Tak tohle zkrátka není pravda:Jan.Krupka píše: ↑01 úno 2020, 17:25To je naprostý nesmysl, co říkáte a jenom navádíte členy a příznivce směrem, který se hodí vám. Velmi Vám to škodí a usvědčuje z neznalosti. prosím Vás, než začnete kázat, poraďte se s odborníky na církevní a kanonické právo anebo alespoň s právníkem.Zbynek.Janoska píše: ↑01 úno 2020, 13:39 Ano, je to obecný problém, ale církve jsou jediné organizace, které mohou legálně toto zatajovat, když to zjistí. Když se v jiné organizaci stane, že se někdo dopustí zločinu, nadřízený to zjistí a zatají to, jsou vinní oba dva. Když se to stane v církvi, tak je to z legálního hlediska zcela v pořádku - trestní zákon zcela ustupuje církevnímu právu. Proto má smysl církve řešit zvlášť (a všech privilegií je zbavit, protože proč by měl mít jeden člověk jiná práva než druhý jen na základě toho, že něčemu věří?)
1. V této zemi platí i pro katolíka (jako jsem např. já) základní princip: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." To jinak znamená, že světské zákony, tedy pozitivní právní řád podřizuje všechny bezezbytku, a také křesťany. Tedy i nespravedlivý zákon je zákonem (lex corruptio).
2. V právním státě je zakázán výkon paralelního práva, pokud není výslovně aprobován (v této souvislosti mě napadá jedině výkon kanonického práva regulace tzv. profesních komor, která však nemá oporu v Ústavě, ale obojí nesmí být v rozporu s platnými zákony a Ústavou).
3. Pokud se někdo dopouští neoznámení, jedná se z hlediska trestního práva o trestní čin, která je výslovně zakotven v trestním kodexu v § 368, popř. se může jednat o nadržování (§ 366 odst. 1 TŘ).
S pozdravy
Duchovní má pouze povinnost překazit trestný čin, který ještě nebyl spáchán, ale ani to automaticky neznamená, že je zde ohlašovací povinnost.Duchovním je dle zákona o církvích a náboženských společnostech přiznáno zvláštní právo zachovávat povinnost mlčenlivosti v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství [...]. Je nutné uvést, že pro duchovní platí kromě obecně závazných předpisů i zvláštní předpisy církevního práva, kterými jsou vázáni. V prostředí katolické církve je jedním z takových předpisů tzv. Codex Iuris Canonici, který zpovědní tajemství označuje za neporušitelné a z tohoto pravidla nepřipouští výjimky.
[...]
V situaci [..], kdy byl čin již spáchán [...], nevzniká duchovnímu oznamovací povinnost, a tedy za neoznámení mu nehrozí trestní stíhání, oporou mu je v tomto případě ustanovení § 368 odst. 3 trestního zákoníku, které duchovním dává stejné oprávnění jako advokátům, pro které oznamovací povinnost také neplatí, pokud se o činu dozví v souvislosti s výkonem jejich povolání.
Zdroj: https://www.pravniprostor.cz/clanky/tre ... tnim-pravu
A tady ještě doslovná citace zákona, kde je ta výjimka jednoznačně uvedena:
§ 368 odst. 3
Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody (§ 170) nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.