Jan.Hora píše: ↑31 led 2022, 15:28Petr.Vileta píše: ↑31 led 2022, 14:11Jan.Hora píše: ↑31 led 2022, 13:49Já mám zatím jedno dítě. Taky jsem se dostal do chvíle kdy mi vytekly nervy a zkusil jsem plácnutí. Dvakrát jsem dal jedno plácnutí, jednou naplácal na zadek. Nefungovalo to ani jednou, akorát z toho mám dodneška výčitky a považuju to za svoje osobní selhání které si nikdy neodpustím (a to jsem jí samozřejmě fyzicky neublížil). Moje holčička o tom týden mluvila jako o velkém zážitku jak se táta rozzlobil když byla zlobivá a jak nesmí tátu rozzlobit aby nedostala na zadeček. Je to strašná vzpomínka.
Takže to nakonec zafungovalo. V mozku dítěte se utvořil podmíněný reflex (zlobím, nabacají mě, bolí). Příště už není třeba uhodit, stačí se výhružně podívat a při nejhorším napřáhnout ruku. Zeptej se své holčičky tak za 10-20 let, co si o tom zpětně myslí. Určitě si to bude dobře pamatovat.
No nezafungovalo. Dítko se naučilo že nesmí zlobit přede mnou. Učí se tím skrývat to, co si bude myslet že mě rozzlobí. To není dobrá věc. A už jsem dávno našel jiný, lepší způsob, jak takovou situaci řešit a vyřešit, který nezahrnuje fyzický trest ani hrozbu takovým trestem.
Tak jsi našel způsob, jak tvoje dítě bez trestu přestane zlobit? To je na Nobelovku!