Anketa ke zjistění názorů členské základny v otázce školské stávky

[Bara.Malikova]

Vážené CF,
inspirován potřebou (viz viewtopic.php?p=860429#p860429 ), předkládám k podumání tuto anketu přímo se vztahující k plánované zítřejší školské stávce.

Nechť anketa.

Přátelé, již jsem k tomuto tématu psal v jiném vlákně, ale přikládám pro informaci i sem. Ve světle této ankety považuju za důležité mít k dispozici i kontext situace, ve které jsme:

V prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že nijak nezpochybňuji stávku jako takovou. Řada obav škol a zmiňovaných rizik je zcela legitimní. To se týká především zásahu do rozpisu finančních prostředků podle odučených hodin (tzv. PHmax) a ufinancování pozic nepedagogických pracovníků, kteří ve školách zajišťují provoz. A právě i z těchto důvodů jsme se v rámci úterního koaličního jednání snažili společně s ministrem školství Mikulášem Bekem vyjednat rozpočet ministerstva školství na příští rok tak, abychom to byli schopni vyřešit a rozumně pokrýt, a to i s ohledem na minimalizaci případných negativních dopadů na kvalitu výuky. To se v zásadě povedlo. Dohoda je taková, že na to využijeme část finančních prostředků ze 4 mld., které dostaneme z rozpočtové rezervy z kraje nového roku (1 mld. Kč z toho jde ještě vysokým školám).

Co to konkrétně znamená:

• Návrh rozpočtu původně počítal s nutností škrtu cca 17 tis. pozic nepedagogických pozic. S využitím finančních prostředků z rozpočtové rezervy se nakonec počítá s ukončením financování max. 8 tis. v současnosti neobsazených míst.

• Zásah do rozpisu financí školám bude výrazně měkčí než v původní navržené variantě (PHmax bude pro školy na úrovni 95 %, předchozí varianta počítala s 94 % pro ZŠ a 85 % pro SŠ). Tato úprava by se tak nakonec měla dotknout výrazně méně škol (na ZŠ jde asi o 600 úvazků z celkového počtu přes 70 tis. úvazků učitelů).

Faktem ale je, že ty peníze z rezervy jsme měli původně přislíbené třeba na navyšování kapacit škol a do budoucna nám budou chybět. Tady považuju za klíčové, aby k tomu bylo výhledově otevřeno koaliční jednání s cílem zajistit dodatečné prostředky.

V souvislosti se stávkou a vznesenými požadavky je důležité uvědomit si několik věcí:

• Za minulých vlád byly ve školství zavedeny docela zásadní změny ve financování, u kterých se nikdo neobtěžoval řešit jejich dlouhodobou udržitelnost nebo možnost regulace (jelo se v režimu po nás potopa, who cares). Za posledních 5 let nám tak v systému vzniklo cca 40 tis. nových pozic. Principiálně to není špatně, ale je to v nepoměru k tomu, co jsme schopni reálně ufinancovat. Zvlášť v době, kdy dojde ke zpomalení ekonomiky a nárůstu inflace. Každopádně budeme muset ten systém upravit, abychom ho byli schopni řídit a nejel dál na autopilota.

• Školství je jedním ze 4 resortů, kde se prostředky v rozpočtu pro příští rok navýšily (rozpočet školství meziročně vzroste o 8 mld. Kč). Všude jinde budou klesat, abychom snížili tempo zadlužování státu. Všichni bychom si asi přáli dostat tam více peněz, ale už tento fakt je při hledání koaliční shody o dalším případném navýšení dost limitující.

• Mezi obavy škol patří i změna ve financování asistentů pedagoga od roku 2025 a riziko snížení jejich úvazků. Tady bych zdůraznil, že koalice zatím neučinila žádné politické rozhodnutí o tom, jak by se konkrétně mělo financování asistentů pedagoga změnit. V této věci stále probíhají jednání. Za Piráty je klíčové, aby výsledný návrh adekvátně reflektoval specifika škol a lokální situaci (např. v sociálně vyloučených lokalitách).

Závěrem bych snad ještě dodal, že i v takto emočně vypjaté situaci považujeme za klíčové vést se všemi relevantními partnery a aktéry konstruktivní a férový dialog. I proto se nemůžeme ztotožnit s některými výroky našich koaličních partnerů, včetně premiéra, které zbytečně přilévají olej do ohně a současnou situaci bagatelizují.

[Vit.Fux]

Otázka na ty, kterým je přes 30 let. Kolik asistentů pedagoga bylo ve škole, když jste chodili na základku?

Taky se Vileto podívej, co z nás vyrostlo!

Já jsem se sebou spokojený.

• Nezbláznil jsem se.

• Začal jsem podnikat už v roce 1990 a vydržel až do důchodu.

• Ani jednou jsem nezkrachoval.

• Nikdy jsem nebyl ani odsouzen, ani podezřelý z trestného činu.

• Ačkoliv jsem se oženil už ve 24 letech, dodnes mám pořád stejnou manželku.

• Mám vlastní domek se zahradou.

• Mám spalovací automobil.

• Byl jsem 4 roky zastupitelem města Plzně.

• Jsem od roku 2009 členem nejlepší politické strany v ČR.

Co vyrostlo z tebe?

Pozor na syndrom "přeživšího"

[Jan.Podhajsky]

Vážené CF,
inspirován potřebou (viz viewtopic.php?p=860429#p860429 ), předkládám k podumání tuto anketu přímo se vztahující k plánované zítřejší školské stávce.

Nechť anketa.

Přátelé, již jsem k tomuto tématu psal v jiném vlákně, ale přikládám pro informaci i sem. Ve světle této ankety považuju za důležité mít k dispozici i kontext situace, ve které jsme:

V prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že nijak nezpochybňuji stávku jako takovou. Řada obav škol a zmiňovaných rizik je zcela legitimní. To se týká především zásahu do rozpisu finančních prostředků podle odučených hodin (tzv. PHmax) a ufinancování pozic nepedagogických pracovníků, kteří ve školách zajišťují provoz. A právě i z těchto důvodů jsme se v rámci úterního koaličního jednání snažili společně s ministrem školství Mikulášem Bekem vyjednat rozpočet ministerstva školství na příští rok tak, abychom to byli schopni vyřešit a rozumně pokrýt, a to i s ohledem na minimalizaci případných negativních dopadů na kvalitu výuky. To se v zásadě povedlo. Dohoda je taková, že na to využijeme část finančních prostředků ze 4 mld., které dostaneme z rozpočtové rezervy z kraje nového roku (1 mld. Kč z toho jde ještě vysokým školám).

Co to konkrétně znamená:

• Návrh rozpočtu původně počítal s nutností škrtu cca 17 tis. pozic nepedagogických pozic. S využitím finančních prostředků z rozpočtové rezervy se nakonec počítá s ukončením financování max. 8 tis. v současnosti neobsazených míst.

• Zásah do rozpisu financí školám bude výrazně měkčí než v původní navržené variantě (PHmax bude pro školy na úrovni 95 %, předchozí varianta počítala s 94 % pro ZŠ a 85 % pro SŠ). Tato úprava by se tak nakonec měla dotknout výrazně méně škol (na ZŠ jde asi o 600 úvazků z celkového počtu přes 70 tis. úvazků učitelů).

Faktem ale je, že ty peníze z rezervy jsme měli původně přislíbené třeba na navyšování kapacit škol a do budoucna nám budou chybět. Tady považuju za klíčové, aby k tomu bylo výhledově otevřeno koaliční jednání s cílem zajistit dodatečné prostředky.

V souvislosti se stávkou a vznesenými požadavky je důležité uvědomit si několik věcí:

• Za minulých vlád byly ve školství zavedeny docela zásadní změny ve financování, u kterých se nikdo neobtěžoval řešit jejich dlouhodobou udržitelnost nebo možnost regulace (jelo se v režimu po nás potopa, who cares). Za posledních 5 let nám tak v systému vzniklo cca 40 tis. nových pozic. Principiálně to není špatně, ale je to v nepoměru k tomu, co jsme schopni reálně ufinancovat. Zvlášť v době, kdy dojde ke zpomalení ekonomiky a nárůstu inflace. Každopádně budeme muset ten systém upravit, abychom ho byli schopni řídit a nejel dál na autopilota.

• Školství je jedním ze 4 resortů, kde se prostředky v rozpočtu pro příští rok navýšily (rozpočet školství meziročně vzroste o 8 mld. Kč). Všude jinde budou klesat, abychom snížili tempo zadlužování státu. Všichni bychom si asi přáli dostat tam více peněz, ale už tento fakt je při hledání koaliční shody o dalším případném navýšení dost limitující.

• Mezi obavy škol patří i změna ve financování asistentů pedagoga od roku 2025 a riziko snížení jejich úvazků. Tady bych zdůraznil, že koalice zatím neučinila žádné politické rozhodnutí o tom, jak by se konkrétně mělo financování asistentů pedagoga změnit. V této věci stále probíhají jednání. Za Piráty je klíčové, aby výsledný návrh adekvátně reflektoval specifika škol a lokální situaci (např. v sociálně vyloučených lokalitách).

Závěrem bych snad ještě dodal, že i v takto emočně vypjaté situaci považujeme za klíčové vést se všemi relevantními partnery a aktéry konstruktivní a férový dialog. I proto se nemůžeme ztotožnit s některými výroky našich koaličních partnerů, včetně premiéra, které zbytečně přilévají olej do ohně a současnou situaci bagatelizují.

Tohle je vsechno cajk, ale zajimalo by me, jak muze vubec dochazet k tomu, ze je nutnost koalicne vyjednavat navysovani kapacity skol? A jak se muze stat, ze se promlcime skoro az k last minute kompromisu? (PHmax, nepedagogove) Skolstvi je pro spolecnost strategicke stejne jako treba obrana.

[Jan.Zavadil]

Vážené CF,
inspirován potřebou (viz viewtopic.php?p=860429#p860429 ), předkládám k podumání tuto anketu přímo se vztahující k plánované zítřejší školské stávce.

Nechť anketa.

Přátelé, již jsem k tomuto tématu psal v jiném vlákně, ale přikládám pro informaci i sem. Ve světle této ankety považuju za důležité mít k dispozici i kontext situace, ve které jsme:

V prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že nijak nezpochybňuji stávku jako takovou. Řada obav škol a zmiňovaných rizik je zcela legitimní. To se týká především zásahu do rozpisu finančních prostředků podle odučených hodin (tzv. PHmax) a ufinancování pozic nepedagogických pracovníků, kteří ve školách zajišťují provoz. A právě i z těchto důvodů jsme se v rámci úterního koaličního jednání snažili společně s ministrem školství Mikulášem Bekem vyjednat rozpočet ministerstva školství na příští rok tak, abychom to byli schopni vyřešit a rozumně pokrýt, a to i s ohledem na minimalizaci případných negativních dopadů na kvalitu výuky. To se v zásadě povedlo. Dohoda je taková, že na to využijeme část finančních prostředků ze 4 mld., které dostaneme z rozpočtové rezervy z kraje nového roku (1 mld. Kč z toho jde ještě vysokým školám).

Co to konkrétně znamená:

• Návrh rozpočtu původně počítal s nutností škrtu cca 17 tis. pozic nepedagogických pozic. S využitím finančních prostředků z rozpočtové rezervy se nakonec počítá s ukončením financování max. 8 tis. v současnosti neobsazených míst.

• Zásah do rozpisu financí školám bude výrazně měkčí než v původní navržené variantě (PHmax bude pro školy na úrovni 95 %, předchozí varianta počítala s 94 % pro ZŠ a 85 % pro SŠ). Tato úprava by se tak nakonec měla dotknout výrazně méně škol (na ZŠ jde asi o 600 úvazků z celkového počtu přes 70 tis. úvazků učitelů).

Faktem ale je, že ty peníze z rezervy jsme měli původně přislíbené třeba na navyšování kapacit škol a do budoucna nám budou chybět. Tady považuju za klíčové, aby k tomu bylo výhledově otevřeno koaliční jednání s cílem zajistit dodatečné prostředky.

V souvislosti se stávkou a vznesenými požadavky je důležité uvědomit si několik věcí:

• Za minulých vlád byly ve školství zavedeny docela zásadní změny ve financování, u kterých se nikdo neobtěžoval řešit jejich dlouhodobou udržitelnost nebo možnost regulace (jelo se v režimu po nás potopa, who cares). Za posledních 5 let nám tak v systému vzniklo cca 40 tis. nových pozic. Principiálně to není špatně, ale je to v nepoměru k tomu, co jsme schopni reálně ufinancovat. Zvlášť v době, kdy dojde ke zpomalení ekonomiky a nárůstu inflace. Každopádně budeme muset ten systém upravit, abychom ho byli schopni řídit a nejel dál na autopilota.

• Školství je jedním ze 4 resortů, kde se prostředky v rozpočtu pro příští rok navýšily (rozpočet školství meziročně vzroste o 8 mld. Kč). Všude jinde budou klesat, abychom snížili tempo zadlužování státu. Všichni bychom si asi přáli dostat tam více peněz, ale už tento fakt je při hledání koaliční shody o dalším případném navýšení dost limitující.

• Mezi obavy škol patří i změna ve financování asistentů pedagoga od roku 2025 a riziko snížení jejich úvazků. Tady bych zdůraznil, že koalice zatím neučinila žádné politické rozhodnutí o tom, jak by se konkrétně mělo financování asistentů pedagoga změnit. V této věci stále probíhají jednání. Za Piráty je klíčové, aby výsledný návrh adekvátně reflektoval specifika škol a lokální situaci (např. v sociálně vyloučených lokalitách).

Závěrem bych snad ještě dodal, že i v takto emočně vypjaté situaci považujeme za klíčové vést se všemi relevantními partnery a aktéry konstruktivní a férový dialog. I proto se nemůžeme ztotožnit s některými výroky našich koaličních partnerů, včetně premiéra, které zbytečně přilévají olej do ohně a současnou situaci bagatelizují.

Tohle je vsechno cajk, ale zajimalo by me, jak muze vubec dochazet k tomu, ze je nutnost koalicne vyjednavat navysovani kapacity skol? A jak se muze stat, ze se promlcime skoro az k last minute kompromisu? (PHmax, nepedagogove) Skolstvi je pro spolecnost strategicke stejne jako treba obrana.

Předmětem těch koaličních jednání samozřejmě není samotná potřeba navýšení kapacit. To si uvědomují všichni. Ale vzhledem k tomu, že teď použijeme ty 4 mld. Kč, tak je otázka, jestli pak vystačíme s penězma, který na to budeme mít (v roce 2025 na to je ještě příslib 10 mld. Kč). Původně jsme to chtěli řešit (s řadou dalších věcí) v půjčce z Národního plánu obnovy, která nakonec padla (což jsem teda v daný moment i s ohledem na milníky a časový rámec Národního plánu obnovy docela chápal).

[Jan.Zavadil]

Otázka na ty, kterým je přes 30 let. Kolik asistentů pedagoga bylo ve škole, když jste chodili na základku?

I když je to trochu OT s ohledem na téma, tak bych oproti vzpomínání na "staré dobré časy" rád připomněl, že v době "bez asistentů pedagoga (AP)" bylo naše školství velmi výrazně segregační a významná část populace končila na zvláštních školách. V důsledku toho další významná část populace končila v ústavech sociální péče nebo v ústavní výchově, v dospělosti pak v kriminále. To je jedna z pozitivních změn, které se staly.
Inkluze je krok správným směrem, i když bohužel v českých reáliích zpraseným a neřízeným. V důsledku toho hodně učitelů má při zaslechnutí toho slova alergickou reakci.

A ještě k tomu vzpomínání: Taky se mi líbí parní mašinky, ale jsem realista a nechci, aby dneska jezdily v běžném provozu. Svět se vyvíjí, tak toho prosím využijme a nepodléhejme jinak celkem pochopitelné tendenci zavírat se do akvária našeho mládí, "kdy svět byl ještě v pořádku" (hlavně proto, že jsme byli mladí a zdraví).Občas je to fajn, občas tomu už taky jako ročník 1977 podléhám, ale rozhodně to není cesta, jak dělat politiku v roce 2023.

[Petr.Vileta]

Otázka na ty kterým je přes 40 let. Kolik mobilních telefonů jste vystřídali na základní škole?

Tady začnu tzv. Klausovou obranou - "To je špatně položená otázka".
První mobilní telefony firmy Motorola se začaly prodávat teprve v roce 1983 a pokud je někomu 41 let, tak mu tehdy zbývalo ještě rok do narození a 6 let do začátku školní docházky. Nicméně i pokud by ses ptal na lidi nad 50, musel by ses ptát i na to, jestli jejich rodiče byli milionáři, protože jen takoví si tenkrát mobil mohli pořídit.
Já na základce dostával od matky padesátihaléře, abych jí mohl zavolat z budky, až se ze školy vrátím domů.

Pozor na syndrom "přeživšího"

To u mě nehrozí. Naopak mám pocit, že kdyby se více lidí chovalo jako já, mohli se mít stejně dobře jako já, nebo i lépe. Na vojně se říkala taková hláška "Voják se stará, voják má."

Mohl bys popsat, jak ses debolševizoval. Stat to u nas neudelal. Vezmi to prosim podrobneji. Dekuji.

To ale musím začít tím, jak mě do KSČ dostali.
Komouše u nás v rodině fakt nikdo neměl rád. Moje máma, úřednice, do KSČ vstoupila na jaře roku 1968, tedy po Pražském jaru, protože tehdy prostě byla taková společenská atmosféra, že se režim změní a kdo chce přiložit ruku k dílu, měl by vstoupit. Ale hned v srpnu téhož roku ji vojska spřátelených armád vyvedla z omylu a po "prověrkách", když prohlásila, že neschvaluje vstup vojsk, byla zase z KSČ vyloučena. Kdo tehdejší dobu pamatuje, nebo si to alespoň nastudoval tak ví, že být vyloučen bylo mnohem horší, než nikdy nevstoupit. Něco jako ve středověku exkomunikace z církve.

Takže s tímhle cejchem (syn vyloučené) jsem se dostal na střední až na odvolání, ačkoliv výsledek mých přijímaček byl v první desítce. Na škole jsem pochopitelně nevstoupil ani do SSM. Pak jsem začal pracovat v hutích, abych se vyhnul dvouleté vojenské službě. Na vojnu jsem tedy šel jen na 5 měsíců a vrátil se zpět do hutí. Tam měl kluci z dílny přemluvili ke vstupu do SSM. "Hele není to nic politického, budeme dostávat trochu peněz od vedení, za které si uspořádáme třeba čundr, nebo výlet do NDR nebo Polska. Budou po nás chtít jednu schůzi měsíčně a jeden socialistický závazek ročně. Ten si klidně můžeme dát, že splníme plán na 101%, stejně dílna plán plní na 110%, tak to dáme.". A opravdu to tak probíhalo. Pak jsem změnil zaměstnání, v nové práci se už do činnosti SSM nezapojil s tím, že se budu ženit, opravuji si byt a tak. Také mě lákali do KSČ, protože měli "směrná čísla", kolik a jakých lidí musí přijmout, ale odrážel jsem je stejnými výmluvami. Navíc jsem jim tehdy říkal, že nejsem vhodný kandidát, protože hraju v bigbítové kapele, nosím dlouhé vlasy a prostě se vůbec necítím "dost zralý", abych jim nedělal ostudu. Jenže jednou mě předsedkyně závodní organizace KSČ pozvala na schůzi údajně závodního výboru, tedy předsednictva KSČ, a že jim tam tedy mám definitivně říct, jestli jo nebo ne. Tak jsem si připravil další důvody proč ne a po skončení šichty šel do závodní jídelny s tím, že tam budou sedět 3 nebo 4, já jim řeknu své připravené výmluvy a konečně od nich bude pokoj. Jenže zrada. Když jsem otevřel dveře, nebyli tam jen členové výboru, ale byla to členská schůze. Snažil jsem se hned vycouvat, ale ta mrcha předsedkyně mě na celý sál oslovila, že jsem jim přišel říci, jestli chci vstoupit. A já tam čuměl a vidím nějaké kluky z klempírny, kam jsem chodil svačit a vůbec jsem o nich nevěděl, že jsou v partaji. O kus dál soustružníci, kteří mi občas udělali nějakou drobnou součástku za to, že jim já opravím starší rádio. Pak chlapi automechanici z "montáže", můj mistr, parťák od zámečníků z údržby a spousta dalších o kterých jsem to netušil. No a já v té chvíli prostě nedokázal říct ne. Vlastně bych jim všem tím tak nějak plivnul do tváře, alespoň mi to tak tehdy připadalo. Tak jsem něco vyblekotal a tu přihlášku podepsal. No a jak už jsem zmínil, nevstoupit bylo ještě dobré, ale vystoupit už nešlo. Tak jsem útrpně chodil jednou za měsíc na schůzi, tam si vyslechl nějaké bláboly a šel si po svých. Tak to bylo až do listopadu 1989. Tenkrát jsme se ženou seděli u TV, koukali na dění v Praze, Brně a dalších městech a přemítali, jestli to konečně padne, nebo zase přijedou Rusáci. No a padlo to. Takže cca někdy v prosinci 1989 nebo lednu 1990 jsme měli poslední podnikovou schůzi KSČ, na které kdosi navrhnul že závodní organizaci rozpustíme. Předseda se zděsil, ale dal hlasovat. V prvních pár sekundách bylo nahoře 10 rukou, po minutě 50 rukou a po 5 minutách kromě předsednictva všechny ruce. Takže předseda to dal do zápisu a instruoval nás, že nás "předá" uličním organizacím podle bydliště. Uličník přišel hned druhý den s tím, že schůze bude tehdy a tehdy, tam a tam. Já ho požádal aby chvíli počkal, šel jsem za ženou a radil se, jestli tomu troubovi mám svou rudou knížku vrátit. Pořád ještě nebylo jisté, že se to neobrátí, pořád to bylo dost riziko, ale během minuty jsme se se ženou shodli, že to riskneme. Tak jsem se k němu vrátil a na schodech mu podal členskou knížku se slovy "Tohle si vezměte, já už to nechci."
No a tím proběhla moje debolševizace. Já u nich nikdy nebyl ani z přesvědčení, ani z kariérismu, oni mě dostali podvodem. No a pak jsem se až do roku 2009 o politiku vůbec nestaral, tedy kromě pár dnů před volbami. Volil jsem postupně OF, ODS, ODA, US, až jsem objevil Piráty a požádal o členství. Mezi mým ukončením členství v KSČ a vstupem do České pirátské strany uplynulo cca 20 let, To je snad i vražda promlčená.

[Petr.Stastny]

Tak jsem něco vyblekotal a tu přihlášku podepsal. No a jak už jsem zmínil, nevstoupit bylo ještě dobré, ale vystoupit už nešlo. Tak jsem útrpně chodil jednou za měsíc na schůzi, tam si vyslechl nějaké bláboly a šel si po svých. Tak to bylo až do listopadu 1989. Tenkrát jsme se ženou seděli u TV, koukali na dění v Praze, Brně a dalších městech a přemítali, jestli to konečně padne, nebo zase přijedou Rusáci. No a padlo to. Takže cca někdy v prosinci 1989 nebo lednu 1990 jsme měli poslední podnikovou schůzi KSČ, na které kdosi navrhnul že závodní organizaci rozpustíme. Předseda se zděsil, ale dal hlasovat. V prvních pár sekundách bylo nahoře 10 rukou, po minutě 50 rukou a po 5 minutách kromě předsednictva všechny ruce. Takže předseda to dal do zápisu a instruoval nás, že nás "předá" uličním organizacím podle bydliště. Uličník přišel hned druhý den s tím, že schůze bude tehdy a tehdy, tam a tam. Já ho požádal aby chvíli počkal, šel jsem za ženou a radil se, jestli tomu troubovi mám svou rudou knížku vrátit. Pořád ještě nebylo jisté, že se to neobrátí, pořád to bylo dost riziko, ale během minuty jsme se se ženou shodli, že to riskneme. Tak jsem se k němu vrátil a na schodech mu podal členskou knížku se slovy "Tohle si vezměte, já už to nechci."

Tak to všechno zapadá. Připomíná to tehdejší příběh klasického ODSáka. Do listopadu 1989 komunista, od roku 1990 podnikatel a pravověrný pravičák. Nejdůležitější ovšem je, že za oněch zlatých časů nemusela jeho generace mít na základce asistovanou pomoc.

[Adam.Wantulok]

Vysvětlující dopis ředitele školy rodičům.

https://www.facebook.com/story.php/?id= ... 1781518320

https://moravskoslezsky.pirati.cz/aktua ... aquUBkqe0E

[Petr.Vileta]

Tak to všechno zapadá. Připomíná to tehdejší příběh klasického ODSáka. Do listopadu 1989 komunista, od roku 1990 podnikatel a pravověrný pravičák. Nejdůležitější ovšem je, že za oněch zlatých časů nemusela jeho generace mít na základce asistovanou pomoc.

Vůbec nic nezapadá. I bez internetu jsem si zjistil jak se vyhnout dvouleté vojně, pracoval jsem několik let v dělnických profesích, hrál bigbít a nosil dlouhé vlasy a kalhoty do zvonu, nadával jsem na komouše jako každý druhý a nebýt toho podrazu, nikdy by mě nedostali. A podnikatelem jsem se nestal z touhy po bohatství, ale z touhy po svobodě, tedy nemít blbého šéfa, kterého musíš poslouchat. A ODS jsem volil jen jedinkrát. Pak Klaus pronesl v TV tu slavnou větu "Neznám špinavé peníze" a u mě skončil i s celou stranou.
Tedy aniž bych kradl, lhal a podváděl, staral jsem se o sebe a manželku, abychom se měli lépe. Chci víc peněz, musím víc pracovat, najít si lepší zakázky, bohatší zákazníky, ale červená linie je jakýkoliv podvod, byť jen malý účetní za pár stovek, na který nikdy nikdo nepřijde.

A ne, za mých času fakt učitel nepotřeboval asistenta. Buď byl někdo blbej, nebo nezvladatelnej, tak ho přeřadily do zvláštní školy, nebo byl zvladatelnej a od podprůměru do nadprůměru na ten zbytek stačil učitel sám. Bývalo nás ve třídě kolem třiceti a jo, byl tam jeden Rom, co pořád vyrušoval, ale toho zvládla učitelka hudební výchovy, protože mu umožnila vyniknout. Uměl totiž na tahací harmoniku už v 8 letech. Tak mu vysvětlila, že v hudebce vyniká, ale v počtech propadá, což není ostuda, jen musí víc cvičit, stejně jako na tu harmoniku. No a vycházel spolu se mnou z deváté a šel se učit na řezníka a vyučil, jak jsem později zjistil. Ono tenkrát totiž stačilo na děti zvýšit hlas a poslouchaly, bohatí tatínkové ve fialovém saku si nepřišli stěžovat, ale naopak doma nezbednému dítky "sdělili svoje ručně".

[Jan.Zavadil]

Myslím, že @Martin.Ulovec tu předložil solidní argumenty k tématice škol a stojí za to si to pročíst.

Co ale já osobně považuji za chybu je oddělovat stávku škol od dalších stávek, ať už v průmyslu, nebo třeba ve zdravotnictví atd.

Žijeme v nesnadné době. Můžeme velmi dlouho debatovat nad příčinami těch nesnází. Zřejmě bychom museli probrat devadesátá léta, strategii montoven, logistických center, levné práce, museli bychom probrat různé bankovní a hypoteční krize, museli bychom asi zabrousit i do rozsáhlého "kvantitativního uvolňování" a s ním spojené období velmi "levných peněz", které soukromý sektor i stát nemotivovaly ke zvyšování efektivity a technologickým inovacím, mohli bychom narazit na politiku ČNB a depreciaci koruny v letech 2014-17, čehož rozměr se samozřejmě přelil i do dalších let, mohli bychom probírat Covid a s ním spojené narušení dodavatelských řetězců od výroby až po dopravu, stejně tak jako fiskální politiku řady vlád včetně té naší, přes ruskou invazi do Ukrajiny a s tím související energetickou krizi, slabiny a rizika německé Energiewende, dopady dekarbonizace evropské ekonomiky ve spojení se slabinami evropského trhu s energiemi atd. atd. atd. To bychom tu byli ale hodně dlouho.

Stačí se podívat na výsledek a dopady pro obyvatele České republiky a ta diskuze může být mnohem kratší a jasnější. Máme tu sedm kvartálů meziročního poklesu průměrné reálné mzdy, nejdelší v období ČR, máme tu sedmnáct měsíců trvající meziroční pokles maloobchodních tržeb, máme tu situaci, kdy ČR je jedinou evropskou zemí, jejíž ekonomika stále nepřekonala před-Covid hospodářský výkon, to vše při stále dvojciferné inflaci, růstu státního dluhu ve stovkách miliard korun ročně, a výhled v podobě dalšího radikálního navýšení (regulované složky) elektrické energie od ledna 2024, což opět negativně vstoupí do bilancí jak firem, tak domácností. Makro čísla nám v tuhle chvíli nedávají příliš důvodů k optimismu.

V Německu o nás vychází články, že jsme nemocným mužem Evropy. V Polsku vychází články, kde se podivují nad českými cenovými relacemi potravin. V takové podivné chvíli pak vláda přijde se zvýšením odvodů, ne zcela přehledným změnám v DPH, rušením daňového zvýhodnění některých benefitů. Naše vláda podle mého názoru selhává v komunikaci a v nějaké míře základní empatie.

Za takového stavu, stručně řečeno, by v jiných zemích v ulicích dávno hořela auta, rabovaly se obchody, bujely stávky. Snad díky naší národní mentalitě a zvyklostem tomu tak u nás není a myslím, že je to dobře.

Považuji za obrovskou chybu nějak delegitimizovat protesty či stávky. Pokud nikdo nechápe celkem jasná čísla z reálné ekonomiky, tak by se měl zdržet komentářů.

Z toho snad zřejmě vyplývá, že stávky a protesty považuji za legitimní a stávkující mají mojí podporu a pochopení. Speciálně v některých oblastech, ale v podstatě i v celku. Opakování politických floskulí nám v tuto chvíli těžko pomůže, ale mám obavy, že někteří naši politici nejsou schopní ničeho lepšího.

Pokud to takto půjde dál, tak populisté a extremisté v dalších volbách drtivě zvítězí a pak se teprve můžeme dočkat závodů v zadlužování, k jakým se těžko hledá paralela.