Ahoj, na řadě míst diskutujeme, jak psát dlouhodobý program, který je dobrý a zní dobře. Domnívám se, že dlouhodobý program by měl:
- odpovídat společenské poptávce, co vnímáme my a naši potenciální voliči jako důležitá témata - potřebujeme se vyhnout pasti resortismu, kdy návrhy tvoří pouze jeden resort bez ohledu na celek - aktuálně nefunguje žádný programový tým, který by to řešil a za kvalitu a konzistenci ručil,
- volíme jazyk, který vytváří barvité obrazy a vytváří sdělení, které v lidech rezonuje, viz například Drew Westen: Political Brain, Frank Luntz: Words that Work,
- volit způsob prezentace přiměřeně společenskému významu tématu, přitom však citlivě, aby to nebylo vnímáno jako devalvace tématu,
- zaměřujeme se na principy = principiální postoje (viz stručný popis zde), ovšem
- s jedním nebo několika dobře představitelnými výsledky,
- testovat, testovat, testovat - hledat způsob, jak o problémech mluvit, aby náš potenciál nadchly a vtáhly do dění, aby ho zvětšovaly,
- v řadě případů potřebujeme najít i jazyk a nová slova, jak o věcech hovoři - zní to divně, ale v Americe vede taková práce ke zvýšení míry rezonance až o 15 % společnosti, což je rozhodující síla,
- méně je skoro vždy více - snaha pokrýt vše vede k porážce. Navrhuji testovat každý bod na to, jak s lidmi rezonuje (teď doděláváme nástroj měření) a navrhuji testovat, co si lidé vůbec pamatují a podle toho to nastavit,
- do dlouhodobého programu psát věci tak, že za tím bude stát velká většina členů a bude to s ní rezonovat,
- principy jsou propojené s posláním.
Program neděláme pro sebe. Ale děláme ho I pro sebe. To mimo jiné znamená ho psát tak, aby ho každý nový i starý člen pochopil a víceméně zvládl vysvětlit sousedce tak, že ho pochopí a že bude velká šance, že v ní vzbudí nadšení. Klíčové obrazy, slova a příběhy programu se musí opakovat, dokud se nazažerou lidem pod kůži. Pokud to tak neděláme, chyba je u nás jako tvůrců programu. Pokud nezvládáme udělat dobrý program či jsou různé naše dokumenty nekonzistentní, je to signalizace pro naše voliče že naše vláda bude stejná jako náš program - vleklá a nečitelná, což je signál neschopnosti a lidi to odrazuje. Stejně jako jiné podobné signály jako referendum o příchuti zmrzliny apod.
Měli bychom si dát pozor na to, že sepíšeme sáhodlouhý podrobný program, protože šedivá je teorie a zelený strom života. Je to marná práce, která pak vyvolává zbytečné diskuse a zaměstnává spoustu lidí, navíc otevírá slabinu, přes kterou na nás někdo bude útočit. Když vymýšlíme sáhodlouhé plány, tak zapomínáme na v budoucnosti daleko důležitější faktory jako byly třeba finanční krize, migrační krize, covid, válka na Ukrajině či drahé energie. Program nás nesmí svazovat v rozumně akční reakci na okamžitou krizi, která převrátí svět naruby. Proto by měl mít dlouhodobý program spíše povahu principů (zásadových postojů), které rozvažujeme při politických rozhodnutích, a případné dlouhodobé cíle aktualizovat spolu s volebním programem, který by měl dlouhodobé cíle naplňovat.
Moje dosavadní omyly při zpracování programu, k nimž se bez mučení přiznávám:
- zbytečně dlouhý rozsah, jakmile se pak formát nastavil, nastane nekonečné bujení, které je těžké zastavit - výhoda je pak slušná připravenost na odborný aspekt vládnutí a svázání koaličního partnera, nevýhoda je nečitelnost pro lidi a vyčerpání energie, která chybí v realizaci, tj. politice a kampani - bojím se, že zde nedokážeme uhlídat,
- nelze tvořit program bez znalosti společenské poptávky - Tomáš Baťa když kandidoval na starostu Zlína měl knihu přání, kterou nechal lidi vyplňovat, dnes se dělají průzkumy, my typicky zjišťujeme společenskou poptávku či to, jak body rezonují, až potom - průzkum společenské poptávky má být podpora, pochopitelně nemáme slepě podle průzkumů rozhodovat, ale máme s jejich vědomím přemýšlet,
- program není vědecké dílo - je fajn, když je program podložen daty a studiemi, které jsou dohledatelné, ale to stačí až v druhé rovině, v první rovině musí být srozumitelný, čitelný a musí s námi rezonovat a být přiměřeně rozsáhlý pro potenciální voliče a nové členy, kteří by ho měli v tomto rozsahu znát a respektovat,
- je otázkou co a jak a kdy prezentovat - načasování je důležité, protože jinak s lidmi rezonuje změna zadlužení v době, kdy se bojí krize, jinak když jde vše hladce; prezentace programu je při dobrém uchopení mediální příležitost,
- stejně tak je dobré zkoumat pozicování v tématu, abychom nebyli větším extrémem, než je potřeba, tj. abychom oslovili co nejvíce voličů z našeho potenciálu, viditelně se odlišili od soupeře, ale nedostali se do izolace.
Jak s tím dál? Nejprve bych dokončil diskusi k programovým oblastem stanovám a zřídil programový tým odpovědný republikovému předsednictvu z lidí, kteří mají nejlepší přepoklady kýžený výsledek vytvořit, během toho testovat, testovat, testovat. Upravovat s mediálním odborem, fokuskou a testovat. Výsledek předložit republikovému výboru (který může klidně upřesnit věcné zadání), nebo nejlépe celostátnímu fóru. Cílem by měl být jeden dobře rozvržený dokument, nad kterým může existovat analytická vrstva, která už nemusí být veřejná (např. kdo za co zodpovídá, kdo se k tématu vyjadřuje apod.). Pro podrobnější věci, na které by se hledal názor (ideálně po ověření, že zde existuje společenská poptávka), lze vydávat programová stanoviska republikového výboru, která však snadno zastarávají a někdo musí udržovat jejich aktuálnost, takže i zde bych k tomu přistoupil střídmě.
