Budoucnost státních financí aneb predikce vývoje faktorů ovlivňujících finanční zdroje státu

[MirekS]

V návaznosti na předchozí příspěvek uveďme, že jestli lze někde poukázat na deficitní hospodaření, pak je to v případě důchodového systému. Ten byl za loňský rok, můžeme říci, ač v mírném tak přece deficitu 2,3 mld. Kč (ani ne 0,5%). Podíváme-li se však na vývojovou řadu za jednotlivé roky zpět, dosáhl tento finanční systém daleko zásadnějších deficitních výší v předchozích letech (viz. web MF ČR). Z tohoto úhlu pohledu se v poměrně nedávné minulosti významně podílel na deficitech SR a stojí tak rozhodně za pozornost tím spíše, že v téže nedávné minulosti jsme tu měly dvě důchodové komise, jejíž výstupy zůstaly doposud politicky nevyužity. Úhrnem za prezentované roky 2000-2021 skončilo hospodaření důchodového pojištění kumulovaným deficitem 400,5 mld. Kč. Z toho by mělo vyplývat, že dlouhodobě je s mechanismem důchodového systému něco v nepořádku a je to tento dílčí finanční subsystém, který zanechává výraznou stopu v deficitním hospodaření státu (cca 16% státního dluhu, vycházeje z prezentovaných dat). Dalo by se říci, že by to měl být právě tento finanční subsystém, který by se měl podílet i na absolutním snižování státního dluhu. Ale abychom k tomuto finančnímu subsystému nebyli nespravedliví, bylo by žádoucí vycházet z dat alespoň od vzniku novodobé ČR, resp. od začlenění tohoto finančního subsystému do státního rozpočtu.

[MirekS]

@Ivan.Bartos: Vraťme zemi budoucnost - konec vlády pijavic:

Nechci, aby moje děti splácely dluhy za zlodějiny druhých.

Hezký slogan, ale reálný? Obávám se, že ne. Poměrně jednoduchým způsobem lze dokázat, že to budou právě minimálně 2 generace následujících daňových poplatníků, které (v lepším případě) budou splácet dluhy za zlodějiny předchozích a současných druhých. Je to zároveň tenký led, neboť jednak jak přimět původce zlodějin zlodějiny vrátit (splatit), aby je nemuseli splácet daňoví poplatníci, jednak letošní státní rozpočet je stanoven deficitně na 280 mld. Kč - tedy směr dalšího zadlužování je určen!

Zbavme se pijavic, co naši zemi okrádají o budoucnost!

Pozor, abychom se pijavicemi nestali sami. Zajímavý bude součet výsledků hospodaření státních rozpočtů této vlády!

[MirekS]

Z hlediska budoucnosti finančního stavu této země jde o dost smutné čtení. Co na to Piráti, jako součást vládní koalice?

[MirekS]

Tak jsem se dozvěděl z dnešních OVM, 2. část, 13:06, že nějaké zásadní konsolidování státních financí v současné době ekonomické války mezi Ruskem a Západem je jaksi naivní (p. Rusnok), doplněné tím, že rozložitelnost případného zvýšení dluhu z titulu tlumení dopadu dnešní ekonomické krize na více generací je přijatelná (p. Švejnar, OVM, 2. část, 14:10). Ač souhlasím s výrokem, že je třeba komplexnějšího pohledu ve směru souběžného řešení sociálního smíru, státních investic a udržitelných státních financí (p. Stanjura, OVM, 2. část, 16:06), nemohu než apelovat na skutečnost, že faktor udržitelnosti státních financí ustupuje do pozadí. Jaksi to ukazuje na jistou nesmyslnost zákonem stanovené dluhové brzdy na úrovni až 55%, a to ještě za určitých podmínek ekonomické situace (viz. zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti č. 23/2017 Sb. ve znění pozdějších zákonů, § 14). Chápu, že v současné situaci výrazně konsolidovat státní finance je politicky rizikové, ale nastíněné tempo snižování růstu dluhu v dalších letech (2023-5; OVM, 2. část, 9:05) hodnotím jako pomalé, a tudíž nezdravé. Počítá se totiž i nadále s trendem neustálého zvyšování zadlužování země (v absolutní rovině), které má ovšem limity (ani stát se nemůže zadlužovat, resp. zvyšovat zadlužování do nekonečna). Jistě, důležitou charakteristikou sledování této ekonomické kategorie je relativní zadlužení země, tedy poměr dluhu k HDP v jednotlivých letech. Nicméně ani tato charakteristika není stoprocentní. Především by si stát měl dokázat, že je schopen dluh absolutně snižovat, čehož jsme až na výjimku více méně jediného roku nebyli svědky v novodobé historii tohoto státu.

[MirekS]

Po shlédnutí dnešních OVM musím konstatovat toto:

• Premiér se hlásí k rozpočtové odpovědnosti pouze rétoricky, neboť připouští výši rozpočtových deficitů na léta 2022-5 (OVM, 1.část, 41:00) mimo jiné stále vyšších než v kulminující době finanční krize 2008-2011.

• Rozpočet je prý připravován realisticky, dlužno však dodat, že za stávající daňové skladby. Fakt, že v nedávné minulosti došlo k "podseknutí" daňových příjmů o více jak desítky mld. Kč (o což se zasloužili i poslanci ODS), aniž by došlo k "příjmové" kompenzaci, vyšuměl jaksi do ztracena. K faktu, že stávající daňová skladba je proporčně dlouhodobě neúměrná potřebám rozpočtových výdajů, a tudíž by bylo záhodno přistoupit k daňové reformě co nejdříve, se jaksi nepřihlíží. A tak ač se rétoricky premiér hlásí k nezadlužování budoucích generací tohoto státu, realita, jak to zatím vypadá, bude opačná.

[MirekS]

Dovoluji si okomentovat tiskovou zprávu MF ČR z 3.1.2023 o plnění státního rozpočtu ČR za rok 2022.

Souhrnně lze říci, že MF ČR vypíchlo v uvedené tiskové zprávě (jako už tradičně?) informace, které mají veřejnost uchlácholit. Předně neinformovalo, že deficit před očištěním činil 360,4 mld. Kč. Teprve po očištění finančních vztahů s EU činil oněch 316,1 mld. Kč. Zastavíme-li se u těch vztahů s EU, došlo zejména na příjmové straně k alarmujícímu poklesu plnění bezmála o 27% oproti předchozímu roku na 58,5%. Deficit tak klesl proti roku 2021 o 59,3 mld. Kč před očištěním vztahů s EU, resp. o 92,5 mld. Kč po očištění. Lze tato čísla považovat za úspěch? Dovolím si odpovědět, že ne. Celý systém státního financování je totiž postaven na deficitu, ať se ekonomika nachází v jakékoliv fázi ekonomického cyklu. A to je špatně. Stát nemá dnes prakticky již možnost čerpat z rezerv vytvořených v příznivých dobách, a tak "krade" finance budoucím generacím, což je poměrně nejjednodušší cesta, jak se dostat k finančním prostředkům na úrovni státu, neboť budoucí generace nejsou z to se bránit (voličských hlasem), nehledíc k tomu, že může jít k zadělání nepříznivého inflačního vývoje. Jsou v zásadě dva póly sjednání nápravy: Jedním pólem je možný fakt, že vztah financování státu je neadekvátní možnostem ekonomiky, jinými slovy stát je neefektivní, protože je přebujelý. Druhým pólem je možný fakt, že stát neumí stanovit a vybírat daně adekvátně svým potřebám. Neumím odhadnout, kde je přesně pravda, ale dost možná bude blíže ke středu mezi těmito hraničními body.

Je částečně chvályhodným faktem, že se podařilo udržet "ruku na uzdě" tím, že relativně bylo vyčerpáno stejně výdajů, jako bylo získáno příjmů proti předpokladu, a to 96,3%. Jelikož byly předpokládány vyšší výdaje než příjmy, došlo v tomto směru k absolutní úspoře na straně výdajů o 14,6 mld. Kč.

Zvláštní kapitolou pro sebe sama pak je okomentování deficitu. Myslím si, že veřejnost by si zasloužila, aby byla informována o věcné struktuře celého deficitu a nikoliv jen rozdílu k původnímu předpokládanému schodku 280 mld. Kč!

Z dalších čísel zveřejněných v přiložených tabulkách lze uvést, že důchodový subsystém se "s úspěchem" drží deficitu. Nevím tedy, jak za této situace ještě hovořit o snižování "daňových nákladů na práci", když pro důstojné důchody by měly finance spíše přitéct, aby se důchodový subsystém z deficitu dostal. Okomentování by si jistě zasloužily též zvýšené neinvestiční výdaje SZIF o téměř 10% vyšších proti předpokladu.

[MirekS]

V reakci na OVM 5.2.2023, 1. část - hosté J. Švejnar, M. Hampl a J. Gregor musím uvést dvě podstatné věci:

Fascinuje mě, že se pánové odkazovali na tzv. jádrovou inflaci, ale prakticky vůbec jsem nezaznamenal, že by zmiňovali, že současnou inflaci tvoří dvě složky - tzv. dovezená (svým charakterem nákladová) inflace a tuzemská (svým charakterem poptávková inflace). Dovezená (nákladová) inflace byla způsobena růstem cen energií zejména na evropském trhu, tuzemská (poptávková) inflace byla způsobena přebytkem peněz, nekrytých vytvořenými hodnotami, pocházejících z deficitů státního rozpočtu v období covidové krize. A už vůbec nezmínili, jaký podíl na celkové inflaci zaujímá ta která složka z výše zmíněných inflací.

Zatímco proti tuzemské inflaci může centrální banka působit zvyšováním sazeb, na dovezenou inflaci tento nástroj (téměř) nepůsobí. Co na ni alespoň částečně působí, je posilování kurzu CZK (domácí měny) proti měně prostředí, v němž dovezená inflace vznikla, tedy zejména proti EUR. Je to tedy zejména zvedání sazeb v eurozóně, které bude napomáhat krocení dovezené inflace u nás. V souvislosti se zpevňující CZK se však dostavuje a bude nadále dostavovat i vedlejší efekt pro CZK docela nepříjemný, a tím je tzv. euroizace tuzemského průmyslu. Ta se v současné době projevuje ve zvýšeném zájmu firem o EURové úvěry, přibude k tomu však i snaha podniků o eliminaci tzv. transakčních nákladů (spojených nejen se zajištěním kurzu zejména EUR/CZK, ale s měnovou konverzí jako takovou) zejména exportéry, kterým banky odčerpávají z firemního prostředí značné peněžní prostředky. Stát této vynucené euroizaci půjde tzv. na ruku v souvislosti s umožněním firemním jednotkám nejen účtovat v EUR, ale i odvádět daně v EUR, a to od 1.1.2024.

Druhá věc, kterou hosté v OVM nedostatečně zmiňovali, je fakt, že se zatím předpokládá velice pomalý postup ve snižování státních deficitů, které právě zadělávají na to, že se inflace u nás zřejmě bude držet dlouho, konkrétně tedy její tuzemská část. Nenastane-li v tomto ohledu ze strany státu radikálnější změna ve směru deficity saturované spotřeby, můžeme počítat s tím, že ČNB bude držet sazby vysoko pěkně dlouhou dobu, což bude mít špatný vliv na to, aby se česká ekonomika dostala z recese.

[Karel.Zalesky]

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika ... .seznam.cz

Tenhle stát zachrání asi už jen plošné proškrtání státních výdajů o 20% v celé struktuře.

[MirekS]

Něco tu nesedí. Na jednu stranu vláda tvrdí, že zasáhne proti akceleraci růstu státního dluhu, na druhou stranu fakticky seká rekordní schodky i zadlužení. Viz. rekordně deficitní plnění státního rozpočtu za únor 2023 ve výši 119,5 mld. Kč, viz. rekordní nárůst státního dluhu o 430 mld. Kč za minulý rok.

[OKubicek]

V reakci na OVM 5.2.2023, 1. část - hosté J. Švejnar, M. Hampl a J. Gregor musím uvést dvě podstatné věci:

Fascinuje mě, že se pánové odkazovali na tzv. jádrovou inflaci, ale prakticky vůbec jsem nezaznamenal, že by zmiňovali, že současnou inflaci tvoří dvě složky - tzv. dovezená (svým charakterem nákladová) inflace a tuzemská (svým charakterem poptávková inflace). Dovezená (nákladová) inflace byla způsobena růstem cen energií zejména na evropském trhu, tuzemská (poptávková) inflace byla způsobena přebytkem peněz, nekrytých vytvořenými hodnotami, pocházejících z deficitů státního rozpočtu v období covidové krize. A už vůbec nezmínili, jaký podíl na celkové inflaci zaujímá ta která složka z výše zmíněných inflací.

Zatímco proti tuzemské inflaci může centrální banka působit zvyšováním sazeb, na dovezenou inflaci tento nástroj (téměř) nepůsobí. Co na ni alespoň částečně působí, je posilování kurzu CZK (domácí měny) proti měně prostředí, v němž dovezená inflace vznikla, tedy zejména proti EUR. Je to tedy zejména zvedání sazeb v eurozóně, které bude napomáhat krocení dovezené inflace u nás. V souvislosti se zpevňující CZK se však dostavuje a bude nadále dostavovat i vedlejší efekt pro CZK docela nepříjemný, a tím je tzv. euroizace tuzemského průmyslu. Ta se v současné době projevuje ve zvýšeném zájmu firem o EURové úvěry, přibude k tomu však i snaha podniků o eliminaci tzv. transakčních nákladů (spojených nejen se zajištěním kurzu zejména EUR/CZK, ale s měnovou konverzí jako takovou) zejména exportéry, kterým banky odčerpávají z firemního prostředí značné peněžní prostředky. Stát této vynucené euroizaci půjde tzv. na ruku v souvislosti s umožněním firemním jednotkám nejen účtovat v EUR, ale i odvádět daně v EUR, a to od 1.1.2024.

Druhá věc, kterou hosté v OVM nedostatečně zmiňovali, je fakt, že se zatím předpokládá velice pomalý postup ve snižování státních deficitů, které právě zadělávají na to, že se inflace u nás zřejmě bude držet dlouho, konkrétně tedy její tuzemská část. Nenastane-li v tomto ohledu ze strany státu radikálnější změna ve směru deficity saturované spotřeby, můžeme počítat s tím, že ČNB bude držet sazby vysoko pěkně dlouhou dobu, což bude mít špatný vliv na to, aby se česká ekonomika dostala z recese.

Nesmí se také zapomenout na jinou věc, že inflace je vyvolána zřejmě i záměrně nebo z blbosti. Pokud začneme rozhlašovat že bude inflace a bude se ta inflace udržovat dlouho, tak ta inflace vznikne aniž by pro ni byl další důvod.
Oldřich Kubíček