Vážení kamarádi a kamarádky,
chci vás poprosit o podporu mé kandidatury do Republikového předsednictva, kam chci kandidovat na pozici místopředsedy strany.
Moc rád bych do této volby na Celostátním fóru v lednu šel s jasnou podporou a důvěrou od našeho kraje, tedy od vás.
Zde je nominační vlákno v rámci CF, kde je i hlasování o mé podpoře, o kterou vás také prosím.
Kandidátská řeč je jak pod tím odkazem, ale zároveň ji dám sem.
Vážené Pirátky a Piráti,
po podrobném zvažování jsem se rozhodl kandidovat do Republikového předsednictva na pozici místopředsedy a prosím vás o vaši podporu.
Text je trochu delší, protože považuju při kandidatuře do RP za důležité, aby byly postoje a názory kandidujících vysvětleny podrobněji. Přeci jen členové RP z velké části řídí a reprezentují stranu.
Pokud místo čtení raději posloucháte, zde na Spotify si mou kandidátskou řeč můžete poslat do sluchátek.
Úvod
Jmenuji se Martin Jiránek, je mi 43 let, jsem z Trutnova, vystudoval jsem informační management a celý život jsem podnikal v oblasti analýz, obchodu a marketingu. U Pirátů jsem od roku 2010. Postupně jsem prošel přes krajského předsedu, zastupitele třicetitisícového města, krajského zastupitele a v minulém volebním období jsem reprezentoval Piráty jako poslanec v Poslanecké sněmovně. Zde jsem pracoval v oblastech hospodářství, startupů, telekomunikací a cestovního ruchu. Zároveň jsem členem Republikového výboru. Při rozboru oblastí, kterým se chci v RP věnovat, vycházím ze všech těch více než deseti let zkušeností ve straně a osmi let v politice.
My Piráti jsme nyní na určité křižovatce. Ve volbách jsme sice pomohli změnit směřování země, ale na počet mandátů jsme výrazně neuspěli. I přes to jsme se následně vydali cestou vládní účasti, kterou jsem podpořil, protože si myslím, že je to v aktuální situaci z více úhlů pohledu lepší cesta. Všichni si však uvědomujeme, že to bude cesta složitá nejen s ohledem na naši slabší pozici, ale i kvůli komplikované situaci ve státě i celé Evropě. Ekonomické, energetické a covidové problémy a z nich plynoucí sociální a společenská rizika jsou velkou výzvou s nejistým výsledkem.
V této situaci se my Piráti potřebujeme domluvit a následně stmelit na novém směru. Za poslední rok kampaně i v posledních měsících po volbách jsme se naučili mnoho nového o politice, médiích, našich voličích, našich politických soupeřích, ale i o nás samotných, našich schopnostech, členech i procesech. Byla to často hořká a bolestivá výuka, ale i přes to vlastně díky za ni. Z těchto zkušeností se můžeme poučit a vyjdeme z této situace jako strana politicky zkušenější a kompaktnější a to jak dovnitř, tak navenek. A nebo se poučit nezvládneme, ztratíme sebe i důvěru lidí a z politiky postupně jako sněmovní strana budeme odejiti.
Já to poučení a nalezení jasnějšího směru zvládnout chci, a věřím, že drtivá většina z vás také. A chci k tomu přispět v roli člena RP. Do RP přinesu dlouholeté politické zkušenosti ze všech úrovní politiky v našem státě, ale i zkušenosti z podnikání, kdy jsem velkou část své práce v různých pozicích jednal s lidmi, navrhoval změny a hledal shodu.
V roli člena RP se chci konkrétně zaměřit především na dlouhodobé strategické výzvy.
Je před námi mnoho konkrétních úkolů: další volby, komunální, senátní i prezidentské, práce do strany, hledání talentů atd. A jsem přesvědčen, že vyřešení či alespoň jasný posun v oblastech strategických, nám s těmi konkrétními úkoly výrazně pomohou. Chci tedy řešit tyto tři strategické oblasti:
Ujasnění si základů, na kterých jako politická strana, tedy skupina lidí, která oslovuje další lidi, stojíme.
Jakou stranou chceme dlouhodobě být z pohledu vlády a z pohledu politického ukotvení, abychom byli pro voliče čitelnější.
Jak komunikovat jako strana i jednotlivci tak, aby to bylo ku prospěchu a ne naopak.
1. Ujasnění si základů, na kterých stojíme
Osobně si členy Pirátů, příznivce i naše voliče ve velké většině definuju tak, že jde o lidi, kteří chtějí cítit fyzickou i duševní svobodu a základní systémovou spravedlnost, jsou otevření, chtějí se radovat ze života a chtějí tvořit a spolupracovat pro lepší svět. Nevnímám nás a ani naši voliči nás nevnímají jako lidi, kteří své osobní zájmy nadřazují zájmům společnosti, politikaří a chtějí “vydělávat” na moci.
A právě to, jak vnímáme svět a společnost a proč jsme v politice a jak o ní přemýšlíme, jsou podle mě ty často zmiňované pravé pirátské základy. Jsem si jistý, že na těchto základech můžeme existovat jako moderní, nově smýšlející politická strana, protože jsou to základní hodnotové věci, které se nemění s ekonomickými cykly, ale platí obecně v každé době.
Piráti fungují již déle než 10 let. Za tu dobu jsme se jak my, tak svět kolem nás změnili. Velká část nových členů nikdy neřešila třeba torrenty a do strany vstupují s chutí měnit často jiné věci než my v letech 2009 a 2010. Je dobře, že se vyvíjíme se a měníme. Už nejsme strana stahovačů a ajťáků, jak si nás mnozí ještě dnes značkují. Ujasněme si tedy, na jakých lidských, hodnotových základech stojíme a proč jsme v politice, a začněme s tím výrazně víc pracovat. Spojení na hodnotové bázi, tedy s lidmi podobně naladěnými, kteří mají podobné proč, je trvalejší a silnější. Když dokážeme srozumitelně předávat naše základní PROČ, pomůže nám to jak k udržení naší vnitřní integrity, mezilidské nálady a kultury ve straně, tak pro účinnější hledání a přitahování podobně smýšlejících lidí, nových členů a voličů, externích spolupracovníků i sponzorů.
2. Jakou stranou chceme být z pohledu vlády a politického ukotvení, abychom byli pro voliče čitelnější
Tento bod rozdělím na dvě oblasti, které však spolu úzce souvisí.
První oblast začnu otázkou: Jakou stranou chceme být z pohledu vlády?
Z pohledu účasti na vládě můžeme být cíleně strana:
Opoziční, tedy vědomě přijmout fakt, že jsou nám bližší ideály než politické kompromisy, a že proto budeme mít malý koaliční potenciál. Ale že na ty ideály dokážeme zaujmout určitou pevnou část voličstva.
Vládní hlavní, tedy takzvaná catch-all party, která má za cíl vyhrávat volby a mít premiéra či premiérku, ale je nucena v zájmu oslovení většího počtu lidí “změkčovat” svůj program.
Vládní menší, tedy strana, která necílí na premiéra, ale má jasný příběh a program a díky tomu i pevné voličské jádro. Často je jazýčkem na vahách, díky čemuž i s menším počtem poslanců a poslankyň dokáže zájmy svých voličů hájit dostatečně silně.
Všechny tři varianty považuji za relevantní. SPD a KSČM nám ukazují, že lze dlouhodobě, vcelku efektivně, snadno a bez nutnosti vládnich kompromisů fungovat v opozici. ANO a historicky i ČSSD a ODS ukazují možnosti, síly i slabiny velkých vládních stran včetně velkého kolísání počtu voličů. A lidovci a nebo například malé německé strany ukazují možnosti varianty číslo 3.
Za sebe a to jak z pohledu zkušeností především z posledního roku, tak se znalostí Pirátské strany zevnitř, považuju za pro Piráty nejvhodnější variantu číslo 3. Dělat politiku pro účast v opozici nechci a jsem si jistý, že to nechtějí ani naši voliči. A být catch-all party pro nás možná nikdy nebude a pokud ano, musíme se to nejdřív naučit. Proto varianta 3. Menší, pevně ukotvená, sjednocená, moderní liberální strana, která se chce účastnit na vládě a zastupuje zájmy zhruba 12 až 16 procent voličů. Voličů, kteří vidí svět, společnost a politiku podobně jako my, rozumí naší komunikaci, chápou nutnost kompromisů spojených s vládnutím a dokáží nás díky tomu srozumitelně obhajovat ve svém okolí.
Druhou oblastí je základní politické ukotvení, identita Pirátů, kterou si voliči se stranou okamžitě spojí.
Jednou z věcí, která dělá Piráty moderní stranou je, že se nijak fixně neumisťujeme na pravolevém spektru. Naše hodnoty a postupy jsou modernější a reagují na potřeby současné společnosti primárně podle dat a ne pravicových a levicových dogmat či marketingových průzkumů aktuálních nálad ve společnosti. To nás činí atraktivní pro lidi, kteří chápou, že dogmatické rozdělení na pravici a levici, a s ním spojené často ponižující či zesměšňující nálepkování, není cestou vpřed. V politických opatřeních podporujeme politiku založenou na datech, a proto prosazujeme prostě to, pro co máme důkazy, že funguje.
Osobně jsem přesvědčen, že středové, efektivní řízení státu a změny systému dělané na základě dat a trendů je dlouhodobě nejvhodnější systém vedení státu. V tomto přesvědčení mě utvrdily zkušenosti z Hospodářského výboru Sněmovny, kdy se mimo zraky médií často jednalo racionálně na základě reálných potřeb státu bez ideologických tlaků. Ideologické tlaky se tam pak bohužel často vrátili na sále Sněmovny. A potvrzuje to i zkušenost z minulosti, kdy pravicové vlády musely často pod tlakem reality a čísel dělat levicové věci a naopak. Základním postojem vlád, který bychom měli prosazovat, by proto mělo být primárně kvalitní procesní řízení a ne pravolevé ideje. Veřejné finance by efektivně měly směřovat bez ohledu na ideologickou nálepku tam, kde z nich má společnost největší užitek a kam ty soukromé samovolně neplynou.
Jenže v naší společnosti je pravolevé dělení hodně “zažrané”. Pro lidi je snadněji uchopitelné a jednodušeji se s ním ztotožňují. Naše středovost a správa státu podle dat je pro běžného voliče, který logicky nemá čas studovat kvanta materiálů a argumentů, hůře čitelná. Občas podpoříme něco, co v osobním nastavení například levicový člověk pochopí a ocení, a jindy něco, co je pro něj moc pravicové a tedy silně nepřijatelné. Přitom by náš pohled často i přijal, ale jelikož nemá naše data, proč jsme se rozhodli tak a tak, a zpravidla proletí u článků jen titulky či perexy, nepochopí nás. A to nás dlouhodobě oslabuje.
Proto musíme jak sobě, tak hlavně voličům usnadnit naši čitelnost v této zásadní otázce, ve které s tradičními stranami v jednoduchosti pohledu na politiku prohráváme. Musíme se naučit, jak představit a obhájit, že náš způsob správy státu je lepší a pro společnost výhodnější. A jak to udělat tak, aby naši voliči dokázali naší středovost v nedělní rodinné politické debatě se zastánci pevněji pravolevě ukotvených stran předat a obhájit. Aby každý náš volič dokázal být dobrým vysílačem a byl tím vysílačem rád.
3. Jak komunikovat jako strana i jednotlivci tak, aby to bylo ku prospěchu a ne naopak
S větší čitelností a srozumitelností pro voliče souvisí velmi úzce i komunikace. Vedle lepší komunikace pozitivních témat, která zvyšují kladné vnímání naší strany u voličů, se musíme naučit pochopit a zvládnout mediální svět, který jde zhusta proti nám.
Stovky lidí pracovaly na programu, který jsme měli nejpropracovanější ze všech, a tisíce lidí pracovaly na kampani, abychom představovali voličům naše základní programové teze. Ale stejně se největším s piráty spojeným mediálním tématem jarní a letní fáze kampaně stalo, že Piráti chtějí zvednout daň z nemovitosti o 1 % a lidi budou muset za běžnou 3+1 ročně platit i 50 tisíc korun. Přitom jsme to v programu neměli a žádná naše mluvící hlava to nikdy neřekla. To si jen jeden Pirát usmyslel, že je vhodné při startu kampaně zároveň vystřelit s žádným expertním týmem neřešenou a nekonzultovanou analýzu nepodmíněného příjmu a v něm jako hlavní zdroj peněz uvést extrémní nárůst daně z nemovitosti. Celé jaro a léto jsme to pak museli v médiích vysvětlovat, protože se na to každý novinář ptal. Místo představování programových důvodů, proč jsme pro lidi nejlepší volba, jsme museli stále odpovídat, že “ne, daně lidem z bytů zvedat nechceme.” A v kampani to s námi pak vydrželo až do voleb, když to Andrej Babiš, SPD a některá média neustále cíleně živila. A to je jen jeden příklad toho, jak jsme se nejen v této kampani, ale v posledních letech stříleli mediálně do nohy. Tedy kdy jsme cíleně podle strategie nenastavovali témata spojená s Piráty my, ale kvůli našim komunikačním chybám to proti nám využívali soupeři.
Musíme si ve straně jednou pro vždy ujasnit, že už nejsme ta mimoparlamentní strana, kterou nikdo nebere moc vážně a každý člen může psát cokoliv kamkoliv. Budeme mít ministry, bojovali jsme o premiéra, jsme v Parlamentu. A přílišná otevřenost v komunikaci, rozbory vnitřních rozporů a hádek na veřejnosti, lehce zneužitelné teoretizování o řešení problémů světa nám prostě škodí. Teorie o tom, že můžeme společnost edukovat, že otevřenost je fajn, že to pak společnost pochopí a bude naše veřejné hádání, pomlouvání se a teoretizování chápat, je prostě mylná. Musíme se naučit, jak funguje svět médií, jak mít jednotnou komunikaci minimálně v době voleb, jak být i vypadat komunikačně stmelení. Protože takové chyby v nevhodnou dobu mohou mařit práci celé strany. Protože lidi prostě nechtějí, aby jim stát řídily a daně a zákony nastavovaly strany rozhádané a myšlenkově rozevláté. Jasných příkladů, kdy se strany veřejně hádali personálně i programově, a voliči toto chování následně odmítli, máme z minulosti dost. Věci veřejné, ČSSD či Zelení.
Pochopme proto politicko-mediální svět kolem nás a naučme se podle toho jednat a komunikovat. Pak budeme nejen mnohem efektivněji prezentovat to, co chceme a potřebujeme, protože budeme lepší v agenda setting, ale náš politický život bude zároveň mnohem lehčí, protože naše nohy nebudou neustále prostřílené.
Závěr
V RP chci tedy řešit tři strategické věci:
Ujasnění si základů, na kterých stojíme, a následnou práci s nimi.
Politicko-vládní ukotvení strany, kdy půjdeme směrem čitelné a moderní, menší liberální strany, která míří do vládních lavic s politikou založenou na datech.
A zvládnutí politické komunikace hlavních představitelů i běžných členů pod drobnohledem často nepřátelských médií.
Vyřešení těchto strategických bodů nám následně umožní zaměřit se výrazně efektivněji na:
komunikaci a spolupráci uvnitř strany,
komunální a senátní volby,
prezidentské volby,
hledání a rozvoj politických osobností ve straně,
i nábor nových členů.
Díky za důvěru i váš čas. Těším se na případné otázky.
