme našim voličům, abychom neškodili svému vlastnímu jménu. Bylo v médiích, že se měnil kodex. Pokud se média dozví, že se kodex měnil kvůli jedné osobě, tak nás to může velmi poškodit.“ Odpůrkyně tedy vyvozuje, že účastníkem řízení by mělo být Krajské fórum Praha, které změnilo kodex. Druhá věta, kterou podle odpůrkyně KK doplnila veřejný zájem, však vůbec není součástí tohoto doplnění, jak vyplývá i z písemného záznamu jednání, kdy zpravodajka KK sděluje:

1) „Za mě spočívá veřejný zájem v tom, že je ve veřejném zájmu aby naši zastupitelé dodržovali etické kodexy apod. Moc nevím co jak víc to definovat“
2) „My tady neřešíme žádný občanskoprávní spor a veřejný zájem tady není zájem státu, ale zájem strany. A rozhodně je v zájmu strany, abychom dodržovali sliby, které dáváme voličům.“
3) „Já se budu opakovat, ale veřejný zájem spatřuju v tom, že musíme dodržovat sliby, které dáváme voličům, protože jinak budeme poškozovat sami své vlastní jméno.“
4) „Takže já jsem neřekla, že veřejný zájem byl porušen tím, že si to Krajské fórum změnilo, já jsem řekla, že veřejný zájem byl porušený tím, že jsme se rozhodli nechat si změnit si pravidla za běhu. Ale nepovedlo se to, tím pádem vlastně Krajské fórum změnilo ty pravidla pro ty příští hráče, ne pro ty, co teďka zrovna podepsali ty pravidla v podobě v jaké to bylo, když to podepisovali. Překrucuješ to, co jsem řekla.“

Těmto výše uvedeným nejasnostem by mohlo být předejito vyhotovením kvalitního zápisu.

Odpůrkyně se v odvolání vyjadřuje k tvrzené kumulaci funkcí předsedy KK. Rozhodčí komise na tomto místě upozorňuje, že jakékoliv osobní útoky na členy KK jsou nesouvisející s předmětem stížnosti a nepřijatelné.

Odpůrkyně na základě zápisu z ústního jednání tvrdí, že stížnost byla na ústním jednání dne 4. srpna 2020 zamítnuta. Jak bylo uvedeno výše, tuto skutečnost do zápisu neoprávněně uvedl zástupce odpůrkyně a nelze k ní tedy přihlížet. Stížnost navíc může být zamítnuta pouze rozhodčím nálezem, kdy pouhá jedna věta v zápise v žádném případě nesplňuje ani jednu z náležitostí rozhodčího nálezu dle § 20 Rozhodčího řádu. Důležité je však zmínit, že takto chybný zápis z ústního jednání neměl být KRK zveřejněn. Rozhodčí komise tedy KRK propříště doporučuje podrobit zápisy ověření před jejich zveřejněním.

Odpůrkyně tvrdí, že nikdy nebyla v prodlení s povinností rezignovat na mandát, protože zrušením povinnosti vzdát se tohoto mandátu byla zastavena i lhůta pro tuto povinnost, která pak byla obnovena až zrušením tohoto rozhodnutí, kdy výkon tohoto rozhodnutí nebyl v souladu s pravidly pro mimořádný přezkum pozastaven, protože se nejedná o vykonatelné rozhodnutí. Rozhodčí komise je však toho názoru, že účinky mimořádného přezkumu nastávají ex tunc, na přezkoumané rozhodnutí o změně kodexu zastupitele se hledí, jako by nebylo schváleno, a lhůta pro rezignaci tedy běžet nepřestala.. Odpůrkyně tedy byla po krátkou dobu v prodlení s povinností rezignovat na mandát.

Rozhodčí komise na závěr směrem k informaci A. Jaroše o tom, že mu nebylo umožněno zúčastnit se zasedání KRK z důvodu nezapnuté webkamery, konstatuje, že zapnutá webkamera není podmínkou účasti na zasedání KRK. Požadavek na zapnutí webkamery byl tedy ze strany odpůrkyně neoprávněný a KRK jej měla striktně odmítnout a nechat rozhodnutí pouze na vůli zpravodaje KK.

Poučení

Toto rozhodnutí je přezkoumatelné. Každý člen strany může ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí získat podporu skupiny členů strany pro mimořádný přezkum tohoto rozhodnutí celostátním fórem.

Hlasování

PRO přijetí rozhodčího nálezu: Springinsfeld, Daďourek, Babic, Derka
Nehlasovali: Lejčko, Ručka

[MarianB]

Rozhodčí nález ve věci #33278

Rozhodčí komise České pirátské strany (dále jen „RK“) ve složení: Marian Babic jako zpravodaj, Milan Daďourek, Viktor Derka, Jan Lejčko, Ondřej Ručka, Petr Springinsfeld rozhodla dne 16.03.2021 o návrhu smíru ve věci stížnosti #33278 podané ve veřejném zájmu Kontrolní komisí jako stěžovatelkou proti odpůrcům Tomáši Čablovi, Martině Urbánkové, Milanu Klajnovi, Matěji Krajčovi, Elišce Holšánové a MS Zlín, takto:

Rozhodčí komise schvaluje navržený smír v následujícím znění:
1) Tomáš Čabla, Martina Urbánková, Milan Klajn, Matěj Krajča a Eliška Holšánová uznávají, že porušili vnitrostranické předpisy tím, že jako členové PMS Zlín, odpovědného za organizaci primárních voleb k sestavení kandidátní listiny pro komunální volby 2018, nezajistili provedení těchto primárních voleb v souladu s ustanoveními volebního řádu.
2) Tomáš Čabla, Martina Urbánková, Milan Klajn, Matěj Krajča a Eliška Holšánová se zúčastní školení předsedajících a školení v předpisech, pořádaných AO, a to nejpozději do 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.
3) MS Zlín příjme jednací řád, který předloží celostátnímu AO, a to nejpozději do 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.

Odůvodnění
Účastníci se shodli na tom, že skutek, který byl předmětem stížnosti se stal a že za něj odpovídají členové PMS Zlín - Tomáš Čabla, Martina Urbánková, Milan Klajn, Matěj Krajča a Eliška Holšánová. RK proto skutkový stav vylíčený ve stížnosti nepřezkoumávala. Účastnící se současně shodli na smírném řešení věci, v rámci kterého se jmenovaní členové PMS Zlín zavázali absolvovat školení předsedajících a školení v předpisech, pořádaných AO. MS Zlín se ústy svého 1. místopředsedy Milana Klajna (PMS aktuálně po rezignaci Kamila Podlase nemělo předsedu) zavázalo přijmout jednací řád MS.

RK k obsahu smíru nemá výhrady, pouze doplnila jeho text o pariční lhůtu v trvání 3 měsíců.

RK konstatuje, že navržený smír je dle § 19 písm. a) rozhodčího řádu v souladu s rozhodným právem. Odpůrci jednáním popsaným ve stížnosti, tedy zejména tím, že nezajistili řádné provedení primárních voleb k sestavení kandidátní listiny pro komunální volby 2018 v obcích Zlín a Napajedla, porušili ustanovení Čl. 7 odst. 5 písm. e) Stanov a dále § 5 odst. 1, § 7 odst. 2, § 8 a § 20a odst. 1, odst. 2 Volebního řádu.

Současně z vyjádření odpůrců vyplývá, že tito jsou si svého pochybení vědomi a že toto nebylo důsledkem zlého úmyslu odpůrců, ale spíš jejich nedostatečné informovanosti o obsahu vnitřních předpisů. Proto se RK jeví smírem dohodnutý způsob nápravy jako adekvátní.

Hlasování
Pro schválení smíru: Babic, Derka, Springinsfeld, Lejčko, Dadourek
Proti schválení smíru: nikdo
Hlasování se zdržel: nikdo
Hlasování se nezúčastnil: Ručka

Poučení
Každý člen České pirátské strany může ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu iniciovat jeho mimořádný přezkum Celostátním fórem České pirátské strany na základě čl. 8 odst. 5 písm. h) stanov.

[Jan.Lejcko]

Rozhodčí nález v řízení o stížnosti #31400

Rozhodčí komise České pirátské strany (dále též jako „RK“) ve složení: Jan Lejčko jako zpravodaj případu, dále pak Petr Springinsfeld, Milan Daďourek, Viktor Derka, Ondřej Ručka, Marian Babic ve věci Stížnosti #31400 ze strany Republikového výboru jako stěžovatelky, zastoupené Lukášem Blažejem @Lukas.Blazej proti odpůrci Petrovi Tkadlecovi @Petr.Tkadlec ve věci závažného porušení stanov při výkonu funkce hospodáře republikového výboru stěžovatelem podané dne 6. června 2020 vydala dne 18. března 2021 následující:

R O Z H O D Č Í N Á L E Z

(dále též jako „RN“)

Výroky

• I. Odpůrce Petr Tkadlec, nar. 17. 10. 1987 závažným způsobem porušil svým jednáním předpisy strany dle § 5 odst. 2 písm. d) ve spojení s e) RŘ tím, že na zasedání Republikového výboru v Rožnově pod Radhoštěm ve dnech 6. – 8. září 2019 objednal jako hospodář alkohol, tedy občerstvení, které z povahy věci nelze proplácet a je zakázané dle § 5 písm. b) RŘ a i přesto si jej nechal proplatit § 13 PraH, a tím způsobil škodu straně ve výši 355 Kč na základě čehož se mu omezují jeho práva po dobu 12 měsíců ode dne jeho písemného doručení v souladu s § 8 písm. a) RŘ tak, že je mu zakázáno zastávat, vykonávat a kandidovat do těch funkcí strany, ve kterých by mohl hospodařit a nakládat s financemi a majetkem strany

• II. Odpůrce je povinen nahradit vzniklou škodu Republikovému výboru ve výši 355 Kč do dvou týdnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu.

• III. Odpůrce je povinen nahradit náhradu nákladů řízení stěžovateli ve výši 300 Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu.

• IV. Odpůrce je povinen uhradit RK náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu.

• V. Stěžovateli se vrací záloha ve výši 300 Kč z účtu rozhodčí komise, a to do tří dnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu.

Odůvodnění:

1. Řízení o stížnosti bylo formálně podáno dne 6. června 2020 do podatelny Kontrolní komise zástupcem Republikového výboru Lukášem Blažejem, který svým podáním brojil proti odpůrci Petru Tkadlecovi, nar. 17. října. 1987 s členskou příslušností ke Zlínskému kraji. V souladu s § 6 odst. 1 JdŘ RK ve spojení s § 15 odst. 1 RŘ je řízení o stížnosti zahájeno v týž den, kdy byl doručen návrh kontrolní komisi. Stěžovatel se podanou stížností domáhal toho,
aby po přezkoumání přípustnosti stížnosti RK vydala nález, ve kterém bude konstatováno,
že se odpůrce svým jednáním dopustil porušení Stanov České pirátské strany, konkrétně podvodu při hospodaření, dále pak v téže věci žádal, aby odpůrci bylo zakázáno nakládat s majetkem strany a kandidovat do veřejných funkcí po dobu tří let od vyhotovení a doručení rozhodčího nálezu. Vedle toho též požadoval nahradit majetkovou újmu ve výši 355 Kč a k tomu náklady řízení.
 
2. Kontrolní komise byla dne 29. srpna 2020 vyzvána předsedou RK k tomu, aby se k věci vyjádřila ve lhůtě do 15. září 2020 ad eventum, aby Rozhodčí komisi dodala podklady, popř. stanoviska dotčených stran. Kontrolní komise v dané lhůtě nedodala žádné nové skutečnosti, jak po obsahové, tak po materiální stránce, čímž bylo postaveno na jisto, že tuto stížnost vyhodnotila jako přijatelnou. Následně dne 21. září 2020 byla stížnost delegována k posouzení a rozhodnutí RK.

3. Účastníci byli dne 9. prosince 2020 vyzváni v souladu s § 16, § 17, § 23 RŘ, § 7 odst. 1 JdŘ RK k tomu, aby se vyjádřili, zda ve věci chtějí nařídit zasedání či věc rozhodnout od stolu. Ač v této věci stěžovatel zasedání nepožadoval, bylo ze strany odpůrce požádáno o svolání zasedání. Zasedání bylo svoláno v souladu s § 16 RŘ k této věci na termín 11. prosince 2020 od 19:30 hodin, při zasedání RK, které bylo svoláno 3. prosince 2020 na fórum. V návaznosti na vyrozumění účastníků řízení o termínu zasedání k výše uvedené stížnosti byli téže účastníci řízení o stížnosti vyrozuměni k 9. prosinci 2020 o tom, že se v řízení mohou nechat zastupovat členy či na základě pověření, plné moci v souladu s § 6 odst. 4 JdŘ RK. K zastupování účastníků nebylo nakonec přikročeno.

4. Rozhodčí komise učinila ještě před samotným zasedáním k této stížnosti pokus věc řešit smírčí cestou. Odpůrce byl vyzván ke smírnému řízení tak, aby předmětnou částku ve výši 355 Kč uhradil k rukám Republikovému výboru či se pokusil o jiné smírčí řešení věci anebo, aby doložil doklad uhrazené předmětné částky nejpozději na zasedání RK.

5. S ohledem na to, že odpůrce spadá pod krajské sdružení Zlín, vyzval zpravodaj předsedu tohoto sdružení pana Krejčíře v souladu s § 7 odst. 2 JdŘ RK k tomu, aby se k předmětu věci vyjádřil. V návaznosti na tuto výzvu bylo doručeno sdělení, v němž se uvádí: "V rozhodné době jsem nebyl předsedou KS, ale byl jsem jistě velmi aktivním členem KS, který o situaci v KS měl dobrý přehled. Případ jsem si pročetl a mám k němu i pár informací…““ 1. evidovali jste vulgární veřejné chování případně vystupování Tkadlece, které by poškozovalo dobré jméno KS/strany? Odpověď: K vulgárnímu veřejnému chování a vystupování jsme dokonce podali jako KS stížnost, jelikož to už překračovalo všechny meze a měli jsme za to, že to poškozovalo dobré jméno Pirátů nejen lokálně. Ve Vsetíně je vyhlášený, pokaždé když jako veřejná osoba mluvím s lidmi ze Vsetína, vždy mi předhodí jeho osobu. Tato stížnost je evidována zde: Redmine #27239. Je možné mě považovat v této věci za zaujatého, ale popisuji to tak, jak to bylo. Někdy chvíli po tomto RV jsme měli teambuilding, kde Petr Tkadlec o akci mluvil a dle jeho slov "to byl asi pěkný alkoholový večírek", došlo zde málem k velkému zranění jednoho účastníka a také mluvil o nějakém rozkolu s jednou účastnicí, kde na sebe vulgárně řvali atd. To ale nikoho nepřekvapilo. Na teambuildingu se samozřejmě pilo pivo, někteří i tvrdý alkohol, Petr se zde se svým kamarádem tak opil (lepší je napsat ožral), že vulgárně napadali ostatní účastníky, po Ireně Drofové již v pozdním čase řval, častoval ji velmi vulgárními slovy a dokonce mělo dojít k fyzickému napadení, což Irena na druhý den potvrdila. To asi k chování Petra na akcích. Mě si na svých sociálních sítích zakázal, nevím, jak se vyjadřuje teď a hodil jsem to za hlavu. 2. zapojuje se Petr Tkadlec jako straník do činnosti KS/strany po předchozím rozhodnutí RK? Odpověď: Po rozhodnutí se začal trochu zapojovat, většinou má připomínky jen k jednání, jedná ale slušně bez vulgarit, jak to bylo obvyklé dříve. Bohužel mnohokrát jeho připomínky nejsou záměrně konstruktivní, ale spíše mají účinek mařit řádné jednání KF. (lidově řečeno, snaží se házet vidle do projednávaných záležitostí, místo toho, aby přišel s konstruktivním návrhem). 3. vnímali jste jeho případné sklony k "nehospodárnosti"? Odpověď: Petr byl vždy spíše šetřílek a držel i rozpočet zkrátka, nikdy jsem nepozoroval, že by měl problém s nehospodárností."“

6. Odpůrce se vyjádřil k výše uvedeným skutečnostem tak, že od jisté doby byla jeho osoba systematicky a cíleně poškozována, jak veřejně, tak soukromě, což jeho vnitřní nastavení neuneslo a tak „vypěnil“ na fórum a později na sociálních sítích (na svém facebook profilu) […]“Trolluji občas facebook s různými sexismi bez jakékoliv souvislosti s Pirátama, občas tam za mě píše někdo jiný, ale je to je má svoboda, stejně tak jak si spousta členů třeba vulgárně uráží členy jiných stran, což je dle mě na pováženou. Rozhodně ale nejsem žádný násilník a s Irenou Drofovou jsem možná měl nějaké neshody, ale rozhodně bez jakékoliv agrese.“[…] Ohledně situace ve Vsetíně odpůrce uvádí […]Pomluvy o mě ve Vsetíně tady roznáší jediný příznivec Šerý, kvůli kterému jsem byl kdysi napaden v jeho hospodě, protože si na něj stěžoval jeden host a já jsem na něj neměl náladu a nechtěl jsem to s ním v ten den řešit, jeho otravování stupňovalo, že jsem ho nějak okřikl ať mi dá pokoj a napadl mě. Řešila to i přestupková komise na Vsetíně a agresor byl potrestán narozdíl ode mě. S tím "agresorem" jsem nyní kamarád, protože jsme si to vysvětlili. S otravou Šerým, který vykřikuje hesla v hospodách a otravuje lidi, hraje si na Piráta atd., kamarád už takový nejsem.[…]“

7. Rozhodčí komise svolala zasedání na základě požadavku odpůrce na 11. prosince 2020 v souladu s § 16 RŘ s tím, že zpravodaj oslovil předsedu KS Zlín, bývalého hospodáře záměru RV Františka Kopřivu, propláceče bankovního účtu Lucii Spáčilovou @Lucie.Spacilova a Aleše Krůpu @Ales.Krupa . S tím, zda mají v téže věci zájem se zasedání účastnit jako hosté, jako osoby mající na řízení zájem v souladu s § 6 odst. 5 JdŘ RK. Svoji účast na vzdáleném (on-line) zasedání potvrdil František Kopřiva. @Frantisek.Kopriva

8. Účastníci řízení a zúčastněné osoby mající na řízení zájem byli před začátkem řízení poučeni o svých právech a povinnostech v souladu s § 4 odst. 6 JdŘ RK. Účastníci řízení a osoby mající na řízení zájem byli bez námitek.

9. Stěžovatel odkazuje na písemné vyhotovení stížnosti. Nejzávažnější provinění spatřuje v tom, že odpůrce vystavil nepravdivý paragon a tento předal k proplacení. Jednatel RV tento posléze odsouhlasil. Odpůrce přitom věděl, že paragon byl ve skutečnosti účtován za alkohol, což sám přiznal. Skutečnost, jestli odpůrce alkohol konzumoval není pro meritum věci podstatné. Na žádost RV, zda by byl ochoten odpůrce předmětnou škodu uhradit uvedl „že to sere“. K tomu odpůrce uvádí, že to následně předal celé proplatit a poté neměl čas ani sílu se o to starat více.

10. Odpůrce odkazuje na písemné vyhotovení s tím, že rozporuje konzumaci alkoholu. Dále ve své výpovědi uvedl, že; „pokud by zůstal nějaký „zásek“ na baru, tak by to mělo jít za celým RV. Kdybych to jako hospodář neproplatil poškodil bych tím dle mého názoru stranu více. To že tam byl alkohol jsem tušil, ale neměl jsem kapacitu to řešit, co to skutečně bylo.“ Stěžovatel za RV dále uvádí, že se odpůrce podobného jednání v minulosti jako hospodář nedopustil. Odpůrce k tomu uvádí, že ve funkci hospodáře za RV působil přes dva roky a vždy se snažil být co nejhospodárnější a nejefektivnější tak, aby naplňoval funkci řádného hospodáře.

11. Zpravodaj předvolal svědka. František Kopřiva vypověděl, že byl v rozhodné době jednatelem i hospodářem RV. Případ na proplacení občerstvení osobně neřešil a delegoval jej na Lukáše Blažeje a k tomu pověřil asistentku RV Kristýnu Kubcovou, aby Lukášovi Blažejovi poskytla součinnost. S ohledem na časový odstup odkazoval na písemné vyhotovení stížnosti. Obecně však lze považovat zasedání v Rožnově jako jedno z nejchaotičtějších, už tehdy si Kristýna Kubcová stěžovala, že komunikace nebyla nejlepší. Později se ukázalo, že některé proplacení občerstvení tak úplně neodpovídalo. Občas se to stávalo, ale vždy jsme to byli schopni vyřešit. Co se týče administrativy proplácení, tak zde měla Piroplacení na starosti Kristýna Kubcová, která mě kontaktovala, a tak jsme na to přišli náhodou. Kristýna nejdříve komunikovala s Petrem, pak snad i s Lukášem, přišli jsme na to, že to byl alkohol. Když jsem nabyl podezření, že něco není v pořádku pověřil jsem Lukáše Blažeje, aby sepsal stížnost, aby to bylo prošetřený. Od té doby se tím zabýval hlavně Lukáš. Po sepsání stížnosti jsme to probrali na RV a odhlasovali jsme, že stížnost podáme, protože si myslíme že nám vznikla škoda a domníváme se, že to byl úmysl ze strany Petra (odpůrce) nebo minimálně nějaké zahlazování průšvihu.

12. Zpravodaj předvolal dalšího svědka. Členka Kontrolní komise Míša Nepejchalová k dotazu, zda se před postoupením věci z KK na RK pokoušeli o smír či zda vnímali v této věci něco nestandardního odpověděla, že „to moc nešetřili, protože stížnost byla pěkně zpracována, a proto se tím dále moc nezaobírali. O smír jsme se nepokusili, neviděli jsme v tom důvod.“

13. Svědci Aleš Krůpa a Lucie Spáčilová nebyli na zasedání přítomní.

14. S ohledem na to, že odpůrce byl v posuzované době hospodářem Republikového výboru měl mít minimálně znalost vyplývající ze základních vnitřních předpisů, zejména pravidla hospodaření. Vzhledem k tomu, že odpůrce Petr Tkadlec vykonával funkci hospodáře více jak dva roky, mohl předpokládat a vědět, že může způsobem uvedeným ve vnitřních předpisech strany porušit nebo ohrozit zájem chráněný těmito předpisy. Ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Z výpovědí svědků, důkazních materiálů, a nakonec samotné výpovědi odpůrce bylo postaveno na jisto, že Petr Tkadlec nechal vystavit účet občerstvení dne 6. září 2019 u Rožnovská kavárna s.r.o. znějící na částku 355 Kč, ač pod pojmem občerstvení, jak bylo posléze prokázáno se reálně skrývala objednávka na alkohol. Tím se odpůrce dopustil závažného a zakázaného porušení vnitřních předpisů strany. Mezi zakázané jednání patří dle § 5 písm. b) Prah objednávat alkohol, ledaže se cena zaplatí z prostředků na to darovaných dárcem nebo určených celostátním fórem. Jednání dle věty druhé výše citovaného ustanovení nebylo prokázáno, tedy, že by CF nebo dárce věnoval určitou částku k těmto účelům. Republikový výbor opakovaně vyzýval odpůrce k uhrazení předmětné částky, ten však na výzvy a pokus vyřešení sporu smírčí cestou nereagoval, považoval je ze své strany za bezpředmětné.

15. S ohledem na to, že odpůrce Petr Tkadlec zastával v období od r. 2013 až do r. 2019 několik významných funkcí. Byl jedním ze zakladatelů Pirátské buňky ve Zlínském kraji, předsedou Zlínského kraje (2015 - 2017), v letech 2017 - 2018 2. místopředsedou KS Zlín, dlouholetým předsedou MS Vsetín (2014 - do 06/2018) do jeho zániku. A vedle toho hospodářem/jednatelem Republikového výboru. Předpokládá se že za tuto dobu by měl být seznámen se všemi relevantními předpisy strany pro výkon těchto funkcí natolik, aby, jednak dobré jméno strany nepoškodil, jednak aby neohrozil a znevěrohodnil ve svém vlastním zájmu činnost a fungování hospodáře RV/KS Zlín. Dle ustanovení § 4 odst. 3 Prah měl tuto funkci zastávat „pečlivě a s potřebnými znalostmi jednat tak, aby při rozhodování mohl v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu strany.“ Obhajitelné jednání není vystavit si paragon znějící na, byť malou částku, částku 355 Kč za alkohol, a ten následně nechat proplatit. V zájmu strany dále není ani takové jednání, kterým by docházelo k úpravám či falšováním podkladů pro následovné proplacení. V obecné rovině paragon označený pod pojmem občerstvení může být proplacen. Avšak předmětem občerstvení nemůže být alkohol. Pakliže by k takovému jednání bylo svoleno a určeno celostátním fórem či darované za tímto účelem dárcem, pak je povolené.

16. Rozhodčí komise ve svém rozhodování o trestu Petra Tkadlece zvážila všechny prvky a aspekty skutkové podstaty jeho jednání s tím, že jako přitěžující okolnost jednání odpůrce spatřuje v tom, že v rozhodné době odpůrce zastával jednu z předních funkcí, když byl předsedou KS Zlín a vedle toho členem RV. Z podstaty věci a výše uvedených pozic musel být seznámen s vnitřními předpisy, fungováním, proplácením a hospodařením s majetkem strany. Proto RK vyměřila odpůrci trest ve výši 1/3 maximálního možného trestu, když se odpůrce Petr Tkadlec dopustil takového jednání, které závažným způsobem porušuje předpisy strany dle § 5 odst. 2 písm. d) ve spojení s e) RŘ. Odpůrce na zasedání Republikového výboru v Rožnově pod Radhoštěm ve dnech 6. – 8. září 2019 objednal jako hospodář alkohol, tedy občerstvení, které z povahy věci nelze proplácet a je zakázané dle § 5 písm. b) RŘ a i přesto si jej nechal proplatit § 13 PraH. Jak dokazuje Piroplacení FO 2481/2019 a tím způsobil škodu straně, resp. RV ve výši 355 Kč. Na základě tohoto jednání se odpůrci Petrovi Tkadlecovi omezují jeho práva po dobu 12 měsíců ode dne jeho písemného doručení v souladu s § 8 písm. a) RŘ tak, že je mu zakázáno zastávat, vykonávat a kandidovat do těch funkcí strany, ve kterých by mohl hospodařit a nakládat s financemi a majetkem strany. Veřejné funkce a práva kandidování do nich nejsou tímto rozhodnutím dotčena.

17. Rozhodčí komise ve veřejném zájmu strany a ze své dobré vůle upozorňuje odpůrce Petra Tkadlece na to, že v případě maření výkonu tohoto rozhodčího nálezu či dřívějšího RN #27239, může doplňujícím rozhodčím nálezem rozhodnout o omezení způsobilosti vykonávat některou z funkcí, a to do splnění všech jemu uložených povinností (vyplývajících zejména z dřívějšího rozhodnutí), nebo jej vyloučit ze strany, pokud byl na takový následek předem upozorněn a nezjednal nápravu. Odpůrce, nechť bere toto písemné vyhotovení a odůvodnění za upozornění. Pokud povinný všechny své povinnosti uložené tímto či předchozími rozhodčími nálezy nesplní dobrovolně, bude přikročeno k dodatečnému rozhodnutí dle § 20a odst. 4 RŘ.

18. Odpůrce je povinen nahradit vzniklou škodu stěžovateli - Republikovému výboru ve výši 355 Kč do dvou týdnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu. Rozhodčí komise stanovila přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti s tím, že přihlédla k finanční situaci odpůrce. Povinnost hradit tímto rozhodčím nálezem není však dotčena. Lhůta k uhrazení ve výměře dvou týdnů byla stanovena na základě § 20 RŘ přiměřeně. Pokud by došlo k marnému uplynutí této lhůty či by byl výkon rozhodnutí RN mařen, bude přistoupeno k dodatečnému rozhodnutí dle ustanovení § 20a odst. 4 RŘ ve spojení s § 20a odst. 1 písm. d) RŘ.

19. Z důvodu plného procesního úspěchu stěžovatele v řízení o stížnosti proti odpůrci,
je odpůrce povinen stěžovateli – RV uhradit náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu v souladu s ustanovením § 20 RŘ ve spojení s § 18 odst. 3 RŘ. Odpůrce nechť uhradí předmětnou částku RV na zvláštní bankovní účet strany vedený u Fio banka, a.s., číslo účtu: 2100643125/2010 s variabilním symbolem: 212400400 a specifickým symbolem: 31400. Pokud by došlo k marnému uplynutí této lhůty či by byl výkon rozhodnutí RN mařen, bude přistoupeno k dodatečnému rozhodnutí dle ustanovení § 20a odst. 4 RŘ ve spojení s § 20a odst. 1 písm. d) RŘ. Náklady řízení se sestávají; ze zálohy náhrady nákladů řízení ve výši 300 Kč a náhrada nákladů řízení RK ve výši 300 Kč, kterou odpůrce hradí zvlášť.

20. Odpůrce je povinen uhradit rozhodčí komisi náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu na zvláštní bankovní účet strany vedený
u Fio banka, a.s., číslo účtu: 2701446039/2010 s variabilním symbolem: 31400 a specifickým symbolem: 122200. Povinnost hradit tyto náklady řízení vychází z ustanovení § 18 odst. 2 RŘ ve spojení s § 24 odst. 1 RŘ a § 15 odst. 1 písm. d) Prah.

21. Z důvodu plného procesního úspěchu stěžovatele v řízení o stížnosti proti odpůrci rozhodčí komise vrátí na účet stěžovatele zálohu prostředků na náhradu nákladů řízení v souladu s § 18 odst. 3 RŘ ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od doručení vyhotovení tohoto rozhodčího nálezu. Rozhodčí komise vrátí tyto prostředky na zvláštní bankovní účet strany vedený u Fio banka, a.s., číslo účtu: 2100643125/2010 s variabilním symbolem: 212400400 a specifickým symbolem: 31400. Lhůta k navrácení výše uvedených prostředků byla vyměřena přiměřeně a byla stanovena na základě § 20 RŘ promptně.

Poučení o opravném prostředku:
Toto rozhodnutí je přezkoumatelné na základě žádosti o nápravu, kterou může posoudit rozhodčí komise, pokud to navrhne kterýkoli člen rozhodčí komise. Každý člen strany může ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí podat návrh na mimořádný přezkum tohoto rozhodnutí. Dostane-li návrh požadovanou podporu na mimořádný přezkum, rozhodnutí se od tohoto okamžiku stává suspenzivním. Celostátní fórum může do dvou týdnů od pozastavení rozhodnutí zrušit. Jinak se rozhodnutí vykonává, to celé v souladu s Čl. 8 písm. h) St.

Záznam o hlasování bude vyhotoven podle § 7 JdŘ RK ve spojení s § 4 odst. 6 JdŘ RK ihned poté, co se ostatní členové vyjádří k vyhotovenému nálezu:

PRO Nález: Lejčko Jan, Babic Marian, Derka Viktor, Ručka Ondřej, Springinsfeld Petr, Daďourek Milan

PROTI Nálezu: 0x

ZDRŽUJI SE: 0x

Nehlasoval: 0x

[MarianB]

Rozhodčí nález ve věci #34272

Rozhodčí komise České pirátské strany (dále jen „RK“) ve složení: Marian Babic jako zpravodaj, Milan Daďourek, Viktor Derka, Jan Lejčko, Ondřej Ručka, Petr Springinsfeld rozhodla dne X.Y.2021 o návrhu smíru ve věci stížnosti #34272 podané stěžovatelem @Jan.Kunc proti odpůrci @Daniel.Komenda , za účasti Kontrolní komise (ve veřejném zájmu), takto:

Rozhodčí komise schvaluje navržený smír v následujícím znění:

1) Daniel Komenda je odpovědný za své jednání, kdy dne 23.11.2020 sdílel na facebookové stránce "Správná volba pro Most" nepravdivé vyjádření o ukončení koalice v Zastupitelstvu města Most z důvodu rozpuštění MS Most a tiskovou zprávu obsahující uvedenou informaci rozeslal také do regionálních i celostátních médií.

2) Daniel Komenda se zavazuje učinit následující opatření k nápravě:

• přidat jako správce Facebookové stránky "Správná volba pro Most" zástupce PKS Ústeckého kraje a zástupce Mediálního týmu KS Ústeckého kraje, které za tímto účelem určí uvedené týmy

• poskytnout Mediálnímu týmu KS Ústeckého kraje seznam médií, kterým rozeslal tiskovou zprávu, která je předmětem tohoto sporu, a to v podobě původního mailu, kterým byla tato tisková zpráva rozeslána.

• společně s PKS Ústeckého kraje a Mediálním týmem KS Ústeckého kraje, vytvořit text omluvy za rozeslání nepravdivé tiskové zprávy. Takto vytvořená omluva může být následně, dle uvážení PKS Ústeckého kraje a Mediálního týmu KS Ústeckého kraje, uveřejněna na facebookové stránce Správná volba pro Most, případně rozeslána původním adresátům tiskové zprávy či jinak zveřejněna.

• nečinit žádná veřejná vystoupení, týkající se České pirátské strany, aniž by tato předem konzultoval s PKS Ústeckého kraje a Mediálním týmem KS Ústeckého kraje.

3) Stěžovateli Janu Kuncovi se vrací záloha na náklady řízení ve výši 300,- Kč.

Odůvodnění
Dne 06.01.2021 podal Jan Kunc (stěžovatel) stížnost na Daniela Komendu (odpůrce), ve které tvrdil, že odpůrce poškodil dobré jméno strany tím, že z pozice řadového člena KS ÚsK a bez konzultace s PKS, mediálním manažerem nebo zbytkem MS Most, napsal či sdílel na facebookové stránce "Správná volba pro Most" vyjádření o ukončení koalice v Zastupitelstvu města Most z důvodu rozpuštění MS Most, které se nezakládalo na pravdě, přičemž tiskovou zprávu obsahující uvedenou informaci rozeslal také do regionálních i celostátních médií. Odpůrce na stížnost reagoval tak, že své pochybení uznal, za toto se omluvil a přistoupil na návrh smíru. S navrženým smírem souhlasili rovněž PKS ÚsK a mediální tým KS ÚsK.

Za této situace RK skutkový stav vylíčený ve stížnosti nepřezkoumávala a zabývala se pouze otázkou, zda navržený smír je podle § 19 písm. a) rozhodčího řádu v souladu s rozhodným právem, přičemž dospěla k závěru, že tomu tak je.

Odpůrce jednáním popsaným ve stížnosti porušil ustanovení Čl. 7 odst. 6 písm. b) Stanov a dále § 23 písm. a) a § 20 odst. 5 Organizačního řádu, z nichž vyplývá, že oblastní sdružení zastupuje navenek jeho předseda, respektive předsednictvo. Řadovému členovi rozhodně nenáleží, aby jménem strany komunikoval s veřejností nebo sdělovacími prostředky. V projednávané věci bylo navíc sdělení odpůrce nepravdivé, když zrušení místního sdružení nemá vliv na trvání koaliční smlouvy, uzavřené s jeho souhlasem (k tomu viz odpověď na předběžnou otázku #33714).

Z vyjádření odpůrce vyplývá, že tento si je vědom svého pochybení a za toto se omluvil. Smírem navržený způsob nápravy se RK jeví jako adekvátní, když jednak zajišťuje, aby odpůrce v součinnosti s PKS a mediálním týmem KS ÚsK v rámci možností odčinil následky svého jednání, ale také předchází tomu, aby v budoucnu došlo k opakování podobných excesů.

Jelikož věc byla uzavřena smírem, žádné ze stran není ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení a stěžovateli bude vrácena záloha, kterou na náklady řízení složil.

Hlasování
Pro schválení smíru: Babic, Dadourek, Derka, Lejčko, Ručka, Springinsfeld
Proti schválení smíru: nikdo
Hlasování se zdržel: nikdo
Hlasování se nezúčastnil: nikdo

Poučení
Každý člen České pirátské strany může ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu iniciovat jeho mimořádný přezkum Celostátním fórem České pirátské strany na základě čl. 8 odst. 5 písm. h) stanov.

[Viktor.Derka]

Rozhodčí nález v odvolacím řízení o stížnosti #32283

Rozhodčí komise ve složení Viktor Derka jako zpravodaj případu, Petr Springinsfeld, Marian Babic, Jan Lejčko a Ondřej Ručka rozhodla dne 30. 6. 2021 o odvolání stěžovatelů Ondřeje Kališe a Rudolfa Žáka podaném dne 23. 1. 2021 proti rozhodčímu nálezu Krajské rozhodčí komise Praha ze dne 15. 1. 2021 ve věci stížnosti údajného netransparentního postupu při tvorbě nového nátěru PID, tento:

R O Z H O D Č Í N Á L E Z

Výrok

Rozhodčí komise v souladu s § 7a odst. 6 písm. a) Jednacího řádu Rozhodčí komise p o t v r z u j e rozhodčí nález Krajské rozhodčí komise Praha ze dne 15. 1. 2021.

Odůvodnění

Včasně podaným odvoláním brojí stěžovatelé proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí krajské rozhodčí komise Praha. Z podaného odvolání jednoznačně nevyplývá, jaké body rozhodčího nálezu stěžovatelé napadají, obsahově se výtky týkají pouze výroku č. 1 rozhodčího nálezu, tj. zamítnutí stížnosti. Proti výrokům č. 2 a 3 stěžovatelé ve svém odvolání výslovně nebrojí. Dle § 22 rozhodčího řádu rozhoduje v prvním stupni v řízení o stížnosti oblastní rozhodčí komise, v odvolacím řízení následně Rozhodčí komise, která si také smí atrahovat již běžící řízení u oblastní rozhodčí komise a rozhodnout jako prvostupňový orgán. Toto ustanovení je dále rozvedeno v § 5a a § 7a jednacího řádu Rozhodčí komise, ovšem ani jedno ustanovení explicitně neupravuje, do jaké míry je Rozhodčí komise vázána návrhem odvolatele. Jelikož stanovy zakládají vznik pravomoci Rozhodčí komise zpravidla až na základě učiněného návrhu (zejm. kontrolní komise dle čl. 13 odst. 3 písm. a) stanov), vychází Rozhodčí komise z toho, že je v rámci odvolacího řízení rovněž vázána na návrh (zde pochopitelně odvolatele). Jistou výjimkou z návrhového postupu je možnost výše uvedené atrakce řízení od oblastní rozhodčí komise, která je možná také v na základě vlastní iniciativy Rozhodčí komise. Takový postup je ovšem možný pouze do okamžiku, než dojde k vydání rozhodnutí oblastní rozhodčí komise - není tudíž možné zastřeně zrušit rozhodnutí oblastní rozhodčí komise tím, že Rozhodčí komise po vydání rozhodnutí rozhodne o převzetí řízení, neboť takový postup by porušoval čl. 7 odst. 8 stanov.

Rozšířila-li by Rozhodčí komise obsah odvolání o body, které stěžovatelé nenapadli (není nutno výslovně, postačí, je-li nesrozumění s danými výrokovými body rozhodčího nálezu patrná z obsahu odvolání; také musí Rozhodčí komise přezkoumat výrokové body, které jsou existenčně závislé na napadených ustanoveních), jednala by mimo návrh odvolatele, což by představovalo jednak porušení čl. 13 odst. 3 písm. a) stanov, dále by se jednalo o jistou formu zastřeného převzetí věci - obsah odvolání je v dispozici odvolatele, proto jej nemůže Rozhodčí komise nijak dotvářet, a to ani má-li pochybnosti o souladu nenapadených výrokových bodů napadeného rozhodčího nálezu s vnitřními předpisy. To ovšem neznamená, že by Rozhodčí komise byla vázána předloženou argumentací účastníků řízení - Rozhodčí komise je vázána rozsahem napadených výrokových bodů, ne předloženou argumentací, neboť samotné posouzení právních i skutkových otázek je úkolem Rozhodčí komise.

Na tomto základě proto Rozhodčí komise posoudila, že stěžovatelé nenapadli body 2. a 3. napadeného rozhodnutí krajské rozhodčí komise Praha týkající se nákladů řízení, a proto tyto otázky neposuzovala. Rozhodčí komise by k přezkumu 2. a 3. výroku napadeného rozhodčího nálezu musela přistoupit pouze ve chvíli, kdyby přistoupila ke zrušení výroku č. 1. napadeného rozhodčího nálezu. Zcela na okraj pro budoucí řízení před krajskou rozhodčí komisí Praha je ovšem nutno uvést, že napadený rozhodčí nález je v rozsahu 2. a 3. výroku skutečně vadný (ovšem ve prospěch neúspěšných stěžovatelů). V první řadě není v napadeném rozhodčím nálezu náležitě odůvodněna výše nákladů. Dále výroky č. 2 a 3 nedopovídají § 18 odst. 3 rozhodčího řádu, protože paušální náhrada nákladů řízení přísluší rozhodčí komisi a úspěšnému účastníkovi řízení - tj. správný výpočet by byl 300 Kč (na náklady krajské rozhodčí komise) + 300 Kč (na náklady odpůrce Z. Hřiba) + 300 Kč (na náklady odpůrce A, Zábranského) = dohromady 900 Kč. Jelikož v tomto řízení došlo k pluralitě jak stěžovatelů, tak odpůrců, bylo by též vhodné uvést ve výroku přesně, komu se přesně hradí na straně úspěšných účastníků (u neúspěšných bude náhradová povinnost solidárním dluhem).

Dle stěžovatelů krajská rozhodčí komise nesprávně posoudila skutkový stav věci a stěžovatlé vyjádřili své přesvědčení, že konáním odpůrců došlo k porušení stanov a volebního programu České pirátské strany. Stěžovatelé zejm. nesouhlasí s interpretací dodržení demokratického minima, resp. povinností pořádání veřejných výběrových řízení dle volebního programu pro komunální volby 2018, v rámci projednání zakázky na design nového nátěru Pražské integrované dopravy.

Rozhodčí komise v první řadě neposuzovala otázky, které se netýkají výlučně běžícího řízení, tj. technické vhodnosti, popř. ekonomičnosti navrhovaného nového nátěru, ani argumentací ad hominem vůči kterémukoliv z účastníků řízení. Zde pouze Rozhodčí komise dodává, že je vysoce nevhodné, pokud se účastník řízení snaží odrazit vznesené argumenty poukázáním na nedostatky činnosti jiného účastníka řízení. Argumenty je nutno vyvracet věcnou argumentací, ne pomocí argumentů ad hominem - je možné dodat, že "two wrongs do not make a right".

Odvolání není důvodné, a Rozhodčí komise se ztotožňuje se závěry krajské rozhodčí komise Praha. Je ovšem nutné korigovat závěr krajské rozhodčí komise, že by konkrétní programové cíle dle čl. 2 stanov byly aplikovatelné pouze na základě konkrétního volebního programu. Bylo-li by tomu tak, pak by uvedení těchto ustanovení ve stanovách mělo pouze význam obtížně vymahatelného ideového cíle, který by nemusel být v praxi náležitě zohledněn tvůrcem programu, čímž by došlo k prolomení stanov (takový postup je známý z praxe tzv. výmarské republiky). Ustanovení v čl. 2 stanov jsou proto přímo vymahatelnými povinnostmi, jak ostatně říká také existující rozhodovací praxe Rozhodčí komise (viz předběžná otázka #31198, nebo rozhodčí nález ve věci stížnosti #24020). Neplatí ovšem, že by z čl. 2 stanov vyplývala povinnost bezpodmínečného jednání v maximálním možném rozsahu ve všech uvedených věcech - kupř. z citované povinnosti konat výběrová řízení dle čl. 2 odst. 2 písm. g) stanov nevyplývá obecná povinnost konat výběrové řízení na každou jednotlivou pozici či veřejnou zakázku (viz předběžná otázka #31198) a pro uzavření, zda došlo k porušení daného ustanovení je z důvodu jeho vysoké neurčitosti (která je shodná s různými programovými ustanoveními) je nutné zohlednit závěry z řízení o stížnosti #24152, tj. vnitrostranicky postižitelné bude pouze takové jednání, které vykazuje rozpor s veřejným zájmem či musí jít o hrubé porušení zájmů chráněných daným ustanovením.

V projednávané věci Rozhodčí komise takové porušení neshledala. Ačkoli stěžovatelé správně identifikovali povinnost konání otevřených výběrových řízení dle společného komunálního programu pro rok 2018, tuto povinnost nelze interpretovat jako všeobjímající pokyn konání výběrových řízení na zcela každou veřejnou zakázku. Takový přístup by jednak narazil na existující politickou situaci, kdy takový postup není za existence koaličního vládnutí realizovatelný, ani by pravděpodobně nebyl praktický z hlediska nákladů takových řízení. Rovněž nelze souhlasit se stěžovatelem, že dle napadeného rozhodčího nálezu je vymahatelný pouze explicitní programový pokyn typu "uspořádáme výběrové řízení ve věci XY". V první řadě ani explicitní ustanovení programu neznamená bezpodmínečnou povinnost veřejného funkcionáře postupovat takovým způsobem - naopak si lze představit mnoho případů, kdy bude odlišný postup zcela obhajitelný (např. existence dříve nepředvídaných okolností). V těchto věcech opět Rozhodčí komise odkazuje na závěry rozhodčího nálezu v řízení o stížnosti #24152.

Z předmětných indicií proto není zřejmé, že by odpůrci svým jednáním porušili ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. f), g) stanov. Naopak ve věci citovaného ustanovení písm. g) prosadili změnu systému zadávání zakázek malého rozsahu v hodnotě nad 500 tisíc Kč. (viz usnesení Rady HMP ze dne 22. 2. 2021, č. 301), nelze proto shledat, že by odpůrci ve svých funkcích postupovali se zjevnou bezohledností k čl. 2 odst. 2 písm. g) stanov. Podobné platí ve vztahu k písm. f) uvedeného ustanovení - dle dostupných materiálů byla zakázka konzultována s výběrovou komisí, tj. nejednalo se o tzv. rozhodnutí "od stolu". Rovněž se Rozhodčí komise ztotožňuje se závěry krajské rozhodčí komise Praha, že čl. 2 odst. 2 písm. f) stanov nelze interpretovat tak, že jeho porušením je postup, kdy v libovolném řízení nebude konzultována veřejnost, neboť takový postup je opět v rámci dnešní zastupitelské demokracie v takovém rozsahu neuskutečnitelný.

V otázce dodržení programových ustanovení nelze proto souhlasit s námitkou stěžovatelů, že krajská rozhodčí komise nedostatečně zohlednila, zda odpůrci učinili maximum pro splnění programu. Účelem rozhodčího řízení není přezkum, zda byl program splněn v maximální možné míře, to je možné učinit v rámci politické odpovědnosti veřejného funkcionáře (tj. zejména v primárních volbách na veřejné funkce). Účelem rozhodčího řízení je posoudit, zda došlo k porušení stanov, vnitřních předpisů, či také volebního programu, ovšem jak bylo výše řečeno, ne každý postup. který není maximálně možně vstřícný k nějakému chráněnému zájmu, je automaticky sankcionovatelným porušením daného ustanovení volebního programu. Pro účely rozhodčího řízení proto není rozhodné, že někde jinde došlo k lepšímu naplnění jistého programového bodu.

Ve věci splnění povinností dle demokratického minima se Rozhodčí komise neztotožňuje se závěrem stěžovatelů, že v této věci průkazně nebylo ze strany odpůrců dodrženo. Odpůrci uvedli systém, jakým dochází k rozhodování v Radě HMP, přičemž ten se příliš neliší od způsobu rozhodování v jiných kolektivních orgánech (kupř. orgánech městské části Praha 4, popř. v Rozhodčí komisi samotné). Jistým smyslem a benefitem kolegiálních orgánů je dělba práce, která umožňuje užší specializaci a tím pádem i vyšší efektivitu při rozhodování. Není proto pravděpodobně představitelná varianta jednání, kdy by k rozhodování docházelo až v rámci samotného fyzického jednání daného orgánu, a naopak varianta, kdy zpracovatel/předkladatel/zpravodaj připraví samostatně materiály a koncepty rozhodnutí, se kterými seznámí ostatní členy orgánu a snaží se je přesvědčit o správnosti svých závěrů, není v rozporu s demokratickým minimem. Z dostupných indicií nadto nevyplývá, že by se odpůrci s předloženými materiály neseznámili (resp. tvrzení stěžovatelů, že odpůrce Zábranský se seznámit nemohl, když napsal zprávu nezmiňující dosavadní existující barevné kombinace vozů Pražské integrované dopravy, je spekulativní). Z předpisů rovněž nevyplývá bezpodmínečný pokyn projednat veškeré materiály určené k projednání s příslušným krajským expertním týmem, byť v případě systematického ignorování krajských expertních týmů by bylo možné shledat porušení zásady vnitrostranické loajality, což se ovšem v tomto řízení neprokázalo.

Ve věci námitky nedostatečného zohlednění námitek stěžovatelů ze strany krajské rozhodčí komise uvádí Rozhodčí komise, že není povinností rozhodčího orgánu vypořádat se s každým jednotlivým poukazem vzneseným účastníkem řízení. Rozhodčí orgán má povinnost přijmout rozhodnutí odrážející dostupné skutkové a právní poznatky, což v této věci dle názoru Rozhodčí komise krajská rozhodčí komise splnila.

Na tomto základě Rozhodčí komise shledala, že napadený výrok č. 1 rozhodčího nálezu Krajské rozhodčí komise Praha ze dne 15. 1. 2021 je věcně správný a jako takový jej potvrdila. Z toho důvodu nepřistoupila k přezkumu 2. a 3. výroku napadeného rozhodčího nálezu, neboť nedošlo ke zrušení výroku č. 1, na němž oba tyto výroky jsou závislé.

Poučení

Toto rozhodnutí je přezkoumatelné. Každý člen strany může ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí získat podporu skupiny členů strany pro mimořádný přezkum tohoto rozhodnutí celostátním fórem.

Hlasování

PRO přijetí rozhodčího nálezu: Derka, Springinsfeld, Babic, Lejčko
PROTI přijetí rozhodčího nálezu:
ZDRŽELI se:
Nehlasovali: Ručka

[Petr.Springinsfeld]

Rozhodčí nález v řízení o stížnosti #24182

Rozhodčí komise České pirátské strany ve složení: Ondřej Ručka jako zpravodaj případu, dále pak Viktor Derka, Jan Lejčko, Petr Springinsfeld, Marian Babic, František Navrkal a Tomáš Pastirčák ve věci Stížnosti #24182 – Stížnost ve věci porušení předpisů o hospodaření, maření transparence a poškození dobrého jména strany podané dne 10. 3. 2020 tímto vydává následující

Rozhodčí nález:

1) Odpůrce Jaromír Beránek, porušil svým jednáním ustanovení § 13 odst. 3 Podmínek pro placené úkoly, a dále pak porušil §4 odst. 3 Pravidel hospodaření, na základě čehož se dopustil závažného porušení stanov a v souladu s § 8 písm. a), Rozhodčího řádu se mu tímto zakazuje nakládat s majetkem pirátské strany po dobu 24 měsíců a pak dále v souladu s § 8 písm. a), Rozhodčího řádu se odpůrci zakazuje zastávat jakékoliv volené funkce v České pirátské straně po dobu 12 měsíců, čímž zároveň zaniká výkon stávajících volených funkcí.

2) Odpůrce je povinen uhradit náklady řízení ve výši 300,-- Kč k rukám Kontrolní komise, a dále pak 300,-- Kč k rukám Rozhodčí komise, oboje do 5 dnů od doručení rozhodčího nálezu.

Odůvodnění

Stížností Ivana Hrůzy ze dne 1. 11. 2019 podané k rukám Kontrolní komise výše jmenovaný jako stěžovatel označil odpůrce Předsednictvo krajského sdružení Praha a Jaromíra Beránka, kteří dle jeho tvrzení svým jednáním porušili ustanovení § 13 odst. 3 Podmínek pro placené úkoly, §4 odst. 3 Pravidel hospodaření a nakonec pak §5 odst. 2. písm. e) Rozhodčího řádu.

Podaná stížnost byla po projednání Kontrolní komisí vyhodnocena jako důvodná a dne 10. 3. 2020 byla předána k vyřízení Rozhodčí komisi, kdy Kontrolní komise po doplnění dalších skutků a důkazů konstatovala, že vynecháním ustanovení ohledně způsob evidence vykonané práce pro zadavatele v některých zadávacích listech byl porušen § 4 odst. 6 Pravidel pro placené úkoly. Dále pak dle Kontrolní komise došlo k porušení § 13 odst. 1 a odst. 3 Pravidel pro placené úkoly a také k porušení § 4b odst. 2 Prováděcí vyhlášky k hospodaření a rozpočtům. Zpětným doplácením rozdílu ve slíbených mzdách byl dle Kontrolní komise také porušen § 3 odst. 2 Pravidel hospodaření. Dále byl tímtéž jednáním porušen § 16 odst. 3 písm. d) Pravidel hospodaření a medializací zpětného doplácení poradců došlo též k poškození dobrého jména strany ve smyslu § 5 odst. 2, písm. e) Rozhodčího řádu. Nakonec pak Kontrolní komise konstatuje, že vzhledem ke všem výše popsaným pochybením došlo k porušení § 4 odst. 3 Pravidel hospodaření. Kontrolní komise pak jako stěžovatel navrhuje, aby Rozhodčí komise konstatovala, že odpůrce porušil výše zmíněné předpisy České pirátské strany, na základě čehož mu má být udělen trest v podobě dvouletého zákazu nakládání se stranickými prostředky a v podobě úhrady paušálních nákladů řízení ve výši 300,-- Kč.

Rozhodčí komise považuje danou stížnost za přijatelnou.

Z předložených důkazů považuje Rozhodčí komise za jednoznačně prokázané, že odpůrce Jaromír Beránek jako hospodář schválil dne 5. 8. 2019 vyplacení částky ve výši 21.000,-- Kč, dále pak dne 8. 8. 2019 vyplacení částky ve výši 147.000,-- Kč, dne 8. 8. 2019 schválil vyplacení částky ve výši 21.000,-- Kč a nakonec pak dne 9. 9. 2019 částky ve výši 21.000,-- Kč, vše k rukám paní Veroniky Kubíčkové. Na základě vyjádření paní Veroniky Kubíčkové i na základě přímého vyjádření odpůrce považuje Rozhodčí komise za prokázané, že zmíněné částky byly vyplaceny bez řádného právního důvodu a rovněž tak bez řádné evidence plnění úkolů v systému Redmine, jak bylo stanoveno v Zadávacím listu ze dne 30. 7. 2019. Na základě těchto skutečností Rozhodčí komise konstatuje, že odpůrce jako hospodář porušil svou povinnost uvedenou v §4 odst. 3 Pravidel hospodaření, tzn.:

„Hospodář a ten, kdo se podílí na rozhodování o hospodaření strany, má postupovat hospodárně, s nezbytnou loajalitou, v souladu s vnitřními předpisy i s potřebnými znalostmi a pečlivostí.“

Rozhodčí komise rovněž konstatuje, že odpůrce svým jednáním porušil ustanovení §13 odst. 3 Podmínek pro placené úkoly:

„Zadavatel do 14 dnů od konce období provede kontrolu plnění úkolů tím, že posoudí, zda byly řádně splněny a vykázány, a rozhodne o odměně, případně též o změně v odměňování.“

Ačkoliv Rozhodčí komise shledává etický prvek v rozhodnutí odpůrce jako částečně pochopitelný, vážným porušováním předpisů České pirátské strany nelze nahrazovat administrativní nedostatky a opomenutí při výběru a využívání dodavatelů služeb České pirátské straně. Využívání peněžních prostředků má přesná pravidla, musí být uvážené a hospodárné. Není možné, aby předchozí nedbalost zúčastněných vedla k nakládání s peněžními prostředky způsobem, který nemá oporu v příslušných vnitrostranických normách, byť by k tomu vedly pozitivní úmysly.

Je zjevně zcela nepřijatelné, aby z prostředků České pirátské strany byly fakticky navyšovány platy zaměstnanců Magistrátu hl. m. Prahy, zároveň je nepřípustné, aby se výběrových řízení na pozice ve veřejné správě účastnili zástupci Pirátské strany a zájemcům o takovéto pozice slibovali jakákoliv plnění jménem strany. Takovýmto ani obdobným příslibům plnění od České pirátské strany nelze vyhovět.

Stran dalších tvrzení o skutečnostech v podobě plateb panu Tomáši Vovsíkovi, paní Adéle Cinkaničové, paní Martině Vackové, panu Petru Přenosilovi, paní Michaele Krausové, panu Ondřeji Kallaschovi a paní Alice Hamalové, je nutno konstatovat, že předkládané informace jsou pouze útržkovité, proto nejsou Rozhodčí komisí považované za prokázané a tato se jimi nebude dále zabývat.

Rozhodčí komise se domnívá, že odpůrci nemůže být kladeno za vinu poškození dobrého jména České pirátské strany, neboť ačkoliv došlo k medializaci projednávaných problémů, ze strany odpůrce při jeho jednání zcela jistě nešlo o úmysl, či dokonce jen nedbalost, na základě které by bylo možné odpůrci přičíst medializaci popisovaných skutečností.

V závěru Rozhodčí komise konstatuje, že si je vědoma procesního zdržení na své straně, a tak navzdory závažným proviněním odpůrce výrazně zmírnila jeho postih, neboť časový odstup od skutků projednávaných v rámci rozhodčího řízení by tvrdší postih odpůrce činil méně spravedlivým a předvídatelným.

Z důvodu úspěchu stěžovatele v rámci merita stížnosti a v souladu s ustanovením §18 odst. 3 Rozhodčího řádu je odpůrce povinen stěžovateli uhradit náklady řízení ve výši 300,-- Kč a dále pak náhradu nákladů Rozhodčí komise ve výši 300,-- Kč.

Poučení o opravném prostředku:
Toto rozhodnutí je přezkoumatelné na základě žádosti o nápravu, kterou může posoudit Rozhodčí komise, pokud to navrhne kterýkoli člen rozhodčí komise. Každý člen strany může ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí získat podporu skupiny členů strany pro mimořádný přezkum tohoto rozhodnutí celostátním fórem.

Záznam o hlasování:
Pro nález: Ručka, Derka, Springinsfeld, Lejčko, Babic
Proti nálezu: 0
Zdržel se: 0
Nehlasoval: Navrkal, Pastirčák

[MarianB]

Rozhodčí nález v řízení o zásadním návrhu na zrušení předpisu či jeho části #36804

Rozhodčí komise ve složení Viktor Derka jako zpravodaj případu, Petr Springinsfeld, Marian Babic, Jan Lejčko, Ondřej Ručka, František Navrkal a Tomáš Pastirčák rozhodla dne 17. 9. 2021 o zásadním návrhu Rozhodčí komise ze dne 19. 7. 2021 ve věci rozporu Stanov a Předpisu o institutu, tento:

R O Z H O D Č Í N Á L E Z

Výrok

1. Ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) a § 5 odst. 3 písm. a) Předpisu o institutu umožňují nepřípustný zásah do pravomoci Celostátního fóra dle čl. 8 odst. 5 písm. i) Stanov.

2. Ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) a § 5 odst. 3 písm. a) Předpisu o institutu se zrušují.

3. Odpůrce se osvobozuje od povinnosti hradit náklady řízení.

Odůvodnění

Členka strany Markéta Gregorová podala dne 7. 7. 2021 předběžnou otázku #36705, kterou se domáhala sdělení, zda smí Republikové předsednictvo se souhlasem Republikového výboru v návaznosti na § 4 odst. 2 písm. b) a § 5 odst. 3 písm. a) Předpisu o institutu měnit zakládací listinu politického intitutu České pirátské strany, nebo zda je toto v rozporu s čl. 8 odst. 5 písm. i) Stanov. Rozhodčí komise po rozpravě zahájila 19. 7. 2021 na základě čl. 13 písm. g) Stanov ex officio toto řízení o zásadním návrhu na zrušení předmětných ustanovení Předpisu o institutu.

Stanovy svěřují čl. 8 odst. 5 písm. i) Celostátnímu fóru výlučnou kompetenci ke schválení zakládacího dokumentu politického institutu jakožto právnické osoby ve smyslu § 17 odst. 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Stanovy dále v písm. j) téhož ustanovení předpokládají možnost vydání předpisu upravujícího vztahy České pirátské strany a politického institutu.

Politický institut byl založen (resp. došlo k přijetí zakládací listiny ke zřízení politického institutu jako ústavu ve smyslu § 402 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) Celostátním fórem na základě usnesení CF 4/2021 ze dne 1. 3. 2021. Na základě téhož usnesení byl přijat taktéž Předpis o institutu.

Po zahájení řízení o zásadním návrhu bylo v souladu s § 7 odst. 1 Jednacího řádu Rozhodčí komise vyzváno k vyjádření se Republikové předsednictvo jakožto zástupce odpůrce Celostátního fóra, a dále vyzvala dle odst. 2 téhož ustanovení Jednacího řádu Rozhodčí komise k vyjádření se Republikový výbor jakožto orgán se svěřenou normotvornou působností dle čl. 9 odst. 1 Stanov. Republikový výbor ústy své jednatelky Jany Michailidu vyjádřil podporu zrušení předmětných ustanovení; Republikové předsednictvo sdělilo usnesením ze dne 9. 8. 2021, že pro podrobné vyjádření neshledává důvod a zároveň nepožádalo o projednání věci v rámci zasedání.

Jelikož zástupce odpůrce nepožádal o projednání věci v rámci zasedání, a z povahy věci se nejevilo, že by bylo provedení zasedání nutné pro lepší objasnění případu, vydala Rozhodčí komise toto rozhodnutí bez uskutečnění zasedání ve věci.

Předmětná ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) a § odst. 3 písm a) Předpisu o institutu zavádí mechanismus změny zakládací listiny Republikovým předsednictvem se souhlasem Republikového výboru. Ačkoli Předpis o institutu v § 1 odst. 4 písm. a) odlišuje mezi schválením a změnou zakládací listiny, neobsahuje bližší specifikaci, v čem konkrétně se od sebe oba postupy liší. Společně s pravomocí schválení zakládací dokumentace jde ruku v ruce též pravomoc stanovení právní formy a vnitřního uspořádání tvořené právnické osoby, popř. další náležitosti dle § 123 odst. 1 občanského zákoníku. Stanovy proto v čl. 8 odst. 5 písm. i) svěřují Celostátnímu fóru nejen formální schvalovací akt, jako schválení zakladatelského jednání s určitým obsahem, resp. vydání rozhodnutí o normativním obsahu zakladatelského jednání (popř. také rozhodnout o změně zakladatelského jednání, resp. jejího obsahu). Rozhodčí komise již judikovala (viz rozhodčí nález ze dne 14. 10. 2020 ve věci stížnosti #24020 - Výběrová řízení a personální politika v Praze), že je-li orgán nadán určitou pravomocí, nemůže se jí prostě zbavit převedením na jiný orgán, jsou-li tyto kompetence danému orgánu svěřeny předpisem či usnesením, nad kterým nemá daný orgán kontrolu (jednodušeji řečeno - jsou-li pravomoci svěřeny předpisem, který daný orgán sám nevydal). Proto, ačkoli zmocňují Stanovy Celostátní fórum čl. 8 odst. 5 písm. j) k vydání předpisu upravujícího vztahy České pirátské strany a politického institutu, které může v takovém předpisu bez dalšího svěřit různým stranickým orgánům pravomoc např. k volbě členů orgánů politického institutu, popř. působnost v jiných věcech, které Česká pirátská strana musí jakožto zřizovatel vykonávat vůči pirátskému institutu, a které zároveň nejsou Stanovami výslovně svěřeny některému stranickému orgánu. Nelze přitom interpretovat písm. j) citovaného ustanovení tak, že by zmocňovalo Celostátní fórum k vydání takového předpisu, který by popíral pravomoc Celostátního fóra dle písm. i) citovaného ustanovení - důvody pro to je jednak, že Stanovy mlčí ohledně vztahu písm. i) a písm. j) předmětného ustanovení, tudíž by dovození delegační pravomoci by bylo moužné pouze implicitně. Nemožnost delegace dále posiluje fakt, že se v případě schválení zakladatelského dokumentu politického institutu jedná o výlučnou pravomoc Celostátního fór a dle čl. 8 odst. 5 Stanov.

Působnost ve stanovení základního organizačního schématu politického institutu na základě výše uvedeného je proto imanentní součástí pravomoci ke schválení zakládací dokumentace politického institutu dle čl. 8 odst. 5 písm. i) Stanov a jelikož stanovy explicitně nepředpokládají její případnou delegaci na jiný stranický orgán, platí, že taková delegace je zákázána. Platné znění Předpisu o institutu přitom v nijak neomezuje Republikové předsednictvo a Republikový výbor v tom, jaké změny zakladatelského dokumentu politického institutu mohou učinit, a není proto vyloučitelné, že by Republikové předsednictvo v souhře s Republikovým výborem provedlo totální revizi zakladatelského dokumentu politického institutu. Změna takového rozsahu by prolamovala pravomoc dle čl. 8 odst. 5 písm. i) Stanov, neboť by uvedenou pravomoc Celostátního fóra redukovala na pouhé formální přijetí zakladatelského dokumentu jakožto prázdné bezobsažné skořápky pro normativní úpravu stanovenou Republikovým předsednictvem a Republikovým výborem. V tomto není možné ani spoléhat na případné pojistky spočívající v nutné souhře Republikového předsednictva a Republikového výboru, neboť Republikový výbor je v postavení nadřízeného týmu ve smyslu § 6 odst. 1 Organizačního řádu neboť Republikový výbor má v pravomoci úkolování Republikového předsednictva dle čl. 9 odst. 5 písm. f) Stanov (k tomu více viz odpověď na předběžnou otázku #30208).

Nelze ovšem vnímat, že by jakékoliv zmocnění k zásahům do zakladatelského dokumentu politického institutu bylo postupem dle čl. 8 odst. 5 písm. j) Stanov vyloučeno. Ostatně platné znění Předpisu o institutu vychází ze správné premisy, že mezi schválením a změnou je možné vnímat rozdíl a je možné jim stanovit odlišné procesní postupy. Kupř. komplexní změny rakouského spolkového ústavního zákona jsou dle čl. 44 odst. 3 spolkového ústavního zákona možné pouze na základě souhlasu vyjádřeného v referendu, k částečným změnám postačí usnesení národní rady (v některých případech též spolkové rady), nevyžádá-li si některá s rad opět potvrzení změny v referendu. Dalším možným příkladem čl. 9 odst. 1 Ústavy ČR, který zmocňuje Parlament pouze k doplňování a změnám Ústavy - Parlament jakožto orgán moci ustavené proto nemůže rozhodnout o přijetí nové Ústavy, resp. o takové změně Ústavy, která by vytvořila nové normativní ohnisko českého právního řádu. Je proto možné, aby i jiné orgány než Celostátní fórum rozhodovaly o změnách zakladatelského dokumentu politického institutu, nedojde-li k prolomení pravomoci Celostátního fóra ke schválení zakladatelského dokumentu politického institutu. Za tím účelem musí předpis vydaný dle čl. 8 odst. 5 písm. j) Stanov přesně stanovit, co se rozumí pod změnou zakladatelského dokumentu. Rozhodčí komise v roli tzv. negativního zákonodárce nemůže zde vyjmenovat, co všechno by mohlo být pod takovou změnou zakladatelského dokumentu vnímáno, to je již úkolem příslušného tvůrce předpisu.

Proto za stavu, pravomoc ke změně zakládací listiny politického institutu není zakotvena již ve Stanovách, musí veškerá pravomoc jiných orgánů než Celostátního fóra (které má pravomoc ke schválení a změně zakládací listiny svěřenou již čl. 8 odst. 5 písm. i) Stanov), musí být veškeré pravomoci založené vnitřními předpisy v nezpochybnitelném souladu s pravomocemi založenými Stanovami. Jelikož pravomoc RP a RV dle § 4 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 5 odst. 3 písm. a) Předpisu o institutu, vyplývá z předpisu nižší právní síly, než jsou Stanovy, dochází zde k výše naznačenému kompetenčnímu konfliktu.

Na základě výše uvedeného Rozhodčí komise shledala, že předmětná zmocňovací ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) a § 5 odst. 3 písm. a) Předpisu o institutu umožňují nepřípustný zásah do pravomoci Celostátního fóra dle čl. 8 odst. 5 písm. i) Stanov, a proto tato ustanovení zrušila.

Přestože jediný účastník tohoto řízení - odpůrce Celostátní fórum (zastupované Republikovým předsednictvem) nemělo ve věci úspěch, rozhodla Rozhodčí komise o osvobození odpůrce od povinnosti hradit náklady řízení. V první řadě nelze povinnost hradit náklady přiznat Republikovému předsednictvu, které je v této věci pouze v pozici zástupce Celostátního fóra a není odpovědné za platné znění Předpisu o institutu. Celostátní fórum dále není způsobilé k hrazení nákladů, neboť se jedná o orgán sestávající potenciálně ze všech členů České pirátské strany s nemá svěřeny vlastní rozpočtové prostředky (resp. jeho prostředky je zjednodušeně řečeno celý majetek České pirátské strany). S přihlédnutím k specifické povaze řízení dle čl. 13 odst. 3 písm. g) Stanov proto Rozhodčí komise osvobozuje odpůrce od povinnosti hradit náklady dle § 18 Rozhodčího řádu.

Poučení

Toto rozhodnutí je přezkoumatelné. Každý člen strany může ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí získat podporu skupiny členů strany pro mimořádný přezkum tohoto rozhodnutí celostátním fórem.

Hlasování

PRO přijetí rozhodčího nálezu: Derka, Lejčko, Springinsfeld, Navrkal, Ručka, Pastirčák
PROTI přijetí rozhodčího nálezu: Babic

Odlišné stanovisko člena RK Mariana Babice:

Především chci zdůraznit, že zrušení předpisu, obzvlášť pokud se jedná o předpis CF, jakožto nejvyššího stranického orgánu, rozhodnutím RK považuji za natolik zásadní zásah do vnitrostranické dělby moci, že bychom k němu měli přistupovat velmi zdrženlivě a skutečně jen v případech, kdy je to nezbytně nutné. Taková situacedle mého názoru v nyní posuzované věci nenastala.

Z odůvodnění navrženého nálezu je zřejmé, že problém není ani tak v ustanoveních, která mají být zrušena (ta jen upravují oprávnění RP a RV při provádění změn zakládací listiny), jako spíš v tom, že předpis o institutu dostatečně nedefinuje, co se rozumí takovou změnou a jak se liší od "schválení" zakládací listiny. Cílem tohoto postupu má zjevně být to, abychom přiměli CF do předpisu doplnit chybějící definici. Takový postup ovšem považuji za nepřípustný. Jsme-li toho názoru (a na tom se s Viktorem shodnu), že předpis nebo Stanovy by měly přesněji vymezit rozsah oprávnění dalších orgánů ve vztahu ke změně zakládacího dokumentu, pak jako RK máme legislativní iniciativu a můžeme CF předložit návrh příslušné změny předpisů. Považuji ale za chybu, řešit chybějící ustanovení předpisu rušením jiného jeho ustanovení, které je v zásadě bezproblémové.

Dále chci zdůraznit, že RK je oprávněna zrušit předpis nebo jeho část "pro rozpor s předpisy celostátního fóra, se stanovami nebo zákonem". Položme si tedy otázku, s jakým ustanovením předpisu, stanov nebo zákona jsou ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu? Podle navrženého výroku tato ustanovení umožňují nepřípustný zásah do pravomoci Celostátního fóra dle čl. 8 odst. 5 písm. i) Stanov. To je ale něco jiného, než že by s tímto ustanovením byly v rozporu. Pokud se shodneme na tom (a tady s Viktorem souhlasím), že je rozdíl mezi schválením a změnou zakládacího dokumentu K tomuto názoru mě vede především skutečnost, že když se v souvislosti se založením Institutu přijímala související změna Stanov a předpis o institutu, nebylo cílem "zabetonovat" zakládací dokument tak, aby jej v sebemenším detailu muselo měnit pouze CF. Souhlasím proto s výkladem, že v oprávnění vydat předpis o institutu je obsažena rovněž možnost delegace pravomoci ke změně zakládacího dokumentu jiným orgánem., pak provedení změny zakládacího dokumentu imho není v rozporu s čl. 8/5/i Stanov, který řeší jeho schválení. Jak jsem zmínil výše, pravomoc RK rušit předpisy je těžký kalibr a byl bych velmi opatrný s extenzivním výkladem podmínek, za kterých jí lze aplikovat.

Konečně, já si ani nemyslím, že předpis vydaný dle čl. 8 odst. 5 písm. j) Stanov musí přesně stanovit, co se rozumí pod změnou zakladatelského dokumentu. Požadavek na přesnou definici "změny" je v podstatě nesplnitelný. Předpis může jen těžko obsahovat vyčerpávající definici všech přípustných či nepřípustných změn a tudíž by jakýkoliv pokus o jejich vymezení imho skončil nějakou relativně neurčitou hypotézou, která by nakonec stejně musela být vyložena s ohledem na konkrétní případ.

Nezpochybňuji, že by bylo žádoucí, aby taková deficnice v předpisu, nebo ještě lépe ve Stanovách, byla. Ale její absenci nepovažuji za kritický nedostatek. Jsem přesvědčený o tom, že je velmi nepravděpodobné, že by nastala situace, kdy by RP spolu s RV postupem dle stávajícího znění předpisu o institutu provedl takovou změnu zakládacího dokumentu, která by prolamovala schvalovací pravomoc CF. Pokud by se tak i stalo, je zde pojistka ve formě zásahu přezkumných orgánů, případně samotného CF. Riziko, které hrozí v případě nezrušení předmětných ustanovení je tudíž tak malé, že neodůvodňuje (i s ohledem na výše zmíněný princip zdrženlivosti) natolik intenzivní zásah ze strany RK, jakým je zrušení části předpisu CF.